konzervativni pabst johnson

Občanská válka ve straně

13. června Boris Johnson skandální manýrou opustil britský parlament, britští konzervativci, které dovedl po Brexitu k historickému vítězství, se dnes nachází v historickém marasmu. Johnson, Trussová a Sunak místo, aby pátrali po obsahu konzervativní politiky, excelovali ve válečném štvaní proti Rusku a to ostatní žádnou politickou sílu nemělo. Sunak znamená evidentně finále propadu konzervativní strany, stranu jenom dovede k příští volební porážce. O tom, co se dnes skrývá za fasádou konzervativní strany píše ve Figaru politolog Adrian Pabst. Podle politologa v konzervativní straně zuří občanská válka,  o moc bojují dvě křídla, liberální křídlo, které ztělesňuje ministerský předseda Sunak a druhé, suverenistické, které zosobňuje Johnson. Sunak se prezentuje jako zodpovědný a umírněný, Johnson se vydává za obránce skutečného konzervatismu. Johnson vládl v 2019-22, nikdy se mu nepodařilo definovat koherentní konzervativní projekt. Brexit, který byl symbolem vítězství demokracie a národní suverenity oproti bruselské byrokracii, vytvořil podmínky pro politickou kompozici kolem nové aliance vyšších a lidových vrstev. Johnson byl architektem této kompozice, ale jeho vláda nevytvořila ekonomický model, který by začlenil nové voliče konzervativní strany z dělnických vrstev, které Johnson ve volbách přesvědčil. Šlo o větší veřejné investice do některých oblastí Anglie, konzervativci preferovali obranu zájmů finančního světa a nadnárodních společností. Johnson, jehož ideologie kolísala mezi socio-politickým liberalismem a politickým  populismem, zradil své volební angažmá. K tomu přistoupily skandály a neschopnost vytvořit politický program blízký zájmům lidové většiny. Liz Trussová administrovala lidu šokovou terapii, podle návodu, který už několikrát dovedl Británii do krachu - zvýšení veřejných výdajů a radikální snížení daní nejbohatším. Sunak se pokouší aplikovat liberální metody Margarety Thatcherové.

          Konzervativci nemají dnes kapacitu vrátit ekonomiku na cestu růstu a vyvést ji z ničivého cyklu: slabý růst, slabé investice, slabá produktivita, nízké mzdy. Oproti roku 2019 životní standard klesl o 7 % a nejvíc jsou postiženy lidové vrstvy. Kromě metropole a jihozápadních oblastí, celá zbývající část země se ekonomicky a sociálně propadá. Lidové vrstvy, které byly obětí deindustrializace spuštěné Thatcherovou v osmdesátých letech, jsou dnes úplně na dně. Britský konzervatismus se úplně rozpadl pod tíhou vnitřních rozporů, na jedné straně liberální konzervatismus, který usiluje o ještě větší ekonomické deregulace a liberální zahraniční obchod a na druhé straně patrioti a suverenisté, kteří usilují o silný stát, jsou intervencionističtí a pro-rodinní. Sunak je reprezentantem prvního proudu, který je minoritní, druhý proud má ve společnosti většinu, ale chybí mu vedení.
         Pabst píše, že soustředění výlučně na individuální identitu je druhou stranou konzumistické logiky, která hlásá primát individuální volby nad kolektivní. Tvrdit, že individuum je absolutně suverénní, znamená kapitalismus založený na steroidech, který dovede miliony k narkomanii. Individualistická identita je novým opiem lidstva. Pabst britským konzervativcům radí, aby místo této liberální cesty, která vede do pekla, obnovili své tradiční duchovní inspirace a čerpali u myslitelů jako je Burke nebo Scruton, kteří sociální hodnoty stavěli do centra konzervativní politiky a ekonomiky. Pabst se domnívá, že výsledek souboje mezi dvěma proudy britských konzervativců bude mít velký vliv na osud francouzské a evropské pravice.