meuthen afd

Konečně i Meuthen

Spolupředseda Alternativy pro Německo (AfD) Jorg Meuthen před pár dny rezignoval na předsednictví ve straně a ze strany vystoupil. Prohrál téměř dva roky trvající vnitrostranický boj s konzervativním křídlem, které je nekompromisní v kritice režimu. Meuthen se snažil najít kompromisy i za cenu oslabení strany.  Na facebooku odůvodnil svou rezignaci tím, že  srdce strany bije vysoko napravo, což není tak špatně v evropském partajním spektru. Strana se podle něho nepohybuje na půdě demokratické řádu. Možná měl na mysli sám sebe, poslední roky kabinetním způsobem cenzuroval stranické názory a vylučoval členy. Mluvčí rodinné politiky stranické frakce v Bundestagu Martin Reichert: "Vždy stejný scénář, ztratí vliv, opustí stranu a pošpiní čestně členy, aby se zalíbil establishmentu, mandát AfD v Evropském parlamentu si však ponechá, finančně je velmi zajímavý..".  

         Meuthen se domníval, že se stane mainstreamem akceptovatelný když obětuje stranické funkcionáře, které režim nejvíc nenávidí, nejdřív žádal rozštěpení strany, pravicové křídlo přistoupilo na jeho požadavek a rozpustilo platformu, Meuthen vylučoval významné funkcionáře za pouhé výroky, které režim skandalizoval jako fašizující. Bodem zvratu ve straně bylo celostranické hlasování o volebních lídrech, zvítězili Meuthenovy kritici Alice Weidelová a Tino Chrupalla a jejich politický směr pomalu zvítězil ve spolkových orgánech a stal se ve straně většinovým. Meuthen na facebooku napsal, že chce zůstat v politice, jeho budoucí možnosti shrnul levicový Die Zeit: "Ke své kariéře v AfD nejdřív využil pravicový extrémismus a nyní se distancuje...".  Zeit, který sám sebe považuje za intelektuálně vyšší niveau, hodnotí AfD jako hroznou protiústavní stranu: v bývalé NDR, která navzdor třicetileté převýchově a miliardám pohrdá západoněmeckými hodnotami, 75% členské základny AfD tvoří muži;  místopředsedkyně Storchová nenávidí genderový pokrok; Gauland v Bundestagu připomíná Bismarcka a žádá, aby se k Rusku přistupovalo férově atd. Pravděpodobně je Německo jedinou zemí světa, kde jsou běžné alternativní názory považovány za protiústavní a fašistické. Meuthen, i když se poslední dva roky snažil režimu vlichotit i za cenu fatálního oslabení strany, je brán režimem jako spolupachatel a podle toho, jak dopadli jeho profesorští předchůdci Lucke a Starbatty, v jejichž kolejích kráčel, moc perspektivní budoucnost nemá. Režim prezentoval Meuthena jako vůdce umírněných v AfD, v okamžiku, kdy umírněný opustí stranu, stane se okamžitě pravicovým extrémistou s nálepkou navždycky.
          Režimní averze vůči AfD je daná tím, že tato formální alternativa v politickém systému je ve stávajících podmínkách alternativou k systému. Politický systém ztratil vnitřní rozptyl, kdy by se dalo hovořit o alternativách. AfD v členské základně zahrnuje nečekaně široké politické spektrum, od bývalých sociálních demokratů jako je poslanec Guido Reil, křesťanů Curio, Christina Baumová až po národní konzervativce Gaulanda nebo Hoeckeho. Spojuje je jedna idea, jsou pro Německo a z toho důvodů je multikulturní globalistický režim nenávidí. Rétorika a vyvozování vůdců AfD jsou úplně stejné jako kdysi Williho Brandta, Schmidta, Strausse, Kohla atd., AfD je stranou evropských tradičních hodnot, ale vládnoucí režim prošel v posledních desetiletích totalitární pseudopokrokovou revolucí.