(Anti)liberálně

Sankcionovat osoby spřažené s ruskou státní mocí, technologie pro vojenský průmysl apod., by bylo v dané situaci na Ukrajině zcela odůvodněné, ale proč sankcionovat lety do Petropavlovsk Amurskij nebo výrobu plechových křápů Volkswagenu v Rusku, konzum hamburgrů kantýny MacDo a spreje proti hemeroidům, nemá vysvětlení. Třicet let nám propaganda sugeruje, že globální byznys je totéž co univerzální  svoboda, resp. platonské "krása totéž, co dobro" nahradila konzumní doba tvrzením, že svoboda je totéž, co všude stejný hamburger a movie seriál. Jistota globálního byznysu stála nad stranami jako kdysi sv. Petr a Pavel nad věřícími, národní státy se vydávaly a v EU to trvá pořád, za zrezivělé haraburdí skoro fašistů. Mezinárodní investice po desetiletích televizních agitek chápe Čech jako svoji krevní mízu, bez nich by nebyly ani prášky na praní a toaletní papír, za Husáka jsme prali pískem z potoka a to druhé nahrazovaly ukradené stránky z Fausta z městské bibliotéky. Tvrdilo se, že nadnárodní společnosti jsou driverem humanizující a vše optimalizující globalizace, která je vývojově nadřazena národním státům. Najednou jsme svědky toho, že tyto nadnárodní organizace nepodléhající nikomu než optimalizující burzovní struktuře, jako na povel reagují proti svým nejvlastnějším zájmům, kterými jsou profit a tržní expanze. Evidentně mýtus o nadřazenosti ekonomických kritérií padl, finanční zájmy západních firem v Rusku jdou do stovek miliard dolarů a ze dne na den je to vše přesunuto do finanční kapitoly ztrát.

          Liberální doktrína, která říká, že zahraniční investice přináší do národní ekonomiky finance, které tam nejsou a tím přispívají k jejímu rozvoji, má omezenou platnost. Pokud se celá národní ekonomika dobrovolně odevzdá této doktríně jako v Česku, stát se vydá všanc zájmům jiného státu, jak se ukazuje v Rusku. Mezinárodní investice v osmdesátých letech přispívaly k rozvoji maďarské a jugoslávské ekonomiky, jejich podíl přesáhl rozumnou míru a oba státy to dovedlo do fatální krize. Nakonec rozhodují geopolitické zájmy velmoci, která ovládá klíčové body liberálního globalismu. Propojenost Ruska s globálním západem dospěla k hranici udržitelnosti, masový odchod západního byznysu z Ruska velmi silně destabilizuje některé sektory ruské ekonomiky, lid si bude muset na dlouhou dobu utahovat opasek.
        Situace s Ruskem bude velmi poučná i pro ostatní země, ukázalo se, co to znamená efektivita ekonomické globalizace. Stát musí důsledně koordinovat národní ekonomické zájmy, čínský stát není liberální, ale liberální doktríně dovolí, aby se v omezené míře podílela na rozvoji země. V Rusku je v kultuře i v mocenském centru velmi silný liberální politický proud, jehož vliv západní sankce definitivně eliminují. Pravděpodobně by v Číně nemohlo dojít k této pro Rusy hrůzné situaci, stát velmi striktně hlídá a omezuje působení západního byznysu, nedovoluje zahraniční investice do celých odvětví. V Číně nemůže působit firma se stoprocentně zahraničním kapitálem, není možné, aby lokálky amerických a britských propagandistických agentur jako je CNN a BBC pronikly do čínských médií. Čína určitě změní pravidla hry, aby nemohlo dojít k překvapení, kdy na befel Bílého domu, všechny západní filiálky ukončí v Číně ze dne na den aktivity a zablokují se čínské stovky miliard dolarů v západních bankách. Nebude to pouze Čína, kdo rozpozná meze liberální doktríny americké provenience, ale většina mimoevropského světa.