korupce

Víkendová korupční metastáze

V komunistické epoše nebylo dost dobře možné uplatit nějakého činovníka, např. zkorumpovat vedoucí správy výjezdních doložek stotisíci Kč nebylo možné, Česká spořitelna by registrovala vysoký výběr peněz a dotyčný by mohl být sledován, co s tím zamýšlí. Ještě temnější chvíle by čekaly samotného korupčníka, řešil by známý problém Nerudovy povídky, co s tím. Samozřejmě korumpovat někoho vlastním tělem, bylo možné vždycky už od stvoření světa. Např. v Honzlové od spisovatelky Salivarové může mít čtenář podezření, že šlo o tento typ korupce i když to spisovatelka explicitně neuvedla. Dneska se ČR nachází v korupčním rozkladu, ale jsme skálopevně přesvědčeni o vlastní čistotě. Rozkládající se systém už nemá regenerační kapacitu, protože veškerou energii musí vynakládat na sebeuchování, korupční energie je nejefektnější součástí energie uchování systému. Celkem známým aspektem této fáze je posun pravidel korupčního chování do systémové legality a všeobecné akceptovatelnosti. Když sledujeme zprávy z Hradu nebo z vlády musíme mít pocit, že jde o žranici pro pozvané kamarády. Proč nelze v Česku rychle opravit dálnici nebo postavit novou i když stát na km dává víc než Spolková republika, proč jsou vůbec Fiala a podobní profesory, proč je zdravotní systém v tak mizerném stavu, proč je Rakušan ministrem vnitra? Dnes už nejsme schopni se vůbec tázat po důvodech těchto jevů. Už  při  zběžné komplexnější analýze fungování státní správy by se rychle ukázalo, jak je její zkorumpovanost problematická pro efektivitu a jak zničující důsledky to má pro stát. Nejsme schopni vůbec připustit, že něco takového je potřeba.  Systém se nachází v poslední křeči, než se dospěje do totálního marasmu a skřípání zubů, může to trvat dost dlouho.

           V korupční metodologii je Česko velmi učenlivým unijním žákem. Včera v Neue Zuercher Zeitung (NZZ), který se dá považovat za dobrý mainstream, se redaktor v článku "Příval peněz z Bruselu" zabývá ve velmi adekvátních termínech uvolněním nepředstavitelné  sumy 137 miliard z prostředků EU pro Tuskovu vládu, tyto finance Evropská komise několik let Polsku blokovala. Novinář NZZ píše, že finance přišly právě  včas, Tusk peníze urgentně potřebuje,  vnitropolitická situace jeho vlády je velmi problematická a obtížná. Čtyři měsíce po polských volbách a Tusk byl rychle odměněn obrovskými prostředky údajně za zmrazení protiprávních opatření, přitom jiné pohledy na Tuskovo počínání hovoří o použití násilných opatření odporujících zvyklostem a právu. Leyenová uvolnění peněz komentovala tím, že je ohromena úsilím, které Tusk vynaložil na obnovení vlády práva v Polsku. Národně konzervativní vláda strany PIS akcentovala suverenitu státu v justičním systému, Tusk se naopak bez národní suverenity obejde.
            Novinář NZZ píše, že politické rozhodnutí Komise o financích je velmi pikantní, ovšem spíš než pikantní nehorázné, je příkladem korupce nejvyššího stupně. Předchozí vláda v červnu 2022 odstranila klíčový element sporu mezi Polskem a Evropskou komisí, když zrušila tzv. disciplinární komoru nejvyššího soudu. Finanční subvence Bruselu dnes ztratily jakoukoliv objektivitu, jsou vždy vedeny politickým záměrem, kterým je upevnění supremacie bruselského centra nad členskými zeměmi, mechanismy tzv. právního státu jsou čistými instrumenty mocenského nátlaku. Novinář NZZ píše, že Evropský soudní dvůr kritizuje ve své zprávě metody, kterými Komise hodnotí stav práva v členských zemích, její zprávy a zdůvodnění jsou netransparentní a chybí jim fakta. Evropská komise zneužívá finance členských zemí a jedná proti demokraticky zvoleným vládám členských zemí. Mělo by to být velké varování pro Švýcarsko před sbližováním s EU. Celá záležitost může být nahlížena jako forma korupce v liberálně levicovém bruselském klubu.
           Ve včerejších petrohradských novinách se objevila zpráva, která ve zkorumpovaném Česku nebo i v EU není mylitelná, nikdo ji v systému legalizované korupce za korupci nebude považovat. Generální prokuratura podala koncem února žádost nejvyššímu soudu, kde požaduje soudit tři zadržené generály policie v Moskvě a ne v jejich domovském Petrohradě, jak ukládá zákon. Zadržení generálové dlouhé roky vedli ve městě policejní složky a mohou mít v oblasti u policie a soudů stále vliv. Petrohradský soud protestoval proti tvrzení prokuratury, ale vyjádřil se, že rozhodnutí nejvyššího soudu respektuje, ať je jakékoliv. Vysocí funkcionáři policie v Petrohradě a leningradské oblasti byli zadrženi za úplatky ve výši asi patnáct milionů Kč, zadrženi uzavírali s transportními společnostmi pro stát nevýhodné smlouvy a tyto firmy platily policii předplatné do fitness centra, dotovaly policii nákup aut Toyota, platily zbytečnou renovaci prostoru v budově petrohradského ředitelství policie a koncert k výročí svátku dopravní bezpečnosti v Okťabrském koncertním sále, kterého se účastnilo 3000 policistů i s rodinami. Pokud by se podobné záležitosti v Česku chápaly jako korupce, museli by být zatčení všichni vedoucí státní činovníci.
           O velmi ojedinělém zákoně, který schválila Duma koncem roku, reportuje ruský Forbes. Zákon svědčí o dvou věcech: boj s korupcí považuje ruské mocenské centrum za velmi prioritní a svědčí to o  tom, že tento boj už pokročil. Za korupci úředníků a manažerů obchodních organizací do výše  10 000 rublů (2500Kč) zákon navýšil trest na tři roky a pokutu milion rublů. Parlamentní zpravodajové zákon zdůvodňují tím, že malá korupce je velmi  nebezpečná a mnozí úředníci místo jednorázového velkého úplatku přešli na malé systematické vydírání. Podle Forbesu v poslední době narostl počet lidí odsouzených za úplatky nižší než 10 000 rublů.