Syn slavné rodiny
Dnes už též proslulý režizér Jegor Končalovskij je synem režijního velikána Andreje Michalkova-Končalovského a vnukem slavného básníka Sergeje Michalkova, mladším bratrem Michalkova-Končalovského je též režijní gigant Nikita Michalkov. Jegor Končalovskij poskytl interview velmi čteným ruským novinám Komsomolskaja pravda. Interview poodkrývá rozporuplné postoje ruské kulturní fronty k ukrajinské operaci a dává nahlédnout do komplikované reality střetu se Západem již čelí ruský člověk. Americký sen se rozplynul, co bude dál?
Jegore Andrejeviči, vy jste tvořivý člověk, citlivý. Jak se vám dýchá v Rusku?
Jsem rozčarován, Západ nás podvedl. Po rozpadu SSSR se nám zdálo, že se stáváme součástí Evropy, grandiózního svobodného světa od Lisabonu po Vladivostok, v drahých pařížských magazínech budeme používat kreditní karty. Že nás podvedli jsem cítil už počátkem devadesátých let, když jsem odjížděl z Velké Británie, Západ na nás tenkrát nahlížel jinak než jsme chtěli.
A jak jste chtěl?
S respektem. Jako na lidi, kteří patří k jedné civilizaci. Ukázalo se, že tomu tak není. Jeden anglický rusofobní profesor řekl: víte jaká je záhada ruské duše, v tom, že Rusové jsou kupodivu bílí. V Moskvě jsem slyšel od tam činných Anglosasů, že domorodci jsme my všichni, Rusové, Iráčané, Jugoslávci, Srbové.
A oni - vyšší rasa?
Nějak tak řečeno. Jejich posláním je nás špinavé učit, přitom v Rusku v devadesátých letech bylo jejich zásluhou všechno rozkradeno. Např. v našem byznyse a v reklamě za nejvíc zkorumpované byli považováni právě Anglosasové. Je to velmi nešťastné, byl to americký sen!
Proč to tak chápete, je to přece logické, učili jsme se od Západu a oni se chovali jako naši učitelé. Blahosklonně. Sami jsme si vybrali roli žáka. Režizéři se jezdili učit do Hollywoodu, podnikání se naučilo efektivně podnikat. A my všichni jsme nasávali s otevřenými ústy chuť západní civilizace, snili jsme o tom, že jsme její součástí.
Určitě. Když jsem v 1986 sloužil v armádě, systém už ztratil víru sám v sebe. Na politické informaci všichni spali. Vzpomínám na jeden hovor s otcem - nedostává se nám vzduch. Zdálo se, že už už se otevře velký svět. Ale on se odkryl jen na vteřinu, na úžasnou Británii a USA. A potom co? Už neslyšíme dobrý nebo špatný ruský svět? Ne, nyní jsou všichni Rusové špatní. Jak rychle degradovaly západní hodnoty - svoboda slova, rovnost před zákonem, nedotknutelnost osobnosti. Všechno to zmizelo. Koncem osmdesátých let jsem v Británii neviděl ani jednu rvačku. Vyjdi opilý z pubu, dělej si co chceš, ale nikoho se nesmíš dotknout. Všechno to zmizelo. Západ zeslábl. Vždycky potřeboval sparring partnera.
Myslíte SSSR?
Tak nějak, pokud budeš boxovat s bábuškou na trhu, nestaneš se dobrým boxerem.
Dnes dostal Západ dobrého soupeře?
Už je pozdě, 30 let se netrénovali. Ztloustli a zlenivěli. A sparring partner Rusko pomalu sílilo, aby jednou udělalo potřebné.
A co dál?
Mluvím o tragedii. Dlouhé roky jsme žili americkým snem. Kdo by nechtěl dům? Džíp, bazén, institut, dobrý džob a jezdit na Maledivy.
Chtějí to všichni.
Nyní se to zbortilo. Též jsem chtěl jezdit drahým vozem, dovolená v zahraničí.. Nemohu říct, že opouštím tento sen s velkým potěšením, ale probíhá vojenská operace a není slušné někam jezdit. Na druhou stranu, proč taky? Pozorovat, jak překrásný Západ, který stále milujeme, umírá. Milujeme Florencii, muzea, irské hospody, anglické trávníky. Západ se viditelně rychle někam propadl a zůstali jsme sami. S pohledem obráceným dovnitř. Podle mého názoru je to dobré.
A co je dobré: Většina mých známých sní o tom, že jejich děti budou studovat v Evropě. Ruský vesničan sní o trávnících, domě, pubu. Čím chcete zaměnit tento americký sen? Návratem do SSSR?
Svět už je takový, bylo by klaustrofobní se vracet do SSSR. Podle mého názoru na tuto otázku nyní nelze odpovědět - kam jdeme? Ze setrvačnosti sleduji například filmové festivaly v Evropě. A pak nejednou to přestalo být důležité. Pamatuji, Menšov dostal Oscara za "Moskva slzám nevěří", všichni ve Svazu plesali. Ale dostal cenu za absolutně americký příběh. A když Michalkov dostal sošku, radostně zvolal - první Oscar nového Ruska! Bylo to tak důležité! Vzpomínám festival v Cannes, pro mého otce bylo nesmírně důležité převzít cenu, závisel na tom jeho další osud na Západě. V takovém systému víry jsme žili.
Nejsem si jist, že festival v nějakém Urjupinsku nahradí Cannes nebo Oscara. Nejsou evropské ceny měřítkem talentu?
My sami jsme z nich udělali měřítko života. Když koncem šedesátých let byla svatá víra a čistá naivita sovětského člověka vystavena náporu začínající konzumní společnosti. Systém se stával měkčím - bylo možné si najít na Západě partnera. Někoho pustili i za hranice.
Řekněme, že nyní se Západ propadl. A co? Cenu na urjupinském festivalu budete považovat za úspěch? Nikdo s tím nebude souhlasit.
Máte pravdu. Ovšem nejsme až v takové izolaci. Nepřátelských je tak asi 15-30% světa. Odkryjeme nové prostory a nová měřítka. China Film Group má větší kapitalizaci než pět největších amerických filmových společností. Indický Bollywood točí 2 tisíce filmů za rok. Jsem přesvědčen, že se objeví nová skupina zemí, kde Rusko bude mít velký vliv, pokud ne přímo největší.
Všichni v rodině Michalkov-Končalovskij podporují speciální operaci?
Jsme velká rodina. Tety, babičky, prababičky... Jedna prababička je pro, druhá je proti válkám i speciální operaci. Domnívám se, že jde o střet civilizací, kde Rusko je na straně světla a Západ nastoupil na cestu satana. Bojujeme dnes s hodnotami, které nám jednoduše protiřečí, s absolutním zlem. Na neštěstí to prochází územím, kde věky procházela trhlina mezi západní a východní civilizací.
Promiňte, ale trhliny jsou po celém světě. Mezi Čínou a Vietnamem, na Blízkém východě, v Africe. Každá země má své nepřátele, ale neprolévá se bratrská krev.
Souhlasím. Navykli jsme si věřit, že to nejdůležitější se děje v Evropě. Že bitva Růží v patnáctém století s tisícovkou rytířů byla významnější než války v Číně a v Mongolsku, kde bojovalo milion lidí. Evropa je malý poloostrov velkého euroasijského kontinentu. Nyní se všechno zbortilo, v případě mé dcery je to tragedie, uvažovala o vlastním byznyse na Instagramu. Hledím s optimismem do budoucnosti, protože náš nový systém přijde na místo zhrouceného světa.
V jednom interview jste řekl, že Rusko se na Ukrajině chová jako v pouliční rvačce, aby přežilo, muselo udeřit první. Ale když udeříte první, nejste pak zodpovědný za oběti, např. mezi civilním obyvatelstvem?
Je to tak. Je třeba být připraven nést za to zodpovědnost. Ale i v tomto případě musíme postupovat, jak považujeme za správné a nezbytné. V našem případě jediným možným způsobem. V jisté smyslu jde o občanskou válku, bojujeme s někým, kdo se nám podobá. Proto taky Ukrajinci bojují velmi tvrdě.
Mají své přesvědčení.
Určitě. Je špatné, že se bojuje na ukrajinském území. V historii bývaly případy, že Rusko bojovalo za své přežití, zájmy a status na cizích územích. Nyní nebojujeme proti Ukrajině, ale proti těm, kteří usilují o velmi slabé Rusko, nebo jeho rozpad, nebo Rusko celé zakrvácené.
Dnes se celá rodina Michalkov podobá provládní baště uprostřed intelektuální opozice. Říká se, že 90 % tvůrčí inteligence se ke speciální operaci staví skepticky.
Nemyslím si, že většina tvůrčích lidí je proti operaci. S kterými se stýkám, vesměs fandí našim, našemu vítězství. Otec (režizér Michalkov-Končalovskij) nebyl žádným ruským pěvcem, vždy Rusko kritizoval, ale to poslední, co jsem od něho slyšel: to co Rusko dnes dělá, vyžaduje velkou odvahu. Odvahu čelit celému světu. Na druhé straně není dobré, že lidé, kteří po zahájení operace Rusko opustili, se nazývají zrádci. Nechtěl bych být na místě těch lidí, kteří zkroutí tvář do trapné grimasy a chválí nebo nadávají na Rusko, je jedno na čí straně jsou. Když se člověku řekne, "zrušíme vašemu synovi vízum" nebo "zabavíme vám v Monaku byt". Banální nátlak.
Ale v Rusku, když řeknete to nebo ono, vám mohou zrušit vystoupení.
Rozumím. Ale na Západě není možnost volit. Nemůžeš ani mlčet. Znám tyto případy a velmi jsem ty lidi litoval. To je definitivní konec snění.
Vám není líto lidí v Rusku, kterým za pár slov, za nějakou frázi, ruší koncerty?
Samozřejmě, i u nás jsou excesy. Ale co bys rád? Ano, jsme ve válce. Je to technicky zajímavější, hype, video líp vypadá než Velká vlastenecká válka, kdy bylo vše pokryto krví, potem, hnisem, hrůzou. Ale to ji nečiní méně hořkou. Válka dnes probíhá s větší zuřivostí ne v zákopech, ale v médiích, ekonomice, diplomacii, obchodu. Byla očekávání, že všechno půjde, jak po másle, ale protivník se připravil.
Jak si představujete vítězství? K čemu dojde?
Musíme dojít k takové hranici, kterou pocítí národ, stát, lidé - k vítězství. Jsou přece i taková vítězství, která se pociťují jako porážka.
Jak polapit neuchopitelnou národní myšlenku. Ničíme starý svět, aniž bychom znali nový?
V tom světě nám nebylo dobře.
Ale jdeme do pustoty, do neznáma.
Za rok budeme žít v novém systému, pustota se zaplní, místo amerického snu vymyslíme nový sen. Nové Rusko je mladé, bohaté, zdravé a má svaly. Je to špatné?
Jsem rozčarován, Západ nás podvedl. Po rozpadu SSSR se nám zdálo, že se stáváme součástí Evropy, grandiózního svobodného světa od Lisabonu po Vladivostok, v drahých pařížských magazínech budeme používat kreditní karty. Že nás podvedli jsem cítil už počátkem devadesátých let, když jsem odjížděl z Velké Británie, Západ na nás tenkrát nahlížel jinak než jsme chtěli.
A jak jste chtěl?
S respektem. Jako na lidi, kteří patří k jedné civilizaci. Ukázalo se, že tomu tak není. Jeden anglický rusofobní profesor řekl: víte jaká je záhada ruské duše, v tom, že Rusové jsou kupodivu bílí. V Moskvě jsem slyšel od tam činných Anglosasů, že domorodci jsme my všichni, Rusové, Iráčané, Jugoslávci, Srbové.
A oni - vyšší rasa?
Nějak tak řečeno. Jejich posláním je nás špinavé učit, přitom v Rusku v devadesátých letech bylo jejich zásluhou všechno rozkradeno. Např. v našem byznyse a v reklamě za nejvíc zkorumpované byli považováni právě Anglosasové. Je to velmi nešťastné, byl to americký sen!
Proč to tak chápete, je to přece logické, učili jsme se od Západu a oni se chovali jako naši učitelé. Blahosklonně. Sami jsme si vybrali roli žáka. Režizéři se jezdili učit do Hollywoodu, podnikání se naučilo efektivně podnikat. A my všichni jsme nasávali s otevřenými ústy chuť západní civilizace, snili jsme o tom, že jsme její součástí.
Určitě. Když jsem v 1986 sloužil v armádě, systém už ztratil víru sám v sebe. Na politické informaci všichni spali. Vzpomínám na jeden hovor s otcem - nedostává se nám vzduch. Zdálo se, že už už se otevře velký svět. Ale on se odkryl jen na vteřinu, na úžasnou Británii a USA. A potom co? Už neslyšíme dobrý nebo špatný ruský svět? Ne, nyní jsou všichni Rusové špatní. Jak rychle degradovaly západní hodnoty - svoboda slova, rovnost před zákonem, nedotknutelnost osobnosti. Všechno to zmizelo. Koncem osmdesátých let jsem v Británii neviděl ani jednu rvačku. Vyjdi opilý z pubu, dělej si co chceš, ale nikoho se nesmíš dotknout. Všechno to zmizelo. Západ zeslábl. Vždycky potřeboval sparring partnera.
Myslíte SSSR?
Tak nějak, pokud budeš boxovat s bábuškou na trhu, nestaneš se dobrým boxerem.
Dnes dostal Západ dobrého soupeře?
Už je pozdě, 30 let se netrénovali. Ztloustli a zlenivěli. A sparring partner Rusko pomalu sílilo, aby jednou udělalo potřebné.
A co dál?
Mluvím o tragedii. Dlouhé roky jsme žili americkým snem. Kdo by nechtěl dům? Džíp, bazén, institut, dobrý džob a jezdit na Maledivy.
Chtějí to všichni.
Nyní se to zbortilo. Též jsem chtěl jezdit drahým vozem, dovolená v zahraničí.. Nemohu říct, že opouštím tento sen s velkým potěšením, ale probíhá vojenská operace a není slušné někam jezdit. Na druhou stranu, proč taky? Pozorovat, jak překrásný Západ, který stále milujeme, umírá. Milujeme Florencii, muzea, irské hospody, anglické trávníky. Západ se viditelně rychle někam propadl a zůstali jsme sami. S pohledem obráceným dovnitř. Podle mého názoru je to dobré.
A co je dobré: Většina mých známých sní o tom, že jejich děti budou studovat v Evropě. Ruský vesničan sní o trávnících, domě, pubu. Čím chcete zaměnit tento americký sen? Návratem do SSSR?
Svět už je takový, bylo by klaustrofobní se vracet do SSSR. Podle mého názoru na tuto otázku nyní nelze odpovědět - kam jdeme? Ze setrvačnosti sleduji například filmové festivaly v Evropě. A pak nejednou to přestalo být důležité. Pamatuji, Menšov dostal Oscara za "Moskva slzám nevěří", všichni ve Svazu plesali. Ale dostal cenu za absolutně americký příběh. A když Michalkov dostal sošku, radostně zvolal - první Oscar nového Ruska! Bylo to tak důležité! Vzpomínám festival v Cannes, pro mého otce bylo nesmírně důležité převzít cenu, závisel na tom jeho další osud na Západě. V takovém systému víry jsme žili.
Nejsem si jist, že festival v nějakém Urjupinsku nahradí Cannes nebo Oscara. Nejsou evropské ceny měřítkem talentu?
My sami jsme z nich udělali měřítko života. Když koncem šedesátých let byla svatá víra a čistá naivita sovětského člověka vystavena náporu začínající konzumní společnosti. Systém se stával měkčím - bylo možné si najít na Západě partnera. Někoho pustili i za hranice.
Řekněme, že nyní se Západ propadl. A co? Cenu na urjupinském festivalu budete považovat za úspěch? Nikdo s tím nebude souhlasit.
Máte pravdu. Ovšem nejsme až v takové izolaci. Nepřátelských je tak asi 15-30% světa. Odkryjeme nové prostory a nová měřítka. China Film Group má větší kapitalizaci než pět největších amerických filmových společností. Indický Bollywood točí 2 tisíce filmů za rok. Jsem přesvědčen, že se objeví nová skupina zemí, kde Rusko bude mít velký vliv, pokud ne přímo největší.
Všichni v rodině Michalkov-Končalovskij podporují speciální operaci?
Jsme velká rodina. Tety, babičky, prababičky... Jedna prababička je pro, druhá je proti válkám i speciální operaci. Domnívám se, že jde o střet civilizací, kde Rusko je na straně světla a Západ nastoupil na cestu satana. Bojujeme dnes s hodnotami, které nám jednoduše protiřečí, s absolutním zlem. Na neštěstí to prochází územím, kde věky procházela trhlina mezi západní a východní civilizací.
Promiňte, ale trhliny jsou po celém světě. Mezi Čínou a Vietnamem, na Blízkém východě, v Africe. Každá země má své nepřátele, ale neprolévá se bratrská krev.
Souhlasím. Navykli jsme si věřit, že to nejdůležitější se děje v Evropě. Že bitva Růží v patnáctém století s tisícovkou rytířů byla významnější než války v Číně a v Mongolsku, kde bojovalo milion lidí. Evropa je malý poloostrov velkého euroasijského kontinentu. Nyní se všechno zbortilo, v případě mé dcery je to tragedie, uvažovala o vlastním byznyse na Instagramu. Hledím s optimismem do budoucnosti, protože náš nový systém přijde na místo zhrouceného světa.
V jednom interview jste řekl, že Rusko se na Ukrajině chová jako v pouliční rvačce, aby přežilo, muselo udeřit první. Ale když udeříte první, nejste pak zodpovědný za oběti, např. mezi civilním obyvatelstvem?
Je to tak. Je třeba být připraven nést za to zodpovědnost. Ale i v tomto případě musíme postupovat, jak považujeme za správné a nezbytné. V našem případě jediným možným způsobem. V jisté smyslu jde o občanskou válku, bojujeme s někým, kdo se nám podobá. Proto taky Ukrajinci bojují velmi tvrdě.
Mají své přesvědčení.
Určitě. Je špatné, že se bojuje na ukrajinském území. V historii bývaly případy, že Rusko bojovalo za své přežití, zájmy a status na cizích územích. Nyní nebojujeme proti Ukrajině, ale proti těm, kteří usilují o velmi slabé Rusko, nebo jeho rozpad, nebo Rusko celé zakrvácené.
Dnes se celá rodina Michalkov podobá provládní baště uprostřed intelektuální opozice. Říká se, že 90 % tvůrčí inteligence se ke speciální operaci staví skepticky.
Nemyslím si, že většina tvůrčích lidí je proti operaci. S kterými se stýkám, vesměs fandí našim, našemu vítězství. Otec (režizér Michalkov-Končalovskij) nebyl žádným ruským pěvcem, vždy Rusko kritizoval, ale to poslední, co jsem od něho slyšel: to co Rusko dnes dělá, vyžaduje velkou odvahu. Odvahu čelit celému světu. Na druhé straně není dobré, že lidé, kteří po zahájení operace Rusko opustili, se nazývají zrádci. Nechtěl bych být na místě těch lidí, kteří zkroutí tvář do trapné grimasy a chválí nebo nadávají na Rusko, je jedno na čí straně jsou. Když se člověku řekne, "zrušíme vašemu synovi vízum" nebo "zabavíme vám v Monaku byt". Banální nátlak.
Ale v Rusku, když řeknete to nebo ono, vám mohou zrušit vystoupení.
Rozumím. Ale na Západě není možnost volit. Nemůžeš ani mlčet. Znám tyto případy a velmi jsem ty lidi litoval. To je definitivní konec snění.
Vám není líto lidí v Rusku, kterým za pár slov, za nějakou frázi, ruší koncerty?
Samozřejmě, i u nás jsou excesy. Ale co bys rád? Ano, jsme ve válce. Je to technicky zajímavější, hype, video líp vypadá než Velká vlastenecká válka, kdy bylo vše pokryto krví, potem, hnisem, hrůzou. Ale to ji nečiní méně hořkou. Válka dnes probíhá s větší zuřivostí ne v zákopech, ale v médiích, ekonomice, diplomacii, obchodu. Byla očekávání, že všechno půjde, jak po másle, ale protivník se připravil.
Jak si představujete vítězství? K čemu dojde?
Musíme dojít k takové hranici, kterou pocítí národ, stát, lidé - k vítězství. Jsou přece i taková vítězství, která se pociťují jako porážka.
Jak polapit neuchopitelnou národní myšlenku. Ničíme starý svět, aniž bychom znali nový?
V tom světě nám nebylo dobře.
Ale jdeme do pustoty, do neznáma.
Za rok budeme žít v novém systému, pustota se zaplní, místo amerického snu vymyslíme nový sen. Nové Rusko je mladé, bohaté, zdravé a má svaly. Je to špatné?
Žádné komentáře:
Okomentovat