eu madarsko lgbt

(pořád)Normalizace

Za posledních čtyři sta let se pouze ve dvou případech dá hovořit o demokratické volbě politického systému v českém státě. Stavovský parlament si demokraticky zvolil protestantismus a Fridricha Falckého s tragickým koncem pro celý národ, k první republice nás dovedly dobré mezinárodní kontakty Štefánika a Masaryka, demokratická volba to nebyla, ale české obyvatelstvo republiky se s tím ztotožnilo, ostatní etnika to moc neakceptovala. Ve druhé demokratické volbě si lid vybral v roce 1946 komunistický systém, byla to světová rarita, možná něco podobného se přihodilo v Nikaragui a na Kypru, za dvacet let se strana a lid pokusily neúspěšně systém reformovat. V roce 1989 jsme byli vtaženi do západních politických struktur a lid s tím souhlasil, neodpovídalo to národním zájmům stejně jako demokratická volba v šestačtyřicátém. V obou případech jsme byli vtaženi do politických systémů, které byly dávno za zenitem a na cestě dolů. Národní elity nebyly schopny vést diskuzi o optimální národní cestě, v obou případech zmařily velkou historickou šanci.

          Člověk je vždycky vsazen do nějakého politického systému, je to jeho přirozený osud, s tím se nedá nic dělat a člověk by neměl tomuto faktu přikládat tak velkou roli. Český národ v moderní době nikdy nežil v demokratickém systému, ale v obdobích normalizace s větším nebo spíš menším demokratickým prvkem. Období normalizace, v kterém dnes žijeme, se vyznačuje tvrzením, že lid není samosprávný a kompetentní, nemůže suverénně rozhodovat, demokratickým aspektem má být fakt, že rozhodují údajně ti nejkompetentnější. Nejvíc kompetentní z Čechů je podle principu liberální demokracie dnes momentálně Jourová, má významnou funkci v Komisi, která je nadřazena českým orgánům. Meze její kompetentnosti jsou v Čechách všem jasné, ale v evropskounijní normalizaci ji mainstreamy jiných zemí prezentují jako odbornici na svobodu a lidská práva a v těchto zemích nikdo nemá důvod o tom pochybovat, tedy odbornicí je. Podobně kdysi v jiných socialistických zemích se po mediálních masážích domnívali jakým velkým odborníkem na cosi je Karol Bacílek nebo Bilak. V  EU normalizaci je tento aspekt normalizační strategie radikálnější, vliv médií na člověka je podstatně intenzívnější než tenkrát, ani stalinismus se nevyznačoval tak uzurpující intenzitou intoxikace individua. Média nás naučí chápat, jak velkým odborníkem na evropskou ekonomiku je Litevec Dombrovskis nebo na imigraci Švédka Johanssonová, velmi obtížně, ale i to se daří, se musí někomu sugerovat, jak velkým odborníkem na zahraničí politiku je Borell a odbornicí na vše von der Leyenová.
       V pátek tato super odborná Komise rozhodla, že kvůli údajné diskriminaci homo a transsexuálů na základních školách obžaluje Maďarsko u Evropského soudu, který není než nástrojem evropskounijní ideologie, a tedy výsledek je předvídatelný. Komisi se nelíbí zákon, který zakazuje šíření LGBT propagandy na školách mezi nezletilými. Primární otázkou není propaganda této ideologie, která se důvodně domnívá, že ji maďarským zákonem unikne spousta materiálu, který by mohl skončit v pastích netradiční rozkoše, ale ochrana nezletilých. Vždycky bylo běžné, že kromě výchovy k mateřství se nic jiného v tomto smyslu na základních školách neotvíralo. Evropskounijní Komise ignoruje fakt, že i děti mají právo na ochranu, právo dítěte na přirozený výchovný proces je jedním z nejdůležitějších práv člověka, Komise absolutizuje práva sexuálních skupin.
      Významnou členkou Komise je Jourová, která evidentně hlasovala pro antimaďarské rozhodnutí, nebo dokonce byla jednou z nejaktivnějších. V systému evropskounijní normalizace, která si nezadá s bilakovskou normalizací, důsledky těchto rozhodnutí mají větší sílu, než jsou parlamentní nebo  i ústavní zákony členských zemí. Čím jménem hlasovala v Komisi Jourová? Většina Čechů se domnívá, že na maďarských základních školách se má šířit propaganda LGBT? Evropskounijní normalizace je velmi rafinovaná a zákeřná, např. pokud se v ČR na základních školách propaganda netradičních sexuálních rozkoší nešířila, rozhodnutí Komise přímo vybízí, aby se tak dělo. Dalším bodem této komedie je politické zardoušení Viktora Orbána a v neposlední řadě jde o navození zastrašujícího modelu pro ostatní.