fronta tatarskij

Z fronty

V Rusku jsou populárním informačním zdrojem z fronty články a videa vojenkorů, tj. válečných korespondentů, velmi často publikované na neoficiálních médiích a na Telegramu.  Odjakživa se tato žurnalistická kategorie těšila v Rusku velké prestiži, patřil mezi ně Paustovský, Simonov, Gajdar atd. 2. dubna zaranžovaný výbuch v petrohradském café zabil vojenkora Vladlena Tatarského a zranil 32 lidí, 10 z nich velmi vážně.  Dnes ráno oznámil na Telegramu mluvčí sledovatělnovo komitěta, že podezřelá z atentátu Darja Trepova byla zadržena. V kavárně na nábřeží probíhal umělecký večer bývalého doněckého opolčence, blogera, spisovatele a vojenkora Vladlena Tatarského. Darja Trepova Tatarskému během vystoupení darovala sošku, do níž pravděpodobně předtím ukryla výbušninu o síle 200 gramů TNT. Renomovaný žurnalista a vojenkor Alexandr Koc o Tatarském píše, že to byl rozporuplný člověk. Vzletné moralisty mohl odpuzovat fakt, že kdysi seděl za loupež v base. Lidé praxe a znalí reálií války si cenili jeho kvalit: tvrdá originální forma ironie, odvaha hraničící s lehkomyslností, jemná pronikavá mysl a fenomenální paměť. Pamatoval si jména všech lidí, které v životě potkal. Pozoruhodný byl jeho literární talent, za svého života napsal několik románů, v kterých se najdou detaily z jeho biografie. Jako první se přihlásil do přední linie a první rozpoznal význam dronů. Vysvětloval Rusům zač bojují, v tomto smyslu byl opravdovým politrukem. Každý večer s ironií mu vlastní ve svém programu na sociálních sítích vysvětloval obrovskému auditoriu situaci na frontách.  

              Populárním vojenkorem je Alexandr Sladkov, jeho analýzy mají daleko vyšší prestiž než informace z ministerstva obrany. Např. na otázku o níž se spekuluje v evropských médiích, proč se ruská armáda tak trápí kousek od Doněcka nebo proč dobývání Marjinky trvá už rok, Sladkov na videu vysvětluje problém. Abychom obsadili norčí farmu, ztratili jsme 1480 granátů a 6 kartonů nejsilnější munice. Farmu jsme obsadili a vzápětí vrátili zpátky, protože náš boj s protibaterií není na takové úrovni, aby zajistil udržení pozice, kterou dobylo ruské dělostřelectvo. Vojenkor vysvětluje, že ruské dělostřelecké umění likviduje nepřátelské opory, útočné skupiny je obsadí, ale nejsou schopny je udržet. Podle vojenkora ruská armáda se dere vpřed, jak jen to jde, ale jde to pomalu, nachází se kousek pod mezaninem. Na Telegramu dostal Sladkov 3000 otázek. Ruská armáda nemá sílu, aby likvidovala klíčové železniční uzly a mosty? Podle vojenkora to účinně z dálky není možné a vyčerpalo by to zásoby těžké munice. Otázka munice bude asi rozhodující, Američané bezhlavým bombardováním v Srbsku zničili klíčové mosty a dopravní uzly. Zajímavá otázka, proč Rusko tak loajálně (k věrchušce) vede válku? Sladkov se otázce podivil, začalo to v roce 2013, když na Majdanu začali skákat a křičet "zabijte Rusa." Často se zdálky zdá, že protivzdušná obrana není moc účinná, ale Sladkov naopak říká, že je účinná, nikde nelehla a úspěšně odráží protivníka, dokonce likviduje i řízené aviabomby. Globální celoplošná protivzdušná obrana nikde ve světě neexistuje. Podle jeho názoru naštěstí k žádné jaderné válce nedojde, byl by to konec všeho a Rusko potřebuje vítězství. A kupodivu vítězství na frontě války nepovažuje za tak důležité, nebo je chápe jako už dané, důležitější frontou je ekonomická fronta, která začíná u finanční stability a končí morální stabilitou, tam probíhá hlavní bitva války.
            Válka má obvykle tendenci všechno zjednodušit, podle teorie vesmíru jednoho známého fyzika jednou za čas si vynuluje vesmír své stupně volnosti a všechno začne znovu. Na neštěstí pro Rusko si kromě nich nikdo kolem nic nulovat nebude. Jeden čtenářský komentář reflektuje Sladkovovy úvahy velmi adekvátně: Čím začneme, ruská výroba je pozadu za ostatními, jak ji budeme budovat a rozšiřovat? Nepůjde o masovou výrobu kamenných seker? Neexistuje žádný průmysl obráběcích strojů, žádná elektronika, žádné průmyslové roboty, a je toho mnohem víc. Nejdřív musíme začít od školního systému a vzdělávání. Čína školila své mladé specialisty ve světových technologických centrech a kde můžeme my? V čtenářských komentářích se často objevuje nostalgický povzdech "nemáme Suvorova, Žukova..."