Rhodos, Thasos, Lesbos..

Řecká populace kdysi vymyslela logos a formalizovala používání rozumu, zdá se, že ze západních národů k těmto civilizačním oporám mají pořád blízko,  populace je schopna rozšifrovat podstatu války na Ukrajině. Z toho důvodu pouze v části mainstreamového tisku, napojeného na EU zdroje, vedou válku s Ruskem, i když  ne tak neomalenou jako v Česku. V druhých nejčtenějších novinách, v Dimokratia, nikdo válce nefandí, ale informace jsou vyrovnané a objektivní. Noviny reportují, že ruský velvyslanec Maslov při setkání s tiskem řekl, že nepochybuje, že vztahy Ruska s Řeckem se v budoucnosti zlepší. Vztahy obou pravoslavných zemí byly až do letošního jara  tradičně velmi dobré, než je přesvědčený atlantista premiér Mitsotakis kompletně zničil. Velvyslanec mluvil o katastrofě, za kterou nese Mitsotakis zodpovědnost. Řecko ekonomicky profitovalo např. z ruských turistů, v roce 2013 jich dorazilo 1,3 milionu, letos 10 000, vláda přitom vůbec nemá zájem na ustavení nějakého leteckého spojení s Ruskem, bez něhož není turistika možná. Mitsotakisova animozita vůči Rusku tvrdě postihuje celou ekonomiku, např. odvětví zpracování kůže, v důsledku protiruských sankcí, ztratilo 90 % zákazníků. Na otázku novinářů, zda-li Řecko snížilo import ruského plynu o 50 %, jak se v mainstreamu uvádí, velvyslanec prohlásil, že podle ruských statistik, za osm měsíců letošního roku se snížil import pouze o 10 %, ale oproti minulému roku, kdy Řecko za plyn zaplatilo 540 milionů dolarů, letos za menší množství plynu zaplatilo 2 miliardy. Cena plynu narostla v důsledku protiruských sankcí EU, které jako bumerang zasáhly všechny Evropany. A absurdně za malé množství objemu plynu, platíme podstatně víc než za minulé objemy.  

         Důsledkem zborcených vztahů s Ruskem nebudou pouze energetické problémy, ale v případě Řecka to může mít fatální rozměr. Rusko bylo tradičním garantem řecké státnosti a územní nedotknutelnosti, stejně jako v případě Arménie. Plynulo to ze společného typu religiozity. Evropská totální antiruská politika nebo přímo poloválečný stav, přivedly Rusko k úzké spolupráci s Tureckem, až do roviny ignorování jeho mocenských ambic. Řecko ztratilo staletého spojence v boji o svá území s Tureckem. Tento fakt, který stojí úplně mimo chápání evropského mainstreamu a jeho řeckých nohsledů, včetně Mitsotakise, je intuitivně jasný většině prostých Řeků. Turecko se domnívá, že řecké ostrovy, včetně Kréty, jsou turecké, desetiletí se to učí děti ve školách, operuje s tím zahraniční politika a je to ukotveno v programech politických stran. Pokud přímo nejde o dobytí ostrovů, pak o tureckou interpretaci laussanských dohod, které východní Středomoří demarkovaly. Turecko vyhlašuje ochotu k jednání s Řeckem o ostrovech, ale poté, co je Řecko demilitarizuje, to je jejich interpretace dohod.
         Od poloviny října provádí Turecko cvičení v Egejském moři, které ignoruje řeckou suverenitu nad ostrovy. Turecké letouny F-16 a lodě narušuje řecké výsostné území, část tohoto území považuje Turecko za své. Turecko dokonce už tři roky okupuje některé řecké neobydlené ostrovy a jeho lodi permanentně kotví v řeckých vodách. Řecká vláda informovala NATO, USA, EU, ale žádná odpověď. Proč se vláda neobrátila na mezinárodní soudy, ptá se Demokratia. Mitsotakisova vláda je servilní USA do té míry, že obětuje jejich zájmům vlastní zemi, USA radí nevyostřovat situaci s Tureckem a absurdně jednat o nárocích na vlastní území. USA si nejsou totiž jisté, který ze dvou partnerů je pro ně výhodnější. EU má tendenci se Turecku vysokými subvencemi podbízet, a evropským turistům bude jedno, jsou-li ostrovy řecké nebo turecké.