yves michaud

Závratné bludiště zbytečných děl..

Litanie konce západní civilizace je dlouhá, šílenství peněz zachvátilo i umění, problémem nebudou peníze jako takové, ale jejich snadná dostupnost nevyvážená ekvivalentem potu a pracovního úsilí. Podle Spenglera je stadium vlády peněz nutnou fází konce každé civilizace. V civilizačním finále se nastolí abstraktní koncept peněz separovaný od plodné půdy. Estetismus dnes předpokládá příjem, na rozdíl od 18. století pravým estétem může být dnes jen milionář. Máme velmi lacino příliš mnoho věcí  a příliš mnoho požitků, píše Charles Jaigu ve Figaru v zamyšlení nad knihou filozofa Yves Michauda „Umění skončilo“. Filozof, bývalý ředitel akademie výtvarného umění, se domnívá, že umění, jak je chápaly minulé doby, dnes neexistuje, dokazuje to i filozofií. Už Hegel předpověděl konec umění a měl podle filozofa pravdu. Podobně citoval Hegela Fukuyama v roce 1989, když dokazoval konec dějin. Z velkého umění dnes nezbývá než diskrétní luxus, mondénní rituály, putovní veletrhy galeristů jet-set(erů) a  uměleckých podnikatelů, významní producenti akcí a art-podnikavci.

         V kruhu bohatých zasvěcenců odříznutých od reálného světa se spekuluje nad šampaňským a finančními bublinami. Umění je artikl na cestě mezi pětihvězdičkovými hotely v Londýně a New Yorku. Někdo si libuje v této komedii marnosti, jiné to dovádí k zoufalství. Síla estetické přitažlivosti se vysvětluje různými způsoby, hlavní  je podle filozofa ekonomický důvod, svobodný trh nakonec pohltí všechno. Sport, umění, kulturní dědictví i samotné náboženství. Všechny aktivity lidské činnosti pohltil král dolar. Umělečtí byznysmani Andy Warhol, Jeff Koons a Damien Hirst se stali postavami stejně impozantními jako Elon Musk nebo Mark Zuckerberg. Samozřejmě Amerika tahá kaštany z tohoto úžasného ohňostroje, z této dolarizace ekonomiky zábavy. Galeristka Nathalia Obadia to zrovna řekla v krásné knížce „Geopolitika současného umění“. Upřímně řečeno, pokud je umění mrtvé, tak proto, že se mu daří moc dobře. Světová města, stále sofistikovanější, jsou výkladními skříněmi skutečné krásy a čím dál větších provokací spektakulární umělecké zábavy. Svět, když staví další luxusní hotel, nádraží, letiště, banku nebo rekonstruuje veřejné prostranství, osloví umělce. Umění je tady vrcholnou kapitalistickou hodnotou chráněnou v estetických zónách, což jsou muzea a galerie. Estetika je všude, pro každý vkus něco, kritéria se už nestanovují, počítá se pouze cena díla a umělce. Pokračujme dál v našem příležitostném marxismu. Kapitalismus investuje do umění jako do bezpečného přístavu a umění vede kapitalismus, aby produkoval víc snu, víc umělého ráje, větší únik od reality. Tyto art-prachy živí naše estetické rituály. Existovala období odvahy, epochy cti nebo spásy, nyní žijeme v estetické epoše, nebo v období hledání efemérní krásy produkující stále se obnovující plezír a chránící nás před riziky života samotného, napsal filozof. Estetický fenomen pokryje všechny aspekty naší existence. Jde to až do tělesné transformace, do boje se stárnutím, do tetování, do implantátů.., a dík tomuto umění, které si ani neuvědomujeme, i do našich zvyků (Gombrich). Nový Homo esteticus balancuje mezi závislostí a leností, projevuje znepokojující lehkost, nic nebere vážně, ale při sebemenším diskomfortu propadá panice (např. covidu). Svět do něhož byl tento člověk vržen spíš připomíná zábavní park, koktejlový bar, nákupní centrum nebo turistickou destinaci.. Vidění moderního zesláblo. Už ne vést a objevovat, ale tento člověk preferuje „bez závazků“, chce, aby jeho vztah k jiným byl ceněn a chráněn, a hlavně nebyl příliš angažovaný. Výzvy reálného světa jsou přece tak nesnesitelné, on preferuje všechno hodit za hlavu a zapomenout v paralelním světě.
       „Umění skončilo“. Věk hyperestetismu je důsledek téměř patologického nového stavu rozpuštění utilitární přilnavosti k životu, píše filozof Michaud. Určitě rozpuštění utilitaristické přilnavosti k životu bylo vlastní estetickému postoji od počátků Homo sapiens, změnila se však poloha estetiky, která dnes zaujímá vše pohlcující místo v našich životech. Není už vyhrazena jistým místům voleb, neslouží religiózní nebo světské spáse; stala se hedonistickou, proměnlivou a vše usurpující. Estetika je všude, už nestanovujeme kritéria, ale podřídíme se cenám umělců a jejich výtvorů. Kritéria krásy byla diskvalifikována, nejdřív avantgardou a pak nástupem afrických a asijských domorodých umění. Na místě hierarchie kraluje dnes nediferencovaný pluralismus. Pokud jsou naše smysly otupělé a duše zraněné, je to proto, že umění už není vzácným jevem, je všude. Jsme přespříliš bohatí mnoha věcmi, které nám snadno přináší plezír, je resumé filozofova díla. Je to všechno pravda,  nenechme se zmást spektáklem, když v něm najdeme něco krásy, ani to však kompletně nezavrhujme jako Michaud. Konec umění, historie, přírody atd.: litanie našeho konce je dlouhá. Blíží se dokonce konec fotbalu, všechno i tam pohltilo šílenství peněz. Určitě je to pravda, ale všechny peníze na planetě nemohou zabránit, aby nás neuchvátila krása dobrého fotbalového mače, veškerá důkladnost ředitelů chráněných zón estetiky nezabrání náhodnému oslnění dílem, které smiřuje krásu a pravdu, nad dekorativním, povinně environmentálním nebo moralistním. Musíte to všechno odkrýt v závratném bludišti zbytečných děl.