friedman zmena

 Geopolitický posun

Konec jedné éry, úvaha v německém Ciceru od významného amerického  publicisty George Friedmana. Publicistova úvaha je zbožným přáním, nic nenasvědčuje, že to tak bude, svět je naštěstí složitější struktura než jsou americké vize, publicista se domnívá, že nastoupí nová éra, ale jaká nová éra, když se podle něho ve skutečnosti nic nezmění, než  Rusko a Čína vypadnou ze hry. V předchozí Čína vyčerpala potenciál růstu a skončila, Rusko učinilo pár neúspěšných pokusů vystoupit do mocenské role, ale ukrajinská válka ukázala, že nemá ani pořádnou armádu. Evropa podle Friedmanovy intuice bude oslabena a vrátí se pod přímou kontrolu USA, které zůstanou jedinou velmocí. Publicista píše, že studoval historické epochy posledních 200 let a dospěl k závěru, že v této době docházelo vždy v třiceti čtyřicetiletých periodách k významným  politickým posuvům. K poslední velké politické změně došlo koncem sovětské epochy počátkem devadesátých a další významnou změnu zažíváme dnes. Epocha 1945-91 se vyznačovala konfrontací mezi USA a SSSR, epocha 1991-2022 byla determinovaná mnoha faktory - globální válkou s terorem, Evropskou unií, vzestupem Číny, sebeuvědoměním Ruska atd. Dnešní epocha se podle politologa vyznačuje silnou fragmentací, která nevytváří  stabilní platformy. Éra, která začala 1991 míří ke svému konci a začíná nová éra. Velké státy severu USA, Čína, EU a Rusko prochází obdobím hlubokých změn. Vpád Ruska na Ukrajinu je významným pokusem zvrátit události 1991. S produktem na hlavu na 86. místě ve světě nebyl ústup od komunismu tak užitečný, jak se zdálo. S armádou, která má problémy s ukrajinskou, nelze Rusko považovat za vojenskou velmoc. Rusko nedostálo svým očekáváním a zažije pád do bezvýznamnosti i když s jadernou bombou. Válka na Ukrajině změnila i Evropu, paralelní struktura Evropské unie NATO se oživilo, ukrajinská válka pozměnila náladu v členských státech i agendu aliance. Transatlantické vztahy se naplní jiným životem, podle Friedmana je větší angažmá armád žádoucí. V Evropě se utvoří nová konfigurace, naroste napětí, ekonomická výkonnost Evropy pod tlakem konfliktů klesne. S rostoucí závislostí na USA se stane Washington alternativním ekonomickým partnerem Německa. Evropská unie sužovaná odstředivými silami se bude muset znovu definovat.

         Čína se podle Friedmana též nachází na rozcestí po letech krkolomného hospodářsko růstu. Podobně jako kdysi Japonsko a USA zažila Čína výjimečnou hospodářskou expanzi. Čína vystřídala Japonsko, které v 1991 zažilo dvouciferný ekonomický růst. Japonsko potencovalo svou ekonomiku kombinací cenově výhodného exportu a růstem ve špičkových technologiích. Růst se systémově financoval, kapitál se přiděloval na politické a ekonomické bázi - systém keiretsu (rodinné firmy). Japonská ekonomika se opírala o disciplinované zaměstnance, byla vystavena silné konkurenci levné produkce a politickému odporu konkurujících zemí, tato situace se zostřila např. u automobilů. S poklesem marží se ukázala zranitelnost finančního systému. V důsledku konkurence dnes eroduje levný segment čínského exportu, stejně jako segment vysoce kvalitní produkce. Ekonomická expanze, která začala před 40lety, neudrží tempo růstu, export i finanční systém se dnes ocitají pod tlakem. V Číně sektor nemovitostí podobně jako na západě se stal bezpečným útočištěm financí. Neúspěchy v realitní oblasti vedou k ekonomické  destabilizaci a politickému napětí. Na obzoru je zpomalení růstu s velkým počtem Číňanů, kteří neprofitovali z minulého růstu - nebezpečná situace.
        Jedině USA v očích amerického publicisty obstály,  navzdor vnitropolitické roztříštěnosti a ekonomickým tlakům jsou stále nejsilnější světovou velmocí. Nejednostnost ve společnosti je cyklicky podmíněná a signalizuje hospodářský vzestup, spočívající na nových technologiích. Americká ekonomika prokazuje svou hodnotu, jak se ukázalo při nasazení dolaru proti Rusku (míní vyloučení ze západních  bankovních systémů).  USA pravděpodobné nebudou potřebovat institucionální změnu. Tvrzení o tom, že Rusko a Čína jsou nastupující mocnosti jsou přinejmenším sporné. Věci se mění, ale nic nenasvědčuje ruskému oživení nebo rychlému konci čínských hospodářských problémů. Pokud se nacházíme na počátku cyklické změny, budou USA pilířem přechodu do nové éry. Kdo by si v roce 1991 pomyslel, že Čína zažije takový ekonomický boom? Nyní přichází čas pátrat po nepředstavitelném, co epocha přinese.