maasen rychetsky

Hans-Georg Maaßen

Rychetského interview ve "zprávách aktuálně" může připadnout normální pouze lidem, kteří jsou denně napojeni na televizními agitky a "zábavné" pořady, podobá se to emocím artrózou postižené stařeny. Od dvacet let úřadujícího předsedy ústavního soudu by se očekávaly hlubší úvahy o principech spravedlnosti a evoluci české ústavy a místo toho snůšky banalit a difamací. Nepředstavitelné litanie politických vzdechů a pokusů o ovlivňování běžné politiky, nikde jinde myslitelné u člena ústavního soudu, nebylo by to možné ani v Africe, na francouzském RFI emitovaném i do Prahy dávají často hovory s africkými ústavními soudci, nikdo z nich by si něco podobného nedovolil. V hovoru Rychetský imputuje ideu, že příslušnost nebo podpora SPD, jiný názor na východní konflikt atd. vydělují člověka z právní společnosti, i když po něm zrovna nejdou prokurátoři, je de facto společensky znemožněn. Morálka, kterou Rychetského mainstream nastolil, racionálně není schopna vysvětlit proč je SPD vadná, přece žádný programový bod strany neprotiřečí zákonu, situace je tak špatná, že pokus o diskuzi na podobná témata zakládá na podezření o osobě, a to už samo o sobě je znakem nastupující totality.  Raději agrofertizace státu než probíhající rychetizace, jeho pseudomorální prezidentská doporučení jsou bez půvabu a mají drzý charakter. Hrozí nám udušení "morálkou", jejímž heroldem je Rychetský a spol. Bývalý předseda německého úřadu na ochranu ústavy Hans-Georg Maaßen je jiná váha. V hovoru s Junge Freiheit. "Mám velké obavy o právní stát - tj. vládu práva - vláda morálky ho brzo pohřbí."

            Maaßen v hovoru řekl, že je právníkem z vášně,  považuje právo za morální minimum pro existenci skutečné morálky, právo je předpokladem svobody. Právo podle Maaßena  garantuje člověku, že na jeho bázi může jednat podle vlastní vůle, aniž se musí obávat jakéhokoliv trestu. Vláda (pseudo)morálky likviduje svobodu, totiž morální systém zákazů překryje systém zákona, který je garantem svobody, a v důsledku to zúží svobodu. Stává se nejasným, co je vlastně dovoleno a co zakázáno, přesně to popisuje český nejen politický, ale i životní prostor. Massen mluví o spirále, která nemá konce, prostor svobody je stále užší. Pro obyčejného člověka je veřejný pranýř často horší než pokuta, když dostanete v důsledku projevení názoru výpověď ze zaměstnání, následky mohou být zničující. Evropskounijní mainstreamová morálka pracuje s metodami psychického nátlaku, např. projevit názor v konformnějším prostředí, jako škola nebo státní úřad, může mít velmi nepříjemné psychosociální důsledky, vyloučení ze společnosti je v tomto prostředí extrémně přísným trestem. Sociální izolace je typickým znakem totalitních systémů, je to velmi efektivní prostředek a navíc může být zachována fasáda svobody.
        Podle Maasena ve svobodném státě hranice toho, co lze říct, definuje právo, liberální demokracie je o svobodě názoru, paralelní sociální zákon, prosazovaný jednou skupinou, představuje erozi svobody projevu a tím útok na základní zákon a liberální ústavní stát. Maasen říká, že televizní redaktoři ho osočili z pravicového populismu když citoval odstavec 16a ústavy: "Právo na asyl nemá nikdo, kdo přichází z bezpečné země..." V demokratické debatě vyloučení pravicových náhledů není slučitelné s demokracií. Protože platí primát svobody názoru, ústava dává do jistého stupně právo i na extrémistický názor. Nahrazení práva morálkou znamená, že demokratický princip rovnosti názorů nahrazuje nedemokratický princip, že "nesprávné" názory nemají právo na účast v diskuzi. To je typický rys totality, kde debata je nahrazena dogmatem a mohou se účastnit jen správní věřící. Maasen se domnívá, že přes všechny totalizující aspekty, které zažíváme, je zde pořád možnost tuto cestu zvrátit. Nejproblematičtější selhání vidí v politických stranách, v průběhu času byl z médií a institucí vytlačen občanský prvek a nastolil se jeden typ společenské debaty. Levicově-liberální trend ovládl všechny instituce včetně církví. Je potřeba fundamentální demokratický proces hojení, který vyžaduje velký demokratický nádech.