Pacta sunt servanda, mezinárodní dohody se mají dodržovat, nebo druhé přísloví „co je dovoleno volovi, není dovoleno bohovi“, tím jsou zde východoevropské země. Existuje nějaký princip mezinárodního práva, podle kterého by se stát nemohl dovolávat vlastního práva, aby se distancoval od mezinárodní dohody? Spojené státy evropské se už po Brexitu raději moc nepřipomínají, občas si EU někdo splete i s USA. 17. října se vyjádřil komisař EU Thierry Breton ve francouzské televizi LCI „co dělá Polsko je stejné, jakoby Texas nebo Alabama odmítly respektovat 1. a 2. článek americké ústavy“, komisař vyhrožoval Polákům dalšími sankcemi za nerespektování evropskounijního právního primátu. Jde o relevantní srovnání? Podle francouzského právníka Nicolas Hervieu ve Figaru, EU není žádný stát a je formálně objektem mezinárodního práva, Polsko stejně jako USA jsou suverénními státy a „mají kompetence ke svým kompetencím“. EU nedisponuje než kompetencemi, které jí členské státy předají, žádná evropskounijní suverenita neexistuje. Vesměs se Polákům předhazuje evropskounijní primát, ale v mezinárodním právu existuje princip, podle kterého se žádný stát nemůže dovolávat vlastního práva, aby zdůvodnil nerespektování mezinárodní konvence, může ji jednoduše opustit. Evropská unie není stát, ale není ani jednoduchým objektem mezinárodního práva, tak jak její právo je úzce vázané na mezinárodní právo. Nejlepší definice EU pochází od Delorse „neidentifikovatelný politický objekt“.
Jsou i jiné případy než varšavský, které ukazují na rozpor ve struktuře organizace. 15. října zakázal francouzský ústavní soud delegování výkonu veřejné moci na soukromé osoby, tento princip bude platit ve Francii ať říká Brusel, co chce. 2004 francouzský ústavní soud připomněl své prvenství, vyhradil si právo kdykoliv vstoupit do hry evropskounijních směrnic a získat zpátky kontrolu. Německý ústavní soud v Karlsruhe výnosem „So Lange“ připomněl Evropské unii, že nemůže mít poslední slovo. Profesor Guillaume Drago ve Figaru analyzuje: „Oproti federalistům, kteří EU ženou dopředu, justice nemiluje konflikty, musí se najít takové aranžmá, aby se respektovala suverenita. V této perspektivě by bylo užitečné, aby politika odkryla manévrovací možnosti, justiční nestabilita by mohla vést ke konci EU“. Ve Francii neváhá operovat francouzským ústavním instrumentem přesvědčený Evropan, bývalý bruselský komisař a vyjednavač EU o Brexitu Michel Barnier. Tento prezidentský kandidát vyrazil dech svým evropskounijním spoluvěřícím, když tvrdí, že existuje francouzská justiční suverenita a zrovna v evropskounijním posvátném teleti - imigraci, podle Barniera, pokud referendum ve Francii rozhodne o nulové imigraci do země, pak žádný EU zákon to nemůže zvrátit. Je jasné, jak ukázal Brexit, že na rozdíl od Texasu, kdo nemiluje EU, může jednoduše odejít. Justiční rovnováhu lze nalézt mezi rovnocennými tj. francouzskými a německými soudy a evropskounijním centrem na druhé straně, ale v případě polských a jiných východoevropských soudů oproti EU centru nic takového nelze, západní část EU v nich totiž vůbec nevidí justici hodnou toho jména.
Polsko jako Texas?
Žádné komentáře:
Okomentovat