robot macron

Le Penová proti robotům

Předvčerejší klíčová televizní debata Marine le Penové s Macronem nezměnila předvolební statistiky, o několik procent vede Macron. Le Penová čelila robotovi s kamennou mordou, která se tu a tam posunula do trochu jiné polohy šklebu, měl to být úsměv. Nastavení kamer i otázky televizních robotů jely podle starých archívovaných programů, dlouhodobou širokospektrální režimní pedagogikou jsou naprogramovány i reakce a pocity diváků. Pokud by se stala le Penová prezidentem Francie, není  pochyb o tom, že by se pokusila rozbít tuto  robotizovanou tyranii, ale cestami, které režírují režimní roboti to není možné, pseudodemokratický režim se nachází v nekonečném cyklu sebeuchování, stop stav nebo alternativa nemají v tomto režimu programovou větev. V Česku je to tragičtější, někoho jako le Penová české televizní robotické haraburdí nepustí do vyšších politických kol. Manipulátoři české politiky a propagandy nepočítají s moc kvalitním materiálem. Evropskounijní režimy dospěly do stavu, že mohou beztrestně negovat realitu a nalhat svému publiku cokoliv, co považují za nutné k svému sebeuchování, ale zrovna tato jednoduchá metoda se málokdy v minulosti prokázala jako dlouhodobě účinnou.

         České publikum je sice nadrogované propagandou, ale rychle rozpozná, že za trapnou největší evropskou inflaci na regálech s potravinami v českých marketech není odpovědný Vladimír Putin, ale Brňák Fiala, Adamová a spol. V českém případě nemůžeme doufat, že se objeví politické finále s někým jako je le Penová, ale proboha když už se režim tak zabetonoval, ať si najde trochu znalejší poskoky než je Fiala a spol. a zajímavější televizní programátory. Ovšem ani sebevětší režimní diktát nesmaže zodpovědnost lidí, kteří Fialovu koalici volili, pražská hanba nebude zapomenuta, ale přidá se k hanbě voleb 1946, kdy Praha rozhodla o komunistickém vítězství. Pokud zvítězí pražská duchovní bída, národ odumře, citoval filozof Machovec Masaryka. Bohužel stalo se.  
          Esejista a autor mnoha knih (Soumrak osvícení, Masová imigrace, Planetární elita proti lidu atd.) Michel Geoffroy v Polemii glosuje prezidentské volby ve Francii. Macron nejspíš bude znovu zvolen, Macron-filové se budou zodpovídat před historií. Macron se nemůže ucházet o třetí mandát a tak v druhém mandátu tvrdě prosadí politiku, kterou vyžaduje davos-kracie. Hanebné represe proti žlutým vestám a antidemokratická likvidace kvalitních médií Sputnik France a televize RT. Ideologizovaná justice a tvrdá oficiální propaganda. Ukrajinská krize ukázala celou bídu Macronovy politiky - napojil se na americké a britské válečné štvaní. Místo hledání kompromisu, EU štve Ukrajinu k pokračování ve ztracené válce a dodává ji víc a víc zbraní. Západ vede ekonomickou a kulturní válku s Ruskem a pokračuje provokativní expanze NATO. Macron inkarnuje novou planetární liberální-libertinskou levici a vtahuje Francii do válečných dobrodružství slepého atlantismu. Planetární supertřída iniciuje světový konflikt v naději, že si za každou cenu udrží svou dominanci v čím dál víc multipolárním  světě. Masová imigrace do EU se nezastaví, protože je to projekt aliance planetární oligarchie, bruselské Evropy, velkých firem a extrémní  levice, hlasy imigrace jdou kandidátům režimu. Macron 2, to znamená autoritativní mandát pro větší imigraci a transfer suverenity do Bruselu, eradikaci všeho, co konstituuje nejen národ, ale i evropskou civilizaci. Macron 2 znamená ekonomický pád a dramatický sociální dopad. Za fasádou mainstreamové propagandy EU se skrývá ekonomická krize. Staré anglosaské liberální metody - osekání sociálních výdajů, zdanění spotřeby, zatížení středních tříd - vedou k bídě, nezaměstnanosti a sociálním problémům velké části populace. V časech ekonomické krize si EU dovolí následovat americké sankce proti Rusku s fatálními důsledky: drahá energie a inflace. S Macronem 2 přijde recese, inflace a monetární nestabilita. Zajisté, to nejhorší není nikdy úplně jisté, ale je to vepsáno v genech Macronova vládnutí.