eu usa rusko

Mělo by..

V dobrém celoplanetárním tisku Asia Times píše ve světovém tisku velmi publikovaný žurnalista  Alexander Casella: "Přišel čas Evropy - jednat..". V Asia Times se vesměs přistupuje k problémům racionálně, pragmaticky a bez ideologických pověr, pokud se obrací k Evropské unii, pak je to ve stejném racionálním duchu, jako by nevěděli, že toto antidemokratické monstrum není než snůškou ideologických pověr, už nevyvine ani zdání pohybu. Casella píše, že z ukrajinského bojiště by měla vyplynout nová evropská bezpečnostní architektura. Ovšem o něčem takovém otevřeně diskutovat je např. v Česku, trestáno vězením. Rusko má 145 milionů obyvatel s efektivní armádou 850 000, kombinované síly Německa, Británie, Francie a Polska mají 700 000. S potřebou lokalizovat část svých sil na Dálném východě, Rusko jednoduše nemůže spustit ofensivu proti Evropě. Na Ukrajině má prezident Putin především na mušce Washington, Evropa je pouhým bojištěm, Evropa je nepřipravena na krizi, která zrála 30 let. V období Studené války Evropa bezvýhradně spoléhala na USA.  Pád SSSR, podobně jako konec Osmanské říše a Rakouska-Uherska, byl časovanou bombou, která měla být doprovázena něčím jako Vídeňským kongresem, což by ovšem vyžadovalo od dvou hlavních kontinentálních hráčů Německa a Francie dlouhodobější vizi a politickou vůli. Oběma chyběla.

       30 let byl postsovětský ekosystém řízen z Washingtonu, o amerických prezidentech se nedopustíme chyby když řekneme, že plánování není jejich hlavním atributem. Co by logicky mělo vypadat jako dialog Evropa-Rusko s USA v pozadí, se proměnilo v střet USA-Rusko, k němuž Evropa neměla co dodat. V důsledku toho se vztah Ruska a západu koncentroval na expanzi NATO na východ, místo dialogu o dlouhodobých geostrategických vizích. Expanze NATO z ruského pohledu byla chápána jako politika obklíčení, Putinova věta z roku 2021 byla podceněna: "Nemáme kam ustupovat". Ovšem na západě existovala řada varování o expanzi na východ.  Jack Matlock je kvalifikoval jako vážnou strategickou chybu. Bývalý ředitel CIA Bill Burns: "červená čára.... protiřečící ruským zájmům". Kissinger prohlásil, že Ukrajina nemůže být členem NATO, bývalý velvyslanec USA v Moskvě Rode Lyne: "Pokud chcete mít válku s Ruskem, rychle do toho". Dnes jsou USA největším vítězem ruské invaze na Ukrajinu. Tento krok oživí NATO a posílí americkou hegemonii v alianci. Na druhé straně Putinovi risk pravděpodobně nevyšel, ale ještě nejsou žádné signály, že je ochoten snížit pari. Putin nemá kapacitu kontrolovat celou Ukrajinu, perspektiva dlouhodobého konfliktu, scénář extrémně výhodný pro USA, by mohla Putina oslabit.  
     Scénář eskalujícího konfliktu, víc a víc mimo kontrolu, určitě není v zájmu evropských hráčů. Skutečnost, že Putinovi sázka nevyšla, musí být o to silnějším imperativem pro EU i Washington, nabídnout Putinovi cestu ven. Jak by měl vypadat závěr negociačního procesu o míru - Krym částí Ruska, v oblasti Donbasu mírné hraniční adjustace, neutrální Ukrajina rakouského typu, garance hranic, a v neposlední řadě nová evropská bezpečnostní architektura, s perspektivou příštích sta let a ne posledních padesáti. Geostrategické vybalancování  by se mělo posunout do rovnováhy Evropa - Rusko, s Čínou a USA v pozadí, ale ne v roli hlavních hráčů. Baltské země a Polsko si vytvořily nepřekonatelnou animozitu oproti všemu ruskému a protože tyto země jsou členy NATO a EU, nemohou se tyto organizace podílet na konstituování vazby Evropa-Rusko, pouze Německo a Francie musí podstoupit toto úsilí. Zdali budou mít odvahu a politickou vůli k něčemu takovému, je jiná otázka.