dani rodrik

Hyper-realismus

Profesor ekonomie Dani Rodrik v project-syndicate: "Hyperglobalizace je v útlumu, svět má  příležitost opravit excesy neoliberalismu a konstruovat mezinárodní pořádek na vizi sdílené prosperity, musíme zabránit bezpečnostním složkám světových mocností, aby se zmocnily diskursu." Podle Rodrika narativa, o níž se opírá současný globální ekonomický systém, stojí uprostřed dějového zvratu. Od konce druhé světové války tzv. mezinárodní liberální řád byl podmíněn volným tokem zboží, kapitálu a peněz. Nyní se to jeví čím dál víc anachroničtějším. Každý tržní řád se opírá o nějakou narativu, obzvlášť je to důležité v případě globální ekonomiky, protože svět nemá globální vládu, která by regule mohla vynucovat. Tato narativa pomohla vytvořit a udržet systémové normy, které mají silnější vliv na fungování systému než mezinárodní instituce a zákony. Od dob zlatého standardu se na světovou ekonomiku pohlíželo jako na seberegulující systém, který se udržoval bez vládních zásahů. Velká deprese v dvacátých letech a kolaps zlatého standardu způsobily trhlinu tohoto příběhu. Světová ekonomika byla po válce postavená na modelu mělké integrace a byla podřízena cíli plně zajistit domácí zaměstnanost a vytvářet spravedlivou společnost. Díky kapitálovým kontrolám a liberálnímu mezinárodnímu obchodu mohly země vytvořit sociální a ekonomické instituce, které odpovídaly jejich preferencím a potřebám.

             V 90. letech se stal dominantním hyperglobalizační narativ, který akcentoval hlubokou ekonomickou integraci a volné finanční toky, vrátil se narativ zlatého standardu o seberegulujících trzích. Vládám se přisoudila role prosazovat pravidla, která by učinila svět bezpečnější pro velké banky a korporace. Ekonomické zisky z hyperglobalizace měly posílit demokratické síly v zemích jako je Čína. Hyperglobalistický narativ sice nepopíral význam sociální spravedlnosti, ale zpochybňoval zodpovědnost vlád za tento cíl, spravedlnosti mělo být dosaženo politikou neintervenování do volného obchodu a financí. Pokud hyperglobalizace selhávala, důvod se vždy viděl v absenci podpůrné politiky pro pohyb globálních financí. Hyperglobalizace selhala, protože nemohla překonat vnitřní kontradikce. Čím svět nahradí hyperglobalizační narativ? Rodrik píše, že jedním z možností může být tzv. produktivismus, který akcentuje roli vlád v řešení problémů sociální nerovnosti, zdravotního systému a čisté energie. Produktivismus klade do popředí domácí priority aniž by popíral otevřenou globální ekonomiku. Dalším objevujícím se paradigmatem může být tzv. hyper-realismus, tato narativa akcentuje geopolitické soupeření mezi USA a Čínou. Aplikuje logiku nulové sumy ekonomických vztahů mezi hlavními velmocemi. Hyperrealistické schema nahlíží na ekonomickou provázanost ne jako na zdroj vzájemného zisku, ale jako na zbraň, kterou je možno paralizovat protivníky, jako to udělaly USA, když zablokovaly Číně přístup k pokročilým polovodičům. Forma příští světové ekonomiky bude zaviset na tom, jak se proti sobě vyhraní konkurenční politické rámce. Rodrik se domnívá, že s největší pravděpodobností nakonec zvítězí hyperrealistické schema globální ekonomiky. Současnou dobu charakterizuje obnova průmyslové politiky s akcentem na pokročilou výrobu, není jasné, zdali to povede ke snížení nerovností mezi zeměmi. Rodrik se domnívá, že poslední forma planetárního liberálního systému, bude nahrazena systémem soupeření dvou bloků kolem kolem USA a Číny, v americkém bloku bude pod silnou americkou kontrolou dál v nějaké formě fungovat liberální systém.
         Seberegulující tržní principy, jak jimi operuje liberální narativa už stopadesát let jsou podle rusko-lotyšského ekonoma Dmitrije Smirnova pohádkou, je to systém odpovídající zájmům aaglosaských elit, který hyperglobalismem dospěl k vrcholu. Ekonomická narativa nevznikne sama pro sebe, artikuluje něčí zájmy. Spengler psal, že i na každé vikingské galéře musela být nejdřív definovaná politika, tj. loupit a krást, než se vyrazilo na moře, hlavním politikem tu byl kapitán. Hyperglobalizace narazila proto, že tento systém byl egoisticky řízen Spojenými státy, neobjektivním způsobem mají pod kontrolou rezervní měnu, mezinárodní organizace, tisíce vojenských základen po světě nemají záměr nastolovat spravedlivý obchod, ale diktovat výhody amerických elit. Rodrik se domnívá, že soupeření Čína a USA povede k planetární bezpečnostní nestabilitě, zkušenost je jiná, nikdy nebyl svět víc stabilní než v obdobích studené války.