anselm ratzinger

Dnešní neděli

Dnešní neděli slaví pravoslavní velikonoční vzkříšení, vůdci pravoslavných zemí se účastní bohoslužeb Vzkříšení. Jiný kraj, jiný mrav, v Česku se slaví dny vstoupení do NATO a EU nebo naganského vítězství, v italských novinách se téměř masově připomíná, že 21. dubna slaví církev svátek sv. Anselma, velkého doktora církve nebo jak se mu též říká Doctor Magnificus. Jsou svatí, kteří prostým životem a jednoduchými každodenními gesty se přimkli ke Kristu, a pak jsou svatí, jejichž charisma je dáno monumentálním dílem, které otvírá cesty k Bohu, Anselm je monumentem druhé kategorie. Podle definice papeže Ratzingera titul doktor církve vyžaduje splnění tří podmínek: význačná doktrína; příkladný život; pontifikální nebo koncilová proklamace. Jednoduše velký světec a velké dílo. Možná dnes jedině Ratziger by si to mohl nárokovat. Anselm byl přes své námitky v roce 1093 zvolen arcibiskupem primasem Anglie, církev se nacházela ve velmi špatné morální i náboženském situaci, také proto, že anglický král profitoval neobsazeným arcibiskupským stolcem a udělal si z biskupů  své vazaly. Anselm v roce 1098 aktivně participoval na koncilu v Bari, kde se snažil urovnal rozkol východní a západní církve v důsledku necitlivé a tragické exkomunikace konstantinopolského patriarchy papežem Leonem IX. v roce 1054.  

         Anselm se snažil skloubit rozum a víru, učil, že lidský rozum má zdroj v božském a jenom prostřednictvím boží milosti dojde člověk k autentickému poznání. Anselmovo myšlení, to jsou bloky žuly, které jdou mimo čas, jeho život je hmatatelným svědectvím o Bohu, který od počátku Slovem je, Anselm dík gigantickému intelektu popsal humanitě nadčasové svědectví o božím mystériu. "Nepokouším se Pane proniknout do tvé hlubiny, protože v žádném případě ji můj intelekt nepochopí, ale chci nějak pochopit tvou pravdu, které věří mé srdce. Nesnažím se pochopit, abych uvěřil, ale věřím, abych pochopil. Kdybych nevěřil, nebudu schopen pochopit." 
       Opozice víra - rozum vždycky fascinovala velké křesťanské myslitele, a tomuto problému věnoval Anselm celý svůj život.  Boží poznání může být pouze nekonečné a božský rozum zahrne i lidský rozum, který nemůže a nesmí dělat nic jiného než se snažit přiblížit božskému rozumu. Rozum má svůj základ v božském a jenom zde se znovu najde. Boží rozum je to, co dělá člověka schopným uchopit v sobě božské.  A Bůh darem milosti dává člověku možnost znovuobjevit autentický smysl, tj. nejblížší božskému smyslu, který jinak není uchopitelný.  Anselm vycházel z obecně akceptovatelné úvahy: každý má zkušenost, že v realitě existují věci, které jsou dokonalejší než jiné. Realita se vyznačuje různými stupni dokonalosti, protože má hierarchický charakter. Podle Anselma musí existovat realita, která je nejdokonalejší a která je zdrojem dokonalých věcí, tato úvaha vstoupila do dějin filozofie jako slavný důkaz existence boží a posteriori.