cest vira nato

Ne čest, ale víra

Ruský prezident včera v projevu načrtl národu velkou perspektivu, ale je otázkou, zdali se tam vůbec chce, např. moskevské zhýčkané mládeži, elitním vyvoleným a těm statisícům, kteří okupují emirátské turistické rezorty, v novinách se každodenně ve velkém inzerují další zajímavé destinace, ukrajinská bojiště tam neinzerují. Reálná ekonomika se celkem úspěšně nasměrovala tímto směrem budování států, ale na celé čáře selhala sféra, na níž lid nejvíc spoléhal, ruská generalita a škrabáci ministerstva obrany. Prezident celkem oprávněně včera v projevu konstatoval bezpáteřnost západní politiky, "chybí jím smysl pro čest.." Merkelová s Hollandem hanebnost své politiky vůbec neskrývají, bůhvíproč před pár měsíci v TV vyjevili, že v roce 2014 Putina Minskými dohodami záměrně podvedli, aby prý Ukrajina měla dost času se vyzbrojit a srazit lid Donbasu. Merkelová s Hollandem by měli na kolenou poprosit lid Donbasu o odpuštění. Putin se naivně domníval, že nějaká vyšší síla dovede Ukrajinu k akceptování donbaské autonomie. Ukázalo se, že vyšší síla typu Merkelová, Scholz, Holland, Macron je totéž co břečka. Nesčíslná jednání v Minsku, řada schůzek formátu čtyř na nejvyšší úrovni, naposledy předloni ve Francii, Putin osm let doufal, že západní lídři Ukrajinu dovedou k poznání, že dohody se mají plnit.

           Od roku 2014 bombardují Ukrajinci hlavní město Donbasu Doněck, Rusům se ani po roce bojů nepodařilo vzdálit ukrajinské vojenské oddíly z periferie hlavního města, včera sice lid v doněckých ulicích poslouchal se slzami v očích prezidentův projev, ale nad hlavou jim létaly ukrajinské rakety, včera to bylo ještě hustší než jindy a dokonce bombardovaly i v hlubokém týlu. Dnes v noci  napočítali váleční korespondenti minimálně útok 30 raket na Doněck, Mariupol, Makajevku a Debalcevo. Ukrajinské armádě dodávky raket systému Himars s delším doletem a dálková munice GLSDB rozšířily možnosti k perimetru 150 km.  Lid Donbasu se nachází v emoční disbalanci, totiž pořád není úplně přesvědčen, že definitivně už patří k velké zemi a nikdy nebude objektem nějakých vyjednávání. Prezident sice včera donbaské matky začlenil do programu mateřského kapitálu a velkoryse mluvil o celkové obnově regionu, ale předevčírem až po alarmu tvrdých mimosystémových národních serverů se ve skupině nově jmenovaných generálů objevila jména vojenských velitelů z Donbasu. Neuvěřitelně mizernou složkou ruské řídící vertikály se ukázalo ministerstvo obrany, tvrdilo, že donbasští velitelé neumí pochodovat a neprošli žádnou vojenskou prestižní školou. Vojenské ministerské vedomstvo každodenně chrlí nesmysly o zlikvidovaných západních raketometech a vojácích, ale po roce válčení nejsou schopni eliminovat ani každodenní bombardování hlavního města Donbasu, bez donbaských vojáků, kteří neumí pochodovat, a Prigožinových muzikantů by ukrajinské jednotky už obsadily ruský generální štáb.
       Z neznámých důvodů ruský generální štáb raketami nelikviduje přepravní uzly dodávek zbraní NATO na západní Ukrajině, ale s malým efektem se bombardují objekty energetické infrastruktury, což je z vojenského zřetele zcela nepodstatné. Zakladatel vojenské dobrovolnické skupiny Vagner Prigožin včera prohlásil, že ministerstvo obrany a generální štáb vydaly příkazy na úplnou likvidaci skupiny Vagner, nejenže nezabezpečují vojenskou skupinu municí, ale nepomáhají leteckým transportem. Rozpory mezi ministerstvem obrany a skupinou Vagner existují několik let, ale v posledních týdnech dostoupily vrcholu, zakladatel skupiny Prigožin tvrdí, že sabotáž z ministerské strany je důvodem zpomalení dobytí Artěmovska. Přitom všechny ruské vojenské úspěchy posledních měsíců jsou svázány s dobrovolníky skupiny Vagner, podle mimosystémových komentářů to vyvolává velkou závist ministerských generálů, kteří sice umí dobře pochodovat, ale s bojováním, je to slabší. Jeden komentátor píše, že Prigožin nikdy nebyl přistižen při lži a tedy pokud je to pravda, jsou vážné otázky k ministrovi Šojgu a náčelníku Gerasimovovi. Komentátor píše, že jako obyčejně vystoupí bárin, který je rozsoudí, ovšem bárin vždycky myslí globálně a často hovoří nekonkrétně a dvojsmyslně.       
          Hanebnost, lež, podvod, které Putin po tragické zkušenosti rozpoznal v západní politice, jsou doprovodnými jevy liberální politiky, překvapuje, že to někoho vůbec může udivovat, ovšem tento mix nekvalit a pár kvalit dává v celku dobrý výsledek. Člověku se v tomto systému nejdřív vsugeruje, že systém je nejlepší a nejkvalitnější pod sluncem, a hlavně se mu vtluče do hlavy pocit, že systém je až tak dobrý, že o jeho kvalitách může sám svobodně rozhodovat. O kvalitě "Pavel" rozhodl velkou většinou národ svobodně a sám, po několika letech nelítostného boje masmédií, politiky včetně soudů, školského systému a kultury, za "svobodu" rozhodnout se pro tuto "kvalitu".
         Současnou postliberální západní víru spojenou s konzumními možnostmi nemůže Putin nikdy porazit, platí totiž pro ni ty samé definice, kterými velký historik Burckhardt charakterizoval islám. Ubohá státní forma, zájem je o víru, o stát není zájem a tudíž je despotický, pokud se dá víře (postliberální, islámské) volné pole působení, podmaní si stát i kulturu, jednoduchá víra zabrání jakékoliv transformaci a pohybu, všechno vnější je postliberální (islámské) víře indiferentní, českému VŠ a osobě parazitující na kulturním rezortu je všechno kromě víry Pavel zcela indiferentní. Vládne fatalismus: spásu přinese EU nebo NATO. Existují iluze o kvetoucím islámském světě až budou všichni nepřátelé zabiti nebo zotročeni, v iluzi kvetoucího NATO světa je podmínkou zabít nebo zotročit všechny Rusy. Proti těmto jednoduchým vírám nemá podle Burckhardta nikdo šanci.