gorbacov

Gorby

Gorbačov vnášel v druhé polovině osmdesátých let světlo do bilakovské  šedi, a určitě to byl pouze on, kdo přivodil konec vlády ústředního výboru v republice. Obvykle ovšem světlonoš nenese jen světlo. Štrougal napsal ve svých (úžasných)pamětech, při první schůzce Husáka s Gorbačovem, Husák otevřel otázku milionu vyloučených ze strany, záležitost, která stigmatizovala i jejich blízké. Gorbačov odvětil, "eto delo vašeho centralnovo komiteta", kde jak dobře věděl, měli bilakovci většinu a Husák byl v menšině, minimální změnu, vlastně až do posledního okamžiku, tento ústřední výbor vždycky zablokoval. Štrougal píše, že s Husákem pokoušeli kontaktovat Gorbačova přes jeho kamaráda ze studií, nepomohlo to. Tato příhoda naznačuje, že Gorby měl jiné záměry než evoluční demokratizační proces vylepšování společnosti. Československo se rozpadlo, jakoby rozpadem státu spadla na polovinu i kvalita vládnoucích elit, státní mechanismy dnes nejsou než převodní pákou pro stát evidentně vadných rozhodnutí evropskounijního centra. Průmyslová a agrární báze státu byla zlikvidována, český stát od poloviny devadesátých let stagnuje ve všech sektorech, a kde není vývoj je degradace. Pokud by Gorbačov anuloval Brežněvův kádrový diktát, česká (a slovenská) společnost se mohla vyvíjet jí inherentním způsobem do jiné kvality a pokračovat ve vlastní osudové historii. V Gorbačově českém dědictví byla jedna abstraktní bigotní ideologie nahrazena ještě něčím bigotnějším a stejně málo demokratickým.

       Dnes ráno ve španělském pravicovém El Correo de Espana analýza Gorbačova dědictví od Daniela Ponce Alegre. Esejista připomíná fakta, která si české jednokolejní politické myšlení vůbec nepřipouští, ale která ovlivňují běh historie. "Gorbačov je zodpovědný za ukrajinskou časovanou bombu". Gorbačov byl zainteresován na náhlém rozpuštění státního celku a prodeje jeho klíčových částí, jeho gesce státu měla nejen hrozné bezprostřední následky, ale i ty, které přišly mnohem později: válka na Ukrajině; konflikty a nestabilita na Kavkaze; čečenský terorismus sponzorovaný anglosaskými zpravodajskými službami, zejména CIA a MI6. Válku na Ukrajině lze považovat za časovanou bombu neúmyslně Gorbačovem nastraženou, protože ponechal správu uzavřených dohod pod kontrolou svých anglosaských pánů, těch samých, kteří vymysleli globalistické koncepty, jako Ústava země a Společný dům. Když se mluví o okamžitých hrůzných důsledcích jeho politiky, mají se na mysli nesčíslné lidské tragedie, které přivodil rozpad SSSR, kde tak Západem aplaudovaná promenáda suverenit jeho částí proměnila Rusy v nejrozdělenější národ na světě. 25 milionů Rusů bylo konvertováno v cizince bez vlasti, důsledek vyhlášení suverenit řady regionů, které předtím tvořily SSSR. Paralelně se rychle zlikvidovalo všechno, co mohlo soupeřit s anglosaskou globalistickou hegemonií: v obchodě, v ekonomice, ve vědě a v technologii. Těžko se dají vyčíslit všechna  průmyslová odvětví a výzkumná centra, která byla udušena, nehledě na miliony nejvýš kvalifikovaných lidí, jako vědců první kategorii, které zůstaly bez práce.
       "Nedokázali se adaptovat na trh", s despektem řekl Anatolij Čubajs, velký protagonista ekonomických "reforem" devadesátých let. Reformy, které zahrnovaly opatření, jako bylo fyzické zničení obrovské obchodní flotily, kterou Rusko zdědilo po SSSR, jak se to kdysi z anglosaských rukou přihodilo Hispáncům. Destrukce státu dobře financovaná logistickými giganty, jak nedávno řekl jeden důvěryhodný zdroj dobře obeznámený s touto záležitostí a který dnes sídlí v krásném  levantském městě. Jsou to ti samí logističtí obři, kteří kdysi zničili ruskou obchodní flotilu, dnes pod záminkou protiruských sankcí jako první odmítli přepravovat ruský export a import. Je dobrou zprávou, že Rusko je rychle nahradí, aby nezáviselo na obchodních operacích svých západních "partnerů", jedno z opatření, které posílí suverenitu země. Toto je cesta, kterou by mělo nastoupit i hispánské společenství, aby si obnovilo suverenitu na obou stranách Atlantiku. Pamatuji na generalizovanou bídu, v které se v devadesátých letech octla většina Rusů, je to vidět i na školních fotografiích. Když je srovnáte s dnešními ruskými školáky, vidíte vzorek působivých výsledků "krvavého Putinova režimu", nebo jak to formulují španělská "kulturní" fóra, krvavý šachista. Vraťme se ke Gorbačově časované bombě. Má počátek v tom, že Gorbačov netrval na formálním kompromisu o nešíření NATO za východní hranice sjednoceného Německa, sjednocení, které bylo umožněno Gorbačovým dobrým gestem, který se spokojil s verbálním ujišťováním protistrany, která se sice usmívala, ale byla bez cti, která je vlastní Rusům a Hispáncům. Gorbačov čelil pirátské cti Anglosasů. Generální tajemník NATO Stoltenberg řekl posměšným tónem, "pokud chce Rusko méně NATO u svých hranic, dostane pravý opak". Toto veřejně prohlašoval pár dní před tím než Kreml spustil speciální vojenskou operaci.