erdogan

Erdogan vítězně

Evropský mainstream před pár týdny jásal, že zemětřesením dostane Erdogan poslední ránu z milosti, sultán konečně vypadne ze hry a k moci se dostane "reformátor" Kemal Kılıçdaroglu, který zkrotí inflaci a přiblíží Turecko EU a Západu. Přitom reformátor Kılıçdaroglu se veze na protierdoganovské koalici šesti ideologicky velmi rozdílných stran, která zahrnuje Kurdy, sociální demokraty, republikány i islámisty. Všechno už určitě bude růžové, asi podobně jako ve všech středomořských zemích od Libanonu až po Maroko, v západních euro globalistických recepturách ekonomicky moc dobře neprosperují ani evropské země jižních okraje EU. Před patnácti lety se zásluhou EU zlikvidovala v Turecku vojenská rada státu, která byla od Ataturka nadřazená všem státním institucím, měla kapacitu rozpustit parlament, politickou stranu a odvolat prezidenta, vojenská rada byla zárukou laického proevropského charakteru státu. V obdobích flirtu Turecka s EU, komisaři EU tvrdě dotlačili turecký stát ke změně politického systému a k likvidaci vojenské rady. Není tedy jasné proč evropský mainstream pléduje pro evropskou orientaci země, když její tradiční záruky EU zlikvidovala.    

          Turecko minulou neděli volilo, pokud je možné srovnání, pak ve svobodnější atmosféře než v prezidentských volbách v Česku. Svědčí proto několik fakt, předně Erdogan dostal od milionů Turků v západní Evropě nepoměrně víc procent než v samotném Turecku, přitom západní propaganda šla nemilosrdně po tureckém prezidentovi, a pak např. řecké Kathimeriny hořekují, že turečtí novináři, univerzitní profesoři a diplomati mají pocit, že jsou ve slepé uličce a přemýšlí o emigraci. Což je velmi odhalující postřeh, Erdogana nefavorizují ani turečtí novináři, ani diplomaté, v Česku není myslitelné, že by tato kasta stála v opozici evropskounijnímu pronatovskému režimu, přitom mantrou západního mainstreamu je tvrzení, že Turecko je v ratingu svobodných médií až ve druhé stovce zemí, potvrzují to žebříčky různých liberálních think tanků.  Česko je v první třicítce, pokud jde o vítězství natovské ideje, mají v ČR novináři  neomezenou svobodu manipulovat pravdou. Dá se říct, že v Česku novináři zmanipulovali předvolební kampaň a zajistili Pavlovi vítězství.  
         Erdoganova strana AKP se svými spojenci bude mít v 600 členném parlamentu většinu 321 mandátů.  Erdogan vyhrál první kolo s 49,5 % oproti 44,8 % svého soupeře Kılıçdaroglu. Erdogan má velkou šanci v druhém kole profitovat z voličů šéfa národní pravice Sinana Ogana, který v prvním kole dostal 5 % hlasů. V nedělních volbách se Turci masově dostavili k urnám, 90 % oprávněných voličů svědčí o zájmu Turků o věci veřejné a pocitu, že o něco jde, žádná laxnost a pocit, že volby stejně nic nezmění jako v Česku a jinde v EU. Téměř všechny předvolební analýzy na Západě mluvily o prezidentově propadu, úvahy stavěly pouze na jednom faktu, vysoké inflaci a poklesu kupní síly, což se ještě prohloubilo katastrofickým zemětřesením. Ani ekonomické problémy, ani zemětřesení, ani autoritativní politika neodradily voliče, aby Erdogana volili. Erdogan přesvědčil voliče svou kapacitou formovat národní velikost, dovést Turecko k dimenzi významné mocnosti, pýchou Turků může být i výjimečná výkonnost a kvalita tureckého průmyslu atd., je na co být hrdý. 65 % Turků v Německu a ve Francii Erdogana volilo, turecká diaspora je početně významná, čítá 6 % všech voličů. V BVoltaire volby komentují: "Celé Turecko je nacionalistické, i politické strany, které podporují  Kılıçdaroglu jsou nacionalistické, ať jde o Balkán, Kavkaz, Bosnu a Řecko, Západ si zde nemůže moc slibovat. Proč turecká diaspora volí Erdogana? Protože dobře zná západní společnost, homosexuální manželství, feminismus, perverzní pokrok ve všech patrech. Evropští Turci dobře rozumí civilizaci, která se nachází ve stavu mozkové smrti."