Slábnoucí vitalita
Evropa ztrácí vitalitu přežití, která je generována přirozeným instinktem pokračování života a radostí z narozených dětí v biologicky přirozených časech mateřství, pokud je radost z dítěte spojená se spekulací o ztrátě životní úrovně, svědčí to o existenciální krizi společnosti, v této krizi se už desetiletí Evropa utápí. Evropská žena přivede na svět v průměru 1,5 dítěte, nejvyšší unijní průměr v 2023 vykazuje Francie 1,73, šesté Česko 1,70, unijní tragickou populační řadu končí Malta, Španělsko a Itálie s průměrem kolem 1,25. Dalším velmi negativním jevem v Unii je permanentní zvyšování věku ženy při narození prvního dítěte, chápe se to jako klíčový faktor oslabování evropské vitality.
Ve Španělsku se loni narodilo 322 tisíc dětí, před deseti lety to bylo 424 tisíc dětí, španělská míra porodnosti odpovídá udržitelnému populačnímu stavu státu s 24 miliony obyvateli, tj. každá žena přivede na svět aspoň dvě děti. Tedy 47 milionové Španělsko spěje ke státu této populace, ani vysoká míra imigrace nepomůže udržet populační počty, pouze změní etnickou strukturu obyvatelstva. Ve Španělsku se nikdy nezaznamenala tak malá porodnost (registruje se od 1941). Dost šokující je fakt, který se pozoruje ve všech unijních zemích, v loňském roce se zvedl ve Španělsku o 19% podíl rodících žen starších 40 let, počet žen rodících do 25 let klesl o 9,4% na 26% všech porodů.
Dlouhé roky byla Francie výjimkou v evropských statistikách narození, období "baby-boom" v minulosti vždy mělo dlouhé trvání, např. porodnost 2 děti na ženu v roce 1945 se zvedla na 3 v 1964. V roce 2023 se narodilo o 45 tisíc dětí méně než v 2022, přitom už tento rok považovali demografové za jeden z historicky nejslabších. Z 2,03 narození na ženu v 2010 pokles na (1,7-1,8) v posledních letech, francouzští demografové považují toto číslo za velmi problematické i když je to porodnost, o které většina unijních zemí může jen snít.
Ve Francii se pozorují obrovské rozdíly porodnosti v etnických skupinách, samozřejmě etnická Francouzka v porodnosti patří do nejslabší kategorie. Za poslední dvě desetiletí počet dětí narozených od rodilých Francouzů klesl o 22%, počet dětí, u kterých aspoň jeden rodič se narodil mimo EU narostl o 40% (tyto děti tvoří jednu třetinu všech narozených), počet porodů, kde se oba rodiče narodili mimo Evropu narostl o 72%. Dynamika porodnosti je už dlouho předvídatelná: porodnost etnického obyvatelstva každý rok signifikantně klesá a porodnost neevropské imigrace rok od roku spektakulárně narůstá. Rychlá demografická proměna francouzského obyvatelstva je potencována dvěma faktory: rozdíl porodnosti mezi etnickými skupinami a akcelerací imigračního influxu, který Macron nadmíru potencuje. Pozoruje se, že např. alžírští imigranti mají v průměru 3,69 dítěte na ženu, což je absurdně víc než v Alžírsku s 3 dětmi na ženu. Podobně pro marockou, tuniskou a tureckou imigraci, porodnost těchto etnik ve Francii je v intervalu (3,12-3,5), zatímco v mateřských zemích (2,1-2,4). Francouzské demografické statistiky jsou vesměs formulované způsobem, aby se zastřela skutečná situace a neumožnily vyvodit závěry o probíhající etnické proměně společnosti.
V Německu a Švédsku se pozorovalo, že politika finanční podpory porodnosti může být impulsem porodnosti, ale po nějaké době efekt vyprchá. Aby se zvrátil negetivní populační trend, podpora porodnosti musí stát v centru politiky, v Maďarsku se porodnost a podpora rodiny dík Orbánovi stala prioritním bodem politiky a porodnost ve státě se z 1,2 dítěte na ženu v 2010 zvedla na dnešních 1,6. V Maďarsku existuje cílená finanční podpora poskytovaná pod podmínkou školní docházky, rodičovské dovolené a daňové úlevy. Státní podpora má silný dopad na první a druhé narození, dopad na narození třetího nebo čtvrtého dítě vymizí. Podle unijních představ je taková podpora diskriminační, stát v Evropské unii nemá právo podporovat porodnost vlastního etnika, což je ovšem světová rarita. Francouzská vláda podporuje porodnost v zemi a efektem je enormní porodnost mimoevropských etnik, často signifikantně vyšší než v mateřských zemích. Orbánovi hrozí unijní sankce, protože podle bruselské interpretace nepotencuje porodnost romského etnika.
Dlouhé roky byla Francie výjimkou v evropských statistikách narození, období "baby-boom" v minulosti vždy mělo dlouhé trvání, např. porodnost 2 děti na ženu v roce 1945 se zvedla na 3 v 1964. V roce 2023 se narodilo o 45 tisíc dětí méně než v 2022, přitom už tento rok považovali demografové za jeden z historicky nejslabších. Z 2,03 narození na ženu v 2010 pokles na (1,7-1,8) v posledních letech, francouzští demografové považují toto číslo za velmi problematické i když je to porodnost, o které většina unijních zemí může jen snít.
Ve Francii se pozorují obrovské rozdíly porodnosti v etnických skupinách, samozřejmě etnická Francouzka v porodnosti patří do nejslabší kategorie. Za poslední dvě desetiletí počet dětí narozených od rodilých Francouzů klesl o 22%, počet dětí, u kterých aspoň jeden rodič se narodil mimo EU narostl o 40% (tyto děti tvoří jednu třetinu všech narozených), počet porodů, kde se oba rodiče narodili mimo Evropu narostl o 72%. Dynamika porodnosti je už dlouho předvídatelná: porodnost etnického obyvatelstva každý rok signifikantně klesá a porodnost neevropské imigrace rok od roku spektakulárně narůstá. Rychlá demografická proměna francouzského obyvatelstva je potencována dvěma faktory: rozdíl porodnosti mezi etnickými skupinami a akcelerací imigračního influxu, který Macron nadmíru potencuje. Pozoruje se, že např. alžírští imigranti mají v průměru 3,69 dítěte na ženu, což je absurdně víc než v Alžírsku s 3 dětmi na ženu. Podobně pro marockou, tuniskou a tureckou imigraci, porodnost těchto etnik ve Francii je v intervalu (3,12-3,5), zatímco v mateřských zemích (2,1-2,4). Francouzské demografické statistiky jsou vesměs formulované způsobem, aby se zastřela skutečná situace a neumožnily vyvodit závěry o probíhající etnické proměně společnosti.
V Německu a Švédsku se pozorovalo, že politika finanční podpory porodnosti může být impulsem porodnosti, ale po nějaké době efekt vyprchá. Aby se zvrátil negetivní populační trend, podpora porodnosti musí stát v centru politiky, v Maďarsku se porodnost a podpora rodiny dík Orbánovi stala prioritním bodem politiky a porodnost ve státě se z 1,2 dítěte na ženu v 2010 zvedla na dnešních 1,6. V Maďarsku existuje cílená finanční podpora poskytovaná pod podmínkou školní docházky, rodičovské dovolené a daňové úlevy. Státní podpora má silný dopad na první a druhé narození, dopad na narození třetího nebo čtvrtého dítě vymizí. Podle unijních představ je taková podpora diskriminační, stát v Evropské unii nemá právo podporovat porodnost vlastního etnika, což je ovšem světová rarita. Francouzská vláda podporuje porodnost v zemi a efektem je enormní porodnost mimoevropských etnik, často signifikantně vyšší než v mateřských zemích. Orbánovi hrozí unijní sankce, protože podle bruselské interpretace nepotencuje porodnost romského etnika.
Žádné komentáře:
Okomentovat