cdu merkel merz

Merz a němečtí lidovci postmoderně

Po rezignaci Armina Lascheta na post předsedy křesťanskodemokratické CDU vybralo celostranické hlasování do čely strany bývalého šéfa stranické frakce v Bundestagu Friedricha Merze. Koncem ledna musí volbu potvrdit stranický sjezd. CDU se považuje za stranu lidu (volkspartei), ale absurdně v okamžiku, kdy promluví lid, aktivují se v Německu za přispění funkcionářů CDU represívní orgány nejhoršího druhu jako je úřad na ochranu ústavy. 16 let absolutního vládnutí stranou i státem Angelou Merkelovou vymýtilo ze strany poslední zbytky něčeho, co by se dalo pojmenovat konzervativní, renezanci CDU mohou od Merze očekávat jen velmi naivní členové strany. Merz je přesvědčený atlantista a exponent amerických financí, jejichž zájmy jsou pro Merze zcela prioritní, někdy to vzbuzuje dojem, že dotyčného platí americké finanční konglomeráty, vydává se za ekonomického odborníka, ale proti ekonomickým zájmům Německa žádá zablokování Nord Streamu 2 a bianco šek sankcím proti Rusku za to, že si dovolí na svém území přesouvat vojenské jednotky, příp. za jiný důvod, který CIA nebo generalita NATO vymyslí. Jeden komentář analyzuje Merzovo zvolení jako velkou hodinu ultrapokrytců, občas operovat s pravicovou sentencí a aplikovat nejradikálnější levičáckou politiku. Merz se ztotožňuje s vizí Merkelové o celému světu otevřenému multikulti Německu, ale navíc ještě operuje falešnými ekonomickými konstrukcemi o nezbytnosti masové imigrace pro německé hospodářství. Je nesrovnatelně nebezpečnějším advokátem odbourání národního státu a definitivního předání jeho pravomocí do bruselského centra, v tomto smyslu Merkelová byla naštěstí konzervativní a tyto tendence limitovala.

      Wolfgang Prabel v pi-news srovnává Merze s Gorbačovem, jejich strukturní deficity jsou podobné: ignorování a dobarvování reality a zkostnatělý stranický aparát a ideologie. Prabel píše, že srovnání ukazuje kolik mezikroků si doba vyžádá, kolik nových osob musí přijít, než se moc zkonsoliduje a obnoví v nové schopné vůdčí osobě jako v Rusku. Merkelová adaptovala kdysi konzervativní stranu na radikálně zelený levicový sociálnědemokratický svět. Po několikaměsíčním jednání se ustavila zelená levicová vláda a křesťanskou demokracii nikdo během tohoto procesu nepostrádal. Na jedné straně konzervativní Alternativa pro Německo (AfD) a na druhé straně ideologicky unifikované strany s nulovou variancí politických programů. Merz tvrdí, že Německo (a ostatní) musí odevzdat ty zbytky kompetencí v ekonomice, financích a sociální politice do Bruselu, z nějakých fiktivních a realitu ignorujících důvodů. Likvidace suverenity národních parlamentů je podle Merze nevyhnutelná. Antidemokratické totalitaristické teze hlásá tento německý lidovec zcela bez zábran. Proti všem tradičním demokratickým zvyklostem se Merz důsledně staví proti zvolení členů opoziční AfD do čela parlamentních výborů a do předsednictví parlamentu. Před časem dokonce prohlásil, že jeho přínosem německé politice bude, že "tento ksindl (AfD) zmizí ze scény", národní evropské státy a Rusko jsou v Merzových úvahách dalším ksindlem -  názory šéfa partaje, která aspiruje na demokratickou. Merz chce udělat z CDU moderní stranu, tj. víc "modernější" než se podařilo Merkelové.