(úderná)Destra
Informačních zdrojů se najdou spousty, možná, že ten pravý nám v informační záplavě právě uniká, z těch které neunikly je italský pravicový server Destra jedním z nejlepších nejlepší. Německá politická pravice typu AfD je určitě zajímavá a perspektivní, francouzská Nová pravice je extrémně dobře teoreticky fundovaná, ale bez praktického efektu, ruští národní konzervativci historickou a mravní argumentací velmi silní, jsou blízcí americkým konzervativcům jako je Patrick Deneen, úžasná španělská národní pravice demaskující rozplizlý sociální demokratismus. Italská pravice okruhu Destra je údernější a konkrétnější, jde k podstatnému, dobře se čte a na čtenáři nechá stopy. Esej "Jediný možný svět" od Gianluca Kamala.
Málokdo si toho všimne nebo jsme si toho intimně vědomi, ale ne natolik, abychom si to připustili. Můžeme to chápat jako hypotézu, na jejíž odhalení jsme i hrdí. Někteří se už dokonce snaží nahlédnout do kontur a siluet skvělého a složitého designu, který se závratným tempem odvíjí den za dnem, pro ty už není obtížné rozpoznat obsah geopolitické a kulturní tragedie, kterou prochází tzv. západní svět. V geopolitické rovině, v podmínkách současného geopolitického kontextu, zmizení Evropy jako možného protipólu USA, snu, který se zrodil na doutnajících bojištích války, která byla prohraná (kromě některých válčících aktérů) na kontinentální úrovni a pokračovala zrodem Evropské unie v roce 1993 v šedých chodbách Maastrichtu a nakonec se rozplynula v odpadních vodách totální závislosti na USA. Mechanické podřízení americkému diktátu, nejdřív v pandemii a pak v ukrajinském konfliktu, zatíženého evropskou podporou amerických sankcí proti Rusku, svědčí to o stavu podřízení, který nikdy nebyl tak trapný. Rozdíly se nedají rozpoznat ani v postojích velkých evropských mocností: Německo a Francie teoreticky nejobezřetnější, pokud jde o obranu národních zájmů a o vlastní politické a ekonomické výhody, se omezily na vlažné sténání, Itálii by bylo urážlivé podezírat z nějaké inteligence, když člověk viděl (zděšené) vrtění ocasem jejích politiků. Proč se to děje? Rozsáhlá síť vojenských základen NATO/USA, z velké části na evropském teritoriu a totální závislost evropských telekomunikačních systémů na amerických privátních gigantech, kteří kontrolují světovou síť na technologické úrovni, jen částečně vysvětluje stav věcí platný od roku 1945. Evropa je především americkou kulturní kolonií. Např. jen způsob, jak vidíme svět prostřednictvím televizního média nebo obrazovky mobilu: ulice Říma, zákoutí historické Paříže, lesk Milána, ať se nám jeví sebevíc reálné a autentické, jsou nám předkládány pod americkým filmografickým filtrem, se vší zátěží ideologické podmíněnosti, která setře každou vzdálenost a odlišnost.
Nebo hnutí Black Lives Matter: otázka, která čerpá ze severoamerické historie (rasismus, otrokářství) a která ve všech koutech planety přerostla v globální boj za práva černochů, Evropa se politicky a eticky zapojila, přestože je to problematika, která nesouvisí s evropskou historickou zkušeností (slovo fundamentalismus nepochází z říšského kancléřství ani z mešity, ale má původ v anglosaském protestantismu 17. století a rozvinulo se v Novém světě). My Evropané si už nedokážeme představit jiné formy života, než ty fiktivní, projektované americkým mocenským systémem. Naše oči, aniž to tuší, jsou očima Hollywoodu, pojímají jinakost a odlišnost jako rezidua nějakého folklóru nebo legrační výstřednost, není to jenom otevřená forma rasismu, ale také základní koncept, který říká, že neexistuje jiná možná realita než americká. Modely, formáty a obsahy made in USA totálně formují naši vizi světa, a to jak evropské elity, tak masy vychované na importovaných filmech a talk-show, a to je hlavní důvod proč není dnes myslitelné postavit se americké vůli. Všechny argumenty, všechny modely, celý pomyslný komplex, s nímž impozantní monopolistická mašina vykovala celé generace Evropanů, vedou k všeobecně uznávanému předpokladu, že "žádný jiný svět není možný". Co jiného je zbytek lidstva, když ne iracionalita, nepochopitelná ošklivost nebo dogmatické zbytky? Na obranu ideologického paradigmatu, ve kterém víme nebo nevíme, se pohybujeme, co nejvíc oddálit probuzení z této tragické iluze, není jiné řešení než mávat symboly, které se staly fetišem (vlajka, maska ...). Citlivost pro příčinu je pozlátkem pro televizní kamery, jde o to zavřít ústa každému, kdo se odvažuje riskovat úvahami, navrhuje reflexe a kritiku nebo má dokonce podezření.
Západní "my" není nic jiného než mediální idealizace amerického způsobu života, žije ve fiktivním realitách, vysílaných nám z abstraktního liberálně demokratického světa, fikce se nám předkládají jako jediný možný obývatelný svět. Mezitím se objevují nové mocnosti, jako je Čína, jiná universa, jako je Rusko, povstanou z popela, aby dobyly nové prostory (své vlastní) a jiné světy, jako je ten islámský, nárokují si vlastní historické a duchovní důvody, my oponujeme nesnášenlivou slepotou k svým vlastním důvodům. Tak přežívá Amerika, jak ji definoval Franco Cardini. takto žijeme svou každodenní fikci.
Nebo hnutí Black Lives Matter: otázka, která čerpá ze severoamerické historie (rasismus, otrokářství) a která ve všech koutech planety přerostla v globální boj za práva černochů, Evropa se politicky a eticky zapojila, přestože je to problematika, která nesouvisí s evropskou historickou zkušeností (slovo fundamentalismus nepochází z říšského kancléřství ani z mešity, ale má původ v anglosaském protestantismu 17. století a rozvinulo se v Novém světě). My Evropané si už nedokážeme představit jiné formy života, než ty fiktivní, projektované americkým mocenským systémem. Naše oči, aniž to tuší, jsou očima Hollywoodu, pojímají jinakost a odlišnost jako rezidua nějakého folklóru nebo legrační výstřednost, není to jenom otevřená forma rasismu, ale také základní koncept, který říká, že neexistuje jiná možná realita než americká. Modely, formáty a obsahy made in USA totálně formují naši vizi světa, a to jak evropské elity, tak masy vychované na importovaných filmech a talk-show, a to je hlavní důvod proč není dnes myslitelné postavit se americké vůli. Všechny argumenty, všechny modely, celý pomyslný komplex, s nímž impozantní monopolistická mašina vykovala celé generace Evropanů, vedou k všeobecně uznávanému předpokladu, že "žádný jiný svět není možný". Co jiného je zbytek lidstva, když ne iracionalita, nepochopitelná ošklivost nebo dogmatické zbytky? Na obranu ideologického paradigmatu, ve kterém víme nebo nevíme, se pohybujeme, co nejvíc oddálit probuzení z této tragické iluze, není jiné řešení než mávat symboly, které se staly fetišem (vlajka, maska ...). Citlivost pro příčinu je pozlátkem pro televizní kamery, jde o to zavřít ústa každému, kdo se odvažuje riskovat úvahami, navrhuje reflexe a kritiku nebo má dokonce podezření.
Západní "my" není nic jiného než mediální idealizace amerického způsobu života, žije ve fiktivním realitách, vysílaných nám z abstraktního liberálně demokratického světa, fikce se nám předkládají jako jediný možný obývatelný svět. Mezitím se objevují nové mocnosti, jako je Čína, jiná universa, jako je Rusko, povstanou z popela, aby dobyly nové prostory (své vlastní) a jiné světy, jako je ten islámský, nárokují si vlastní historické a duchovní důvody, my oponujeme nesnášenlivou slepotou k svým vlastním důvodům. Tak přežívá Amerika, jak ji definoval Franco Cardini. takto žijeme svou každodenní fikci.
Žádné komentáře:
Okomentovat