Rotace elit

O tom, že západní elity žádnou krizi neprochází jsou přesvědčeny pouze elity samotné, krizi západních elit podrobně analyzuji velcí myslitelé doby jako např. sociolog Christopher Lasch, zabývá se jí francouzský demograf a historik Emmanuel Todd. Západní elity se přestaly obměňovat a regenerovat, což je velmi problematické. Horní společenský segment se uzavřel oproti zbytku společnosti, místo nějaké formy meritokratické obměny se nastolila cirkulace v elitní kastě, která se ovládaným prezentuje jako demokratický planetární princip. Emmanuel Todd nazývá stav současných elit globálním pyré: konkurence mezi analfabety, nevede k elitnosti.   

              Problému stagnace elit nečelí jen Západ, filozofka Natalja Melentjeva se v ruském Katehon zabývá stagnací a záměnou současných ruských elit. Historici se stále zabývají otázkou, jak bylo možné, že po 2. světové válce se SSSR rychle zvedl z ruin a vyslal kosmonauty do kosmu. Melentjeva  píše, že to bylo tím, že světem hýbou ideje a SSSR měl silnou ideologii, která stmelovala společnost, plodila entuziasmus a mobilizovala vůli, potencovala lidi k velkým dílům. Jenom ideje a jejich obraz v mysli nadchnou národy, aktivují centra odporu zlu v srdci každého člověka. Idea je i počátečním bodem úspěšné ekonomiky a ekonomického růstu, budování země a ne vršení zisku, ví se to už od Aristotela. Klíčem k úspěchu ekonomiky a politiky národa (etnosu) je idea inkarnovaná v solidární národní vůli, která indukuje principy vlastní civilizace a její hodnoty. Pokud neexistuje idea, která sjednocuje, inspiruje, která odpovídá  smyslu historického poslání národa, idea, kterou přijala a dala jí smysl celá společnost, pak neexistuje ani tvořivá inspirace a přesvědčení o možnostech vlastního národa. Pokud není smysl artikulovaný nebo není společnosti jasný, není národem pochopen nebo protiřečí jeho tužbám, specifice jeho osudu a historické logice, společnost se rozsype. Pokud se ideje nevznáší, nenesou je na křídlech ptáků, jak říkal Platon, pak umírají.
          Dnes se v Rusku politické strany bojí přijít s idejemi, které by mohly oduchovnit a propagovat. Dnešní státní instituce a jejich lídři preferují mlčet o ideologických osnovách státních praktik, nejsou ochotni mluvit o ideologických základech státní ekonomiky. Ovšem bez jasných a zřejmých teoretických principů organizace společnosti, její politiky, ekonomiky a vzdělávání se nezačne situace zlepšovat. V devadesátých letech se zamlčovaly principy liberalismu, skrývaly se problémy západního demokratického modelu, který není modelem většiny, ale menšiny. Dnes ve společnosti vládne přesvědčení sociálně orientovaných myslitelů a ekonomů: privátní iniciativu proporčně kombinovat se státním plánováním. Země potřebuje de-privatizaci a gosplan. De-liberalizace ruského systému řízení a státního systému je stejně důležitým problémem.
       Rusko potřebuje vyměnit elity. Kdy se na společenských fórech, v médiích atd. objevili nositelé idejí ruského euroasijského projektu? Kdy konečně páky řízení ideologie, vzdělávání a ekonomiky předají privatizátoři devadesátých let, kteří vnesli do Ruska západní schémata koloniálního řízení, národně myslícím a uznávaným teoretikům a praktikům, kteří mají zásluhy o vědu, se svazky knih o historii civilizace, sociální filozofii a ekonomiky. Země prochází rychlými a sofistikovanými proměnami a v společenských centrech nemohou stát byrokrati minulé doby brzdící společenský rozvoj. Je žádoucí pozvolná, nenásilná obměna elit. Politické centrum musí identifikovat a přizvat rusko-euroasijské intelektuály, vědce a myslitele. Manažeři, minutoví pragmatici, nedouci ignorující teorii, vědu a historii přinesli Rusku mnoho běd. Nemají ducha na to, aby viděli komplexní budoucnost země. Do řídících pozic musí přijít vysoce vzdělaní, myslící a morální lidé neakcentující vlastní profit, kteří nejsou žádným způsobem svázáni s předchozím pokolením řídících kádrů, kteří budou mít hluboký vztah k vlasti. Jenom potom Rusko vyhraje válku s agonizujícím Západem. Rusko musí být ideové, nebo nebude vůbec.