nemecko ekonomika

Skřípe to v Německu (a víc v Česku)

V německých novinách se téměř denně objevují články nevěštící ekonomice nic dobrého, v Česku jsme na tom dvaapůlkrát hůř, tak se tomu těžko uvěří. Sice Spengler psal, aby stát dobře šlapal, nemusí nebo dokonce by ho neměli vést ekonomové, státník musí mít globálnější kvality, uváděl Bismarcka a Disraeliho, ovšem to velký filozof netušil, jak mizerná kategorie ubožáků se dopracuje vlády v sousední zemi. Česko prochází ojedinělou situací, ve vládnoucím klanu se nenajde jeden člověk, který by vůbec oplýval jakoukoliv kvalitou, absurdně i když zloděj, tak ušmudlaný. Srpnové vydání The Economist má na titulní straně "Německo je opět nemocným mužem Evropy?", s podobným titulkem přišel Economist v roce 1999. Spousta expertů a spousta argumentů: zastaralá infrastruktura, byrokracie, pomalá digitalizace, slabé investice atd., kolem a kolem, argumenty žádné argumenty, něco podobného lze napsat o každé zemi. Jednoduché pozorování naznačuje, kam dvacet let mizerné politiky může dovést stát a všem hrůzám ještě není konec. V roce 1999 mělo Německo funkční vládu a Schroderova politická a geopolitická intuice byla na výši, v symbióze s Ruskem rychle udělal z nemocného muže Evropy hospodářský zázrak.  

         V Junge Freiheit píše Markus Brandstetter, že bývalý hospodářský zázrak se zhroutil, důvody katastrofy jsou domácí - a údajně se s tím nedá nic dělat. To je asi i adekvátní prognóza pro síť montoven a skladů nazývanou česká ekonomika, s kterou se opravdu už nic nedá dělat, s německou ekonomikou správně zvolení lidé ještě pohnou. Od německých aut až po inovativní a technicky na vysoké výši malé provozovny, to všechno anglosaský svět obdivoval a záviděl,  píše Brandstetter. Německé ekonomice zvoní hrana, aspoň v novinách, úplně podobná, kterou procházelo po odchodu komunistů i Česko, vyráběli jsme boty pro čtvrtinu světa, turbíny, které jsou v Argentině pořád funkční, vyváželi strojní zařízení atd. V statistikách starých atlasů Československo generovalo víc než procento světového exportu, a nezbylo než pusto a prázdno, které školní mládež dnes slaví. Dnes je Německo pro anglosaský svět příkladem, jak se věci nemají dít, a Česko je pro ně zcela nulitním odbytištěm válečného harampádí pevně ovládané poslušnými kolaboranty.
          Wall Street Journal poeticky definuje stav německého hospodářství: "Ztratilo status posla štěstí a ten se rychle nevrátí." The Economist píše, že Němci se stali experty ruinování sebe sama, např. vycouváním z atomové energetiky, alarmujícím stavem německých drah, které ochromuje vlastní byrokracie. K tomuto poznání se Čech používající české dráhy nemůže z jasných důvodů nikdy dopracovat. Americká média mají hlavní vysvětlovací mantru stavu německé ekonomiky v německé ekonomické závislosti na Číně, jejíž ekonomika prý slábne, což je ovšem lež, čínská ekonomika je příliš silná na to, aby mohla mít vysoká růstová tempa. Američanům, kteří ovládají německý politický systém, jde o totální podřízení německé ekonomiky, nemohou akceptovat ekonomickou osu, která by stála mimo americkou hegemonii a byla ekonomicky efektivnější a inovativnější než jsou USA.  Mnozí experti vidí důvod stavu ekonomiky v dlouhodobě špatné ekonomické politice německého státu, politika s nástupem Merkelové ztratila ekonomický cit, nemluvě o současné levicovězelené vládě. Neviditelné hvězdy německého hospodářství, malé podniky, buď zbankrotují nebo zastaví činnost, mnohé ze země odchází. Tyto malé podniky, které generují polovinu exportu a mají 40% podíl na celkovém hospodářském obratu se v médiích málokdy zmiňují, každodenně se referuje o německých koncernech kvótovaných na bursách. Např. Helma Meterials z Jeny, malá firma vrcholné technologie produkující syntetické krystaly pro polovodiče, přesouvá kvůli vysoké ceně elektřiny provoz do Švédska. Tyto malé firmy se pomalu rozhodují, ale když už se rozhodnou k odchodu ze země, není šance, že by se vrátily. Masívní státní podpora podnikům v období covidové krize a téměř nulová úroková míra Evropské centrální banky vyvolaly u mnohých firem falešný pocit stoprocentní bezpečnosti, který se dnes střetává s tvrdou realitou ekonomické recese. Experti se vesměs shodují, že největší podíl na zostřující se ekonomické krizi a de-industrializaci Německa má vysoká cena energie.