Tajvan volí v sobotu
Statistiky Tajvan moc nefavorizují, ekonomická výkonnost ostrova je poslední dva roky slabá, země má problémy s exportem a společnost není moc nakloněna zvednutí vojenského rozpočtu ani v časech akutní hrozby z kontinentu. Všechna tato čísla se dají celkem rychle změnit, ale problematické jsou statistiky, které nelze rychle změnit a které naznačují vitální stav společnosti, jako je porodnost. Porodnost 0,87 dítěte na ženu na ostrově se blíží vymírající jižní Korei, porodnost je zde horší než v komunistické Číně, kde bývalá státní politika jednoho dítě na ženu patří do dneška k oblíbeným tématům západního mainstreamu.
Národ, který má chuť bojovat za nezávislost a samostatnost, aniž by k tomu musel mít finanční popudy, plodí děti. Bez této nejdůležitější vitální chuti k životu, dřív nebo později národ odejde ze scény, vystavit svět riziku střetu planetárních velmocí kvůli někomu, kdo vymírá, nemá moc smyslu. Tajvanci dávají na zbrojení 2,67% HDP, což je v situaci čínské hrozby dost málo, místo na tréning vojáků, musí Tajvan zvedat sociální výdaje na stárnoucí populaci. V letech 1951 až 1991 dával Tajvan na zbrojení 6-11% HDP, v těch časech šla ekonomika nahoru, ale populace zdaleka nežila v takovém blahobytu jako dnes a přesto byla ochotna nést výdajovou zátěž na zbrojení. Existovala silná vůle milionů Číňanů, kteří přišli z pevniny, za každou cenu se ubránit hrozící invazi z komunistického kontinentu. Výše dnešních vojenských výdajů nesvědčí ani o vůli bojovat a ani o vitalitě obyvatelstva, pokud by vláda zvedla výdaje na zbrojení do takového stupně, jak by odpovídalo potřebě obrany, nebude zvolena.
Pokud Tajvan nezvolí cestu pomalého vyvazování ze sféry americké hegemonie a smiřování s komunistickou Čínou, vystavuje se nebezpečí, že USA v nějakém výhodném handlu s Čínou hodí ostrov přes palubu a to možná dřív než si svět myslí. Čínská aspirace na ostrov není politickou fikcí vedení komunistické strany, ale je to aspirace velké většiny Číňanů a žádná vláda si nedovolí vzdát se nároků na ostrov. V dané chvíli by si Tajvan mohl vyjednat s Čínou lepší parametry sblížení než se podařilo Hongkongu, kde šlo o populaci, která se domnívala, že jejich blahobyt garantuje anglická koruna a planetární televizní kanály jako BBC a CNN. Na Tajvanu je jiná situace, lid má jisté odhodlání bojovat a pro Čínu by nebylo snadné se ostrova zmocnit, navíc by pravděpodobně následovalo zhroucení planetárních ekonomických toků, na kterých závisí čínský blahobyt. Čína je k něčemu takovému odhodlána, ale až v nejzazším případě. Čína jasně proklamovala, že Tajvan, který byl desetiletí téměř nezávislou entitou, dostane podstatně víc autonomie než Hongkong, který byl pouze kolonií, kterou podle dohody z 19. století Británie Číně vrátila.
13. ledna volí Tajvanci prezidenta a parlament, a volby určí směr, kterým se konflikt Tajvanu a USA s Čínou bude ubírat. V roce 1949 Kuomitang (KMT), který prohrál válku s komunistickou stranou o Čínu se zmocnil ostrova, kde řadu desetiletí vládl diktátorským způsobem. V devadesátých letech KMT inicioval demokratizační proces a střídal se ve vládnutí s Demokratickou pokrokovou stranou DPP, která vyznává politiku nezávislého Tajvanu. V ideologii KMT byl Tajvan součástí velké Číny, v jejíž kontinentální části vládne nelegální komunistická moc. V ideologii KMT obyvatelé kontinentu a Tajvanu formují jeden čínský národ. V roce 2000 poprvé DPP vystřídala KMT ve vládnutí, vládla osm let a pak opět v 2016, obzvlášť za současné prezidentky Tsai Ing-wen se vztahy Tajvanu s Pekingem vyhrotily, k čemuž by bez amerického přispění nemohlo dojít.
DPP se za řadu let vládnutí podařilo vytvořit novou tajvanskou identitu, ale popularita této strany před sobotními volbami není vysoká. Obzvlášť když se prodloužila povinnost vojenského tréningu mladých ze 4 měsíců na dvanáct, strana tajvanské nezávislosti ztratila popularitu. Volby jsou klíčové pro vztahy Tajvanu s Pekingem, KMT usiluje o uchování status quo, tj. uznání, že existuje pouze jedna Čína, i když v trochu jiné interpretaci než má pekingská vláda, což by mohlo na delší dobu uklidnit situaci kolem ostrova. V průzkumu voličských sympatii před prezidentskými volbami vede malým náskokem kandidát DPP před KMT a třetím kandidátem lidové strany. Prezidentský kandidát DPP Lai Ching-te slibuje upevnit tajvanskou nezávislosti a sází při tom na vydatnou podporu USA. Kandidát KMT Hou Yu-ih slibuje zahájit jednání s čínskou komunistickou stranou. Dvě třetiny Tajvanců se považují za identické Tajvance, ale přesto si velká většina Tajvanců přeje dialog s kontinentální Čínou.
Pokud Tajvan nezvolí cestu pomalého vyvazování ze sféry americké hegemonie a smiřování s komunistickou Čínou, vystavuje se nebezpečí, že USA v nějakém výhodném handlu s Čínou hodí ostrov přes palubu a to možná dřív než si svět myslí. Čínská aspirace na ostrov není politickou fikcí vedení komunistické strany, ale je to aspirace velké většiny Číňanů a žádná vláda si nedovolí vzdát se nároků na ostrov. V dané chvíli by si Tajvan mohl vyjednat s Čínou lepší parametry sblížení než se podařilo Hongkongu, kde šlo o populaci, která se domnívala, že jejich blahobyt garantuje anglická koruna a planetární televizní kanály jako BBC a CNN. Na Tajvanu je jiná situace, lid má jisté odhodlání bojovat a pro Čínu by nebylo snadné se ostrova zmocnit, navíc by pravděpodobně následovalo zhroucení planetárních ekonomických toků, na kterých závisí čínský blahobyt. Čína je k něčemu takovému odhodlána, ale až v nejzazším případě. Čína jasně proklamovala, že Tajvan, který byl desetiletí téměř nezávislou entitou, dostane podstatně víc autonomie než Hongkong, který byl pouze kolonií, kterou podle dohody z 19. století Británie Číně vrátila.
13. ledna volí Tajvanci prezidenta a parlament, a volby určí směr, kterým se konflikt Tajvanu a USA s Čínou bude ubírat. V roce 1949 Kuomitang (KMT), který prohrál válku s komunistickou stranou o Čínu se zmocnil ostrova, kde řadu desetiletí vládl diktátorským způsobem. V devadesátých letech KMT inicioval demokratizační proces a střídal se ve vládnutí s Demokratickou pokrokovou stranou DPP, která vyznává politiku nezávislého Tajvanu. V ideologii KMT byl Tajvan součástí velké Číny, v jejíž kontinentální části vládne nelegální komunistická moc. V ideologii KMT obyvatelé kontinentu a Tajvanu formují jeden čínský národ. V roce 2000 poprvé DPP vystřídala KMT ve vládnutí, vládla osm let a pak opět v 2016, obzvlášť za současné prezidentky Tsai Ing-wen se vztahy Tajvanu s Pekingem vyhrotily, k čemuž by bez amerického přispění nemohlo dojít.
DPP se za řadu let vládnutí podařilo vytvořit novou tajvanskou identitu, ale popularita této strany před sobotními volbami není vysoká. Obzvlášť když se prodloužila povinnost vojenského tréningu mladých ze 4 měsíců na dvanáct, strana tajvanské nezávislosti ztratila popularitu. Volby jsou klíčové pro vztahy Tajvanu s Pekingem, KMT usiluje o uchování status quo, tj. uznání, že existuje pouze jedna Čína, i když v trochu jiné interpretaci než má pekingská vláda, což by mohlo na delší dobu uklidnit situaci kolem ostrova. V průzkumu voličských sympatii před prezidentskými volbami vede malým náskokem kandidát DPP před KMT a třetím kandidátem lidové strany. Prezidentský kandidát DPP Lai Ching-te slibuje upevnit tajvanskou nezávislosti a sází při tom na vydatnou podporu USA. Kandidát KMT Hou Yu-ih slibuje zahájit jednání s čínskou komunistickou stranou. Dvě třetiny Tajvanců se považují za identické Tajvance, ale přesto si velká většina Tajvanců přeje dialog s kontinentální Čínou.
Žádné komentáře:
Okomentovat