paraklet sevillia

Jak vypadal Paraklet?

Obklopeni evropskounijní fašizoidní propagandou, kdy už nejsme schopni odhadnout kam nás to může dovézt, kolem vřeští Hollywood a člověk má pocit, že českou vládu řídí špiclové od CIA, poprvé od světové války nemá dolní x-populační kvantil na máslo a tento režim má být tak dobrý, že stojí i za atomovou válku. V tomto vyprázdněném evropskounijním světě musí udeřit článek Jeana Sévillia ve Figaru "Turínské  plátno". Sévillia není leckdo, je to velký historik, který v dnešním světě deformovaném západní perverzí osvěžuje jisté historické pravdy, které liberální doba  falsifikovala, jako např. pravdu o křížových výpravách, hugenotech, francouzské revoluci apod. Sévillia diskutoval s vědcem Jean-Christian Petitfilsem, který má čtyřicet let jednu vášeň, poodkrýt mystérium Turínského  plátna, publikoval na toto téma řadu knih. Nyní se definitivně rýsuje pravda o předmětu, kterým se věda a historie zabývají dlouhá staletí. Béžové pohřební plátno dlouhé 4,40m a široké 1,10m, které skrývá otisk těla mrtvého ukřižovaného, bičovaného a mučeného Krista, se všemi znameními umučení. Čtyřicet let se vědec zabývá touto záhadou. Studoval zahraniční zprávy, sborníky konferencí, zabýval se pokroky historie, archeologie, soudního lékařství, hematologie, spektrografie aj. Turínské plátno oplývá veškerými charakteristikami autenticity, věda už vylučuje pochyby.

        Plátno se po křižáckém  dobytí Konstantinopole v roce 1204 dostalo do Francie a v 1578 skončilo v Turíně. V 5. století acheiropoetický Kristův výraz (tj. nevytvořený lidskou rukou) byl uctíván v Edesse, do města se dostal koncem 4. století z Antiochie, kde řádily nepokoje, v roce 944 bylo plátno přeneseno do Konstantinopole. Plátno úplně změnilo christologickou ikonografii, první zobrazení Ježíše byla inspirována bezvousým efébem krátkých vlasů, podobného řecko-římským bohům.  Kristus plátna má protáhlý obličej, výrazné oblouky očí, výrazné lícní kosti, mírný orlí nos, krátké vousy, dlouhé vlasy oddělené uprostřed pěšinkou... Krista charakterizuje asi 15  rysů, jak zaznamenal v roce 1939 biolog Paul Vignon. Proud krve podél sinusit čela byl považován za pramen vlasů.
       V roce 1988 analýza C14 datovala plátno do středověku, zpochybnila závěr amerických analýz z 1978, které po mikrochemických testech, spektrografii a infračervené radiometrii vedly k závěru, že plátno nemůže pocházet ze středověku. Po údivu nad výsledkem, bylo zjištěno, že analýza C14 nebyla provedena za předepsaných podmínek a měla problém se statistickou konzistencí. Po zveřejnění hrubých výsledků francouzský badatel Tristan Casabianca dokázal, že rozptyl výsledků byl nekonečně větší, než bylo oznámeno. Chemik Raymond Rogers z Los Alemos Scientific Laboratory v 2005 dokázal, že oblast, kde byly vzorky odebrány, byla opravnou oblastí. Dnes i odpůrci pravosti plátna naráží na záhadu: jak vyrobit plátno ve středověku, bez znalostí moderní vědy.  Obrázek není malba. Pod elektronovým mikroskopem nebyly pozorovány žádné stopy tahů štětce, dokonce ani obrysy. Dá se vyloučit i technika basreliéfu. Na obrázku mírné zhnědnutí postihuje pouze horní část lněných vláken o tloušťce  20-40 mikronů. Dostáváme trojrozměrný obraz vznikající vzdálenou emanací z těla a ortogonální projekcí, chybí boční aspekt. Naprostá záhada.
     Toto absolutně unikátní plátno nás nutí klást si otázku po vzkříšení Krista. Nemůže jít o důkaz, mystérium zmrtvýchvstání lze chápat a prožívat jen ve světě víry. Proč mrtvé tělo ukřižovaného nenese žádné stopy rozkladu, jak je možné, že se tělo mohlo zbavit pohřebního plátna bez sebemenší stopy krevních sraženin a stop narušení plátna?