Michel versus Michel aneb rozum ještě existuje
Francouzské Le Figaro převzalo z měsíčníku FrontPopulaire dlouhou diskuzi dvou velkých evropských intelektuálů spisovatele Michela Houllebecka a filozofa Michela Onfray, jejich setkání se předem avizovalo jako "událost" podzimu. Francie je v úpadku, ale dialog dvou extra lucidních duchů ukazuje, že rozum ještě existuje. Houllebeck připomíná Párala, v klíčovém románu Particules Élémentaires téměř kopíruje styl Páralových velkých románů, Vladimír Páral je ve vrcholném období psaní literárně víc strhující, dá se říct, že ve vrcholném období tvorby se literární tvar obou velikánů vyznačuje jakousi paralelou. Páral už důsledkem věku, na rozdíl od Houllebecka, kriticky neotevře témata současné doby. Francie si svého génia váží, jak si váží svého génia posthavlistické Česko, kde se už kromě vodnatého průměru nic nepotká, se dočteme ve Wiki. Páral: v Cibulkových seznamech agent Mirek; tvorba má rysy "vědeckého pokusu"; zalekl se režimu a změnil styl; schematický...
Neuvěřitelné v dnešní trapné evropskounijní době diplomů pro všechny, velký filozof Onfray je filozof-samouk. Houllebeck je stejně tak duchovně bohatý, schopný mít názor na Josepha de Maistre (kéž by tu byl v době II. vatikánského koncilu). Houllebeck se domnívá, že po nás (přijde)potopa, Onfray rozhořčený, bojovný a rozhněvaný. Diskutuje se bez ohledu na politickou korektnost. De Gaulle by měl být zastřelen za své chování k harkis (Alžířané pomáhající za války (1954-62) Francouzům), říká Houllebeck. Za slova k pomalému nahrazování evropské populace islámskou imigrací by šel v Čechách do basy. Onfray se domnívá, že příčinou konce Západu je především demografický propad, na rozdíl od Houllebecka soudí, že islámismus není až tak silný fenomén, je to spíš reakce na americkou imperialistickou hegemonii, domnívá se, že muslimové na Západě skončí též pod praporem konzumismu. Houllebeck to vidí černě, obrovská evropská teritoria se dostanou pod islámskou kontrolu, a pak teprve začne odpor, začnou masakry. Onfray: "Vy se domníváte, že přijde občanská válka, já si myslím, že už tu je, přišla tiše."
Francie neupadla víc než ostatní evropské země, ale má o svém úpadku mimořádně silné povědomí. Vývoj těchto dvou mužů je velmi příznačný pro evoluci francouzského intelektuálního života, píše Figaro. Houllebeck oslavovaný Inrocks za nespoutanou sexualitu svých románů, se stal etalonem pravicového spisovatele. Postava ze Saint-Germain-des-Prés Michel Onfray strhl mosty s tímto světem, s prostředím, které ho děsí. Onfray je reakční libertén a Houllebeck anarchista-konservativec. Ve skutečnosti jeden není o moc anarchističtější než druhý, a druhý o moc liberténský než první. Oba nepatří k žádné straně pořádku, k žádné digitálně kódované pravici a nevyznávají kult ekonomického komfortu. Jsou populární a vtipní, populární, protože jsou připoutaní k lidu. "Jste jako já", říká Onfray, "Jste populista". "To je v pořádku, napravo, to mám pochybnosti, ale populista, to ano", odpovídá Houllebeck. V epoše, kdy je jasná roztržka mezi lidem a elitami, fakt, že dva největší evropští intelektuálové se prohlašují za populisty, je něco velmi výmluvného. Pouze náboženství je schopno federovat civilizaci, oba se ztotožňují s Augustem Comtem, pro kterého je náboženství nezbytné pro přežití společnosti. Náboženství je místem společenství, je třeba znovu inventovat mši, říká Onfray. Náboženství znamená "vertikálnost", jde shora nahoru. Houllebeck věří v princip prvotního hříchu jako metafory prvotní egoistické lidské podstaty. Člověk se rodí špatným, společnost ho může vychovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat