desmet totalitarismus duse

Duše člověka v totalitárním systému

V Junge Freiheit recenzují knihu belgického psychologa Mattiase Desmeta "Totalitarismus a duše člověka.", kde autor analyzuje totalitární předpoklady v zemích EU. Odkud pochází strukturní slepota, která se ohání obranou demokracie a současně požaduje omezení základních práv, která v boji proti údajnému fašismu, nasazuje fašistické prostředky? Kde se bere fanatická nenávist proti těm, kteří jsou kritičtí nebo mají jiný názor než je masmédii sugerované přesvědčení. Nastolení totalitárních kontrolních mechanismů v období koronavirové epidemie nespadla z nebe, ale padla na dobře připravenou půdu. V západních společnostech se po roce 2020 markantně rozšířil pocit bezvýchodnosti, nesmyslnosti, strachu a latentní agrese. Miliony lidí se octly v sociální izolaci.  Tzv. sociální  média, což je sám o sobě velmi cynický termín, nedovedou lidi k pocitu spojenectví a sounáležitosti, ale naopak k velmi negativním afektům. Desmet připomíná "atomizované subjekty" Hanah Arendtové, které jsou stavebním elementem totalitárních systémů.

            Totalitarismus se podobá hypnóze. I když totalitární směr vývoje společnosti je dnes rozpoznán a tématizován, zdá se, že totalitarismus je již tak silný, že nelze tento směr zvrátit. Na tuto půdu padla údajná stoletá pandemie. Navzdory všem rozporům v narativě, velká část populace byla připravena spolknout objekt strachu a podstoupit "heroický boj" s pandemií. Strachem vybuzené pocity spolupatřičnosti a smyslu oslovily spousty lidí, předtím tyto pocity postrádali. Když se sejdou tyto předpoklady, může dojít k fenoménu vytváření masy. Mediálně řízené vytváření formace velkého množství lidí se neliší od hypnózy: vnímání se uměle zúží na jeden předmět, podobně jako hypnotizér zúží vidění hypnotizovaného např. pouze na kyvadlo.  
             Objekty strachu - terorismus, klimatické změny, covid, Rusko - jsou vzájemně zaměnitelné, probíhající mechanismy jsou strukturně podobné. Solidarita sbastlené masy spočívá v konformním chování ke kolektivu, kritici a nesouhlasící jsou považováni za hrozbu pro labilní kolektivní pocit a musí se s nimi tedy bojovat. To dokonce otevírá možnosti pro zadržované pudy a emoce. Právě tím je masová výchova velmi nebezpečná, v dnešní době to zažíváme často. Rozhodujícím je tzv. vědeckost v přístupu k problémům. Od osvíceneckých dob mechanicko-materialistická přírodověda v myšlení lidí nahradila oltář náboženství a stala se ideologií. Fundamentální duchovní otevřenost, která je nezbytná pro opravdovou vědu, je ztracena.
            Dnešní argumentace: "Smysl a účinnost určitých opatření jsou vědecky dokázány",  velmi mnoho lidí je připraveno z této fráze bez rozmyšlení vyvodit závěry. V období covidu se na zdánlivě objektivních datech a statistikách postavila "nevyvratitelná iluze objektivity." V těchto případech je rozhodující, že řešení problému vychází z paradigmatu vědy. S odkazem na Hanah Arendtovou Desmet vyvozuje, že totalitarismus je "logickým rozšířením všeobecné posedlosti vědou, vírou v uměle vytvořený ráj." Důvodem pro tento vývoj je mu zřídkavé zpochybňování dominance mechanicko-materialistického vidění světa, autor se podrobně zabývá nárokem tohoto vidění na pravdu. Může být překvapením, že Desmet spolu s Heisenbergem a Planckem poukazuje na to, že takový světonázor je vědecky zastaralý.  Podle Heisenberga to nebyla až kvantová fyzika, která otřásla rigidním světonázorem, ale byla to teorie silového pole v 19. století. V první polovině 20. století došlo k vědecké revoluci, která lidstvo dovedla k zásadně jinému chápání reality. Na subatomární úrovni se elementární částice nechovají tak, jak by se dalo očekávat, že se bude chovat hmota. V přednášce v roce 2006  Dürr prohlásil, že 80 let nestačilo k tomu, aby se nový pohled na svět zprostředkoval veřejnosti.
           Desmet se pokouší najít perspektivu, která by nás vyvedla z nastupující totality. Pouze průlom k novému myšlení a vědě, které nevidí lidi, přírodu a kosmos jako bezduché stroje bez duše, nás vyvede z řízeného šílenství mechanicko-materialistického chápání světa. Podle recenzentů je Desmetova kniha jedním z nejzajímavějších a nejneobvyklejších výkladů společenských jevů naší doby.