hongkong cechy law

Hongkong law versus to české  

První republika byla originální v tom smyslu, že šlo o jedinečný pokus vyvinout takové společenské a institucionální struktury, které by odpovídaly historické podstatě českého národa, původní rakouské a francouzské společenské systémy se pomalu modifikovaly v originálně české. Bohužel západoevropský imperialismus zabránil této ojedinělé šanci, kterou historie darovala českému národu. Poválečné období a post-sametové období charakterizovala logika, kterou popsal Ortega y Gasset: "Kopírování v politice je patologické, je nutné v hlubině vlastní existence odkrýt podstatné. Jakoby svoboda spočívala v tom, že se odněkud naimportují nějaké zákony o nichž někdo soudí, že jsou dobré..". Excesy komunistické moci jsou aparentní, trochu méně viditelné, ale stejně odporné jsou excesy současného režimu, např. policie po shromáždění stoupenců komunistického prezidentského kandidáta na Letné, vyslýchá a nahrává řečníka, který zpochybnil režimní verzi ukrajinských událostí. Nakonec česká originálnost se projevuje v chápání ze západu importovaných "demokratických" struktur, trestně postižitelný bude brzo každý, kdo odporuje pravdě televizní hlasatelky. Evidentně dochází ke zborcení nejdřív institucionálních a posléze mravních struktur ve smyslu Ortegových slov. "Nesdílím tvůj názor, ale budu do krve bojovat, aby jsi ho mohl říkat", se uvádí v čítankových ódách na západní  demokratickou ideologii, ale evidentně policie a česká prokuratura to chápou jako liberální pověru. A nejspíš mají pravdu, od počátku šlo o povedenou kamufláž.

          Vzdálenost od politické moc je rozhodující. Soudní systém jako třetí vrchol společenské moci, jak požadoval Montesquieu, pravděpodobně nemůže v současném světě existovat, zákon se už nemůže opřít o něco metafyzického, z čehož by plynula spravedlnost. Dnešní český soud nemá jinou oporu při hledání spravedlnosti než v nabiflovaných skriptech plných ideologických utopií, soudce a prokurátor jsou zaměnitelní s partajním kádrem z jakékoliv strany. Provizorním řešením je technicky garantovat politickou neutralitu a optickou objektivitu justice a respektování svobodného názoru občana. Evidentně např. svržení Nečasovy vlády a  hon na Babiše ukazují na velkou manipulaci justičního systému. Velkým problémem systému je politické zformalizování importovaných demokratických dogmat a vliv ideologie na výchovu kádrů.  
          Bývalá britská kolonie Hongkong v 1999 dostala speciální status a vrátila se do svazku Čínské lidové republiky. Čína se zavázala respektovat dojednaný autonomní status, akt doprovázely oslavné tirády v Anglii i v Hongkongu, mládež města byla tenkrát radostí u vytržení, tušila, že Čínu očekává velká budoucnost. Tenkrát německý obchodní konzul v Pekingu publikoval v jedněch drážďanských novinách rozsáhlou úvahu o situaci, psal, že čínská (hongkongská) mládež považuje své evropské kolegy za idioty, které nic dobrého nečeká, konzul napsal, že největší rozkoš, kterou člověk může pociťovat, je rozkoš z očekávání budoucích rozkoší. Velká budoucnost Číny se potvrdila (i  druhé tvrzení), ale mládež města občas násilně protestuje a západní média předpovídají, že město definitivně pohltí čínská totalita. Mládež města se naivně domnívala, že ve velké čínské budoucnosti bude privilegovaným parazitem a za branami města politický systém bude dohlížet na méně privilegované pracující roboty. Tenkrát bylo jasné, že britská kolonie se vrátila tam, kam patří a čínský politický systém částečně na území  města ustoupil. Západ očekával, že čínský politický systém ustoupí v Číně hongkongskému.  Pravidla politické hry "jedna země, dva politické systémy" byla definována ve společné Čínsko-britské deklaraci, která uznala suverenitu Číny nad městem. Shromáždění lidových zástupců je vrcholným legislativním orgánem Číny, po nepokojích v roce 2019 přijalo zákon o bezpečnosti v Hongkongu a do města se vrátil klid. Aby se zaručilo volební vítězství kandidátů loajálních čínské centrální moci, pekingské centrum pozměnilo hongkongský volební systém, za těchto omezujících předpokladů je zachována demokratická spoluúčast občanů na rozhodování i svobodné volby  a ve městě vládne zákon. Hongkongská  ministryně justice Teresa Chengová v South China Morning Post napsala: "Žádná instituce a osoba nejsou nad zákonem, práva a svobody jsou garantovány, včetně svobody projevu, pokud neohrozí veřejný pořádek nebo národní bezpečnost". Každý si může říkat co chce, ale nevyvolávat protičínské demonstrace a nepáchat násilí. V Česku vyvolávat protivládní násilné demonstrace je samozřejmě trestné, ale navíc je trestné i vyslovení názoru na válku na Ukrajině atd., jak je patrné z události na letenském mítinku.  Hongkongské soudy rozhodují v nejlepší britské tradici, žádné politické tlaky se netolerují, říká ministryně spravedlnosti, v odvolacím soudu zasedají soudci všech odvětví justice a politika jde mimo soudní proces.
         V hongkongské justici zasedají vyšší emeritní soudci z anglosaských zemí, na nátlak britské vlády a po politické očerňující kampani v Británii rezignovali dva britští soudci, kteří zde soudili 25 let. Nicméně 8 zahraničních soudců z Británie, Austrálie a Kanady v Hongkongu zůstává. Robert Reed, bývalý prezident britského nejvyššího soudu, po oznámení rezignace prohlásil: "Soudy v Hongkongu mají mezinárodní respekt a rozhodují podle zákona". Bývalý předseda hongkongského nejvyššího soudu Andrew Li Kwok-nang, který v roce 1997 podepsal dohodu s Británií, prohlásil, že město má talentované soudce a vysoký standard soudů bude zachován. Role vysokých soudců ze zahraničí v hongkongské justici je unikátní, jde o světové právní kapacity, na nichž staví reputace hongkongských soudů. Podle všeho kvalitu hongkongské justice může Čech jenom závidět.