elpublico eu

Co chybí EU?

Ve španělském El Publico celkem trefná diagnóza politického monstra, které si říká Evropská unie. Juan Torres López nazval článek "Trapná přeměna Evropské unie v (americkou)loutku".  Pokud by se někdo domníval, že EU se stane rozhodujícím multipolárním vektorem mezinárodních vztahů a impulsem udržitelného typu spravedlivé ekonomiky, v posledních měsících musel vystřízlivět. Už před invazí na Ukrajinu volila Evropská unie nejhorší směry ze všech možných. Plynou z toho pro Evropu obrovské ekonomické náklady a činí ji to ještě víc závislou na USA. Nešťastný a neobratný akcent EU na vojenské řešení, jako na jediné východisko z ukrajinského konfliktu, vede k osudově nebezpečné cestě, navíc to nutí EU neustále lhát veřejnému mínění o skutečném průběhu událostí, aby se zamaskovalo selhání strategie, kterou EU prosazuje. Tváří v tvář inflaci, největšímu ekonomickému problému doby, kterému čelíme v krátkodobém a střednědobém horizontu, reagovala EU pozdě a bez rozumné koordinované politiky, jak by si tento komplexní problém vyžadoval. V USA přijali zákon na snížené inflace, který kardinálně mění přístup k řešení problému, chtějí srazit výdaje rodin na energii a na základní produkty, zvednout daně nejbohatším skupinám populace a korporacím.  EU bez zastírání čí zájmy zastupuje, uviděla v americkém zákonu riziko pro některé ekonomické skupiny v EU. Riziko, které by nebylo rizikem, pokud by EU přišla se stejně promyšlenou adekvátní odpovědí na inflaci jako Američané.

         Neuplyne týden, aby se EU nezapotácela od jedné krize k druhé a neukázala, že ji chybí inteligence a není schopna žádné pořádné iniciativy. EU nikdy nenajde správnou odpověď na problémy doby. V posledním týdnu za pouhých 48 hodin jsme registrovali tři vzorky tohoto typu reakce.  Tváří tvář energetické krizi, která nás bez známek zmírnění ohrožuje, navrhla evropská Komise zastropovat cenu plynu, který dokonce i španělská levicová ministryně pro ekologickou transformaci Teresa Ribero označila za "vtip" a špatný vkus. Oprávněně, strop na cenu plynu je nasazen tak vysoko, že by se neuplatnil ani v časech největších cenových růstů za současné energetické krize. Navíc to činí ceny ještě víc závislými na spekulacích na finančních trzích, což může způsobit místo poklesu jejich růst. Stručně řečeno, návrh ukazuje zbabělé počínání Komise před oligopolisty, kteří ovládají trhy a před diktátem Německa a Holandska, které se rozhodly čelit situaci samy, jejich opatření vedou k cenovému růstu a jsou v rozporu s pravidly hospodářské soutěže. Téměř paralelně s tím, Evropský parlament deklaroval Rusko sponzorem terorismu, prohlášení z kterého nic konkrétního neplyne, ovšem je velmi hloupé, protože zabrání Evropě usilovat o mírovou cestu z ukrajinského konfliktu. Ani USA k ničemu takovému nesáhly, uvědomily si následky a praktickou nesmyslnost takového usnesení. Navíc je to velmi cynické a zbabělé rozhodnutí, protože pokud si je Rusko za Ukrajinu zaslouží, pak by je měly dostat i jiné země za téměř totožné akce, které provedly za svými hranicemi, např. USA a Izrael. Evropský parlament svými dvojími standardy připomíná školního tyrana a také sám sebe diskredituje, měl by spíš usilovat o mír a spravedlnost na této trpící planetě.
         Navíc k celé té hrůze místopředseda evropské Komise Valdis Dombrovskis vyjevil, že daňová politika evropských vlád nesmí protiřečit politice Evropské centrální banky (ECB). Provádět fiskální a měnovou politiku tak, aby se jejich efekty vzájemně rušily je sice vážnou chybou (vlády poptávku stimulují, ECB ji zpomaluje), ale rozumnou alternativou by byla koordinace fiskální a měnové politiky, která by nepodřazovala první oblast druhé. To co navrhuje Dombrovskis, podrývá demokracii, protože to narušuje osnovy, na kterých se budoval dnešní demokratický stát před tváří absolutismu. Fiskální  politika je výsadou parlamentů, ty zastupují suverénní lid, je to zakotveno v ústavách všech evropských zemí. Dnes nedemokratické síly nadřazují svá řešení parlamentům členských zemí. Tvrdí se, že to tak musí být, a parlamenty mohou pouze schválit rozpočet, který neprotiřečí evropskému centru. Rozhodnutí ECB není žádným neutrálním nebo technickým řešením, ale jde o výsledek určitých politických náhledů, podle kterých důchody a bohatství všech jdou do jedné kapsy a ne do druhé. Překvapuje, že nějaký barbar, jako je místopředseda Komise, obhajuje likvidaci zastupitelské demokracie. Je zvláštní, že vlády 27 zemí i samotná EU mlčí. Když se tato teze začala prosazovat, i když ne tak otevřeně jako to dělá Dombovskis,  Evropa se začala proměňovat v americkou loutku. Mocná finanční lobby ovlivňují politiku ECB, centrální banka je řízena lidmi se soukromým kapitálem a vůdci, kteří neví, co je to zastupitelská demokracie, nebo v ní nevěří.