herrmann ministr imigrace

Ministr vnitra od lidovců

Bavorští lidovci, které dlouhé roky vedla velká politická osobnost Strauss, věrni politickým trendům v EU, se dnes proměnili v pravicový odvar. Fundamentem Straussovy politiky bylo uchování bavorské identity za každou cenu, v tomto smyslu byla CSU lidovou stranou. Punc lidovosti tato strana ztratila, z jakési setrvačnosti a nedostatku viditelné alternativy se tato partaj dál volí, v lokální rovině dnes lidovost CSU dobře nahradila mafióznost. Pokud si Bavoráci nezvolí jedinou rozumnou politickou alternativu AfD, brzo přestanou být Bavoráky. Bavorský ministr vnitra Herrmann v pondělí prohlásil, že bez pracovitých lidí odjinud se německý ekonomický motor brzo dostane do problémů, dlouhodobě v tomto duchu propaguje nezřízenou imigraci ministerský předseda Soder. Podle Herrmanna země urgentně potřebuje pracovní sílu, dokonce prohlásil, že Spolková republika několikrát nabídla Turecku dohodu o náborech pracovní síly. "Chceme ty lidi zde mít". Takto podivně si dovoluje žvanit ministr vnitra, který ekonomice moc nerozumí, nezmiňuje vlastní rezort ve vládě, pokud jde o imigrantskou kriminalitu, je  Bavorsko permanentně v titulcích německých novin. Před pár dny viděno ze zahraničního bezpečí velmi zajímavá zpráva, 27letý Syřan bodal ve vlaku z Řezna do Norimberka všechny na koho narazil, islamistický motiv policie nevylučuje, ale určitě to soudy obsazené CSU kádry udělají. Merkelová a mediální propaganda v roce 2015 tvrdily, že do země přijdou vrcholně kvalifikované pracovní kádry, inženýři, lékaři, učitelé apod., přišli negramotní. Samotná představa kvalifikovaného Afghánce se skalpelem v ruce vyvolává strach a chvění daleko od německých hranic, dnes se politikové vyhýbají směšnému argumentu o kvalifikované pracovní síle a tvrdí se, imigranti obohatí sociální systém.  V evropských zemích jde o vrcholně populistický argument, bez imigrantů nebude na důchody, fráze tak populistická, že ji akceptují všichni.

               Herrmann argumentuje tureckými gastarbeitery z konce padesátých a počátku šedesátých let. Integrace této populace se úplně nezdařila, jednoduše zůstávají stále  Turky, většina se ztotožňuje s Tureckem a německá kultura jim nic neříká. V diskuzích o tureckých gastarbeiterech se uvádí, že v období, kdy je vláda pozvala do země, to nebylo nutné, Německo už rozjelo svůj hospodářský zázrak, lidu se tato imigrace předkládala jako dočasný pobyt gastarbeiterů.  Němci většinou byli proti, vláda pod americkým tlakem otevřela dveře turecké imigraci, Turecko se stalo důležitým článkem NATO v boji proti SSSR a potřebovalo ekonomickou vzpruhu, peníze posílené gastarbeitery domů z Německa byly zemi velmi přínosné.
         Z Německa pracovní imigrace však pomalu udělala zemi totálně závislou na cizí pracovní síle, z ekonomických úvah a programů zmizel jeden důležitý princip, ekonomika státu má jenom jeden přirozený cíl, zajistit blaho národa, který zemi obývá a nejvyšším blahem národa vůbec je jeho uchování a kontinuita. Důsledkem masové imigrace do Německa je demografická katastrofa, multikulturalismem zborcená politika a nejhorším aspektem vůbec je všeobecná ztráta soudnosti. Americké imigrační zájmy byly už v šedesátých letech doprovázeny hysterickou podporou kulturní fronty, např. film Strach jíst duše od Fassbindera ukazuje, jak Němci favorizovali arabskou imigraci do země, desetiletí je musela kulturní fronta a politika masírovat než zapomněli, že jsou Němci.