Boualem Sansal

Náhledy alžírského spisovatele Sansaal na Evropu a imigrační problém často publikují pravicové infoservery, spisovatel dostal v Paříži literární cenu Constantinople a pří té příležitosti poskytl hovor Figaru. Na evropské problémy existuje řada složitých vysvětlení, jako třeba průlomem archaického a primitivního do postmoderního se vysvětluje strach z afghánských imigrantů nebo z  pfizzer-leyen vakcín. Jednoduchá vysvětlení jsou ovšem nejnosnější. Když vidíme v Právu sedícího Fialu a stojící Černochovou opodál, v prvním vjemu má mozek tendenci se domnívat, že jde o záběr do kýčově naformátované svatyně nějaké bigotní sekty typu Peoples Temple Jamese Jonese. Na fotografii je kýčové úplně všechno, včetně těch dvou, i Viliam Široký, když už něco podepisoval, věděl, jak má vypadat exteriér kolem. Po přečtení oč jde, je jasné, že první reflex mozku byl správný, jde o náboženský akt fanatické sekty natovští bratři. Spisovatel Sansal ve Figaru ozřejmuje na příkladě Muslimských bratrů nebezpečí spojená s podobnými sektami pro civilizovaného člověka. Přechod od akceptovatelného náboženství a pragmatického typu spojenectví k fanatické ideologii nebývá tak snadno rozpoznatelný. Paralela obou procesů je překvapující.  

         Sansal říká, že v podstatě se jedná o dva procesy, de-civilizační proces a civilizační šok. Podle Sansala je de-civilizační proces francouzskou i evropskou realitou, je to pozorovatelná realita. Proč k tomu došlo, dá se vůbec žít bez civilizace? Civilizace stejně jako lidský organismus mají své choroby, civilizace se nachází ve stavu permanentní transformace. Západní civilizace, a trvá to už dlouho, se přestala vyvíjet, osvícenská epocha je dávnou vzpomínkou, která mladým nic neříká. Lépe je mluvit o kolapsu. Způsobily to elity, je možné, že nebyly kompetentní, ztratily vitalitu a iniciativu a rozložily se. A v této situaci přijde velká historická výzva. V Evropě se mluví o islámismu, ale je to jenom způsob, jak zamaskovat podstatné. Civilizace, která se ustavila ve Francii se jmenuje islám, islámismus není islám, je to vulgární politicko-náboženské hnutí, které trvá už od počátků islámu. Vzniklo uvnitř rigorózní islámské školy hanbalit, odtud taky pochází wahhabismus, na nějž se dnes Muslimští bratři odvolávají a kam promítají své vlastní invence.
          V islámu se řadu staletí vedou debaty, co islám vůbec znamená a jak má islám nahlížet na ne muslimy. Muslim se nachází v situaci permanentní debaty, radikalizace jedněch vede k radikalizaci dalších. Muslimští bratři jsou dnes diskrétní pěstí ve Francii, jsou jich už tisíce, dobře organizovaní, přítomní v každé ulici a vždy připraveni zahájit akci. Díky jim, a nejen jim, se islámismus ve Francii rozšířil. Mají cíle, program, instituce a vybudovanou strukturu ve všech částech francouzské společnosti. A francouzský stát a společnost se ještě tážou, koho mají před sebou. Islám je jinou záležitostí, je to druhé nebo dokonce první nejrozšířenější náboženství na světě, je to civilizace, umma se svými nesčíslnými institucemi. U Muslimských bratří se začíná prostou agitkou, vyšší kádry pracují s občany z nejbližšího okolí, jiní se školou, agitují v mešitě, mají vrcholné kádry na regionální a národní úrovni, která je součástí nadnárodní struktury. Pokud se Muslimští bratři mohli tak silně etablovat, je jasné, že něco ve společnosti museli zničit a vetřít se na toto místo. Ve Francii se etablovali neuvěřitelně rychle. Podle Sansala se blíží rozhodující konfrontace, Bratři čekají na nejpříhodnější okamžik. Myslí v dimensi Evropy i světa, bez problému jsou schopni expandovat své operace do Itálie, Belgie a jinde. Podle Sansala se dá říct, že islamizace společnosti je vítězství zahalené hlavy spíš než vítězství islámu.