libanon korupce

Multikulti soužití a sen o (ne)korupci

Zkorumpovaní jsou jiní jinde, je běžná fráze v Evropské unii, přitom i uklízečka na české ambasádě ve Washingtonu musí patřit do „rodiny“, zajímavější než program příští vlády by mohl být seznam všech lidí, které si hodlají vítězné strany přitáhnout na ministerstva a jiné instituce, o kterých málokdo z nezasvěcených ví, že též patří do dobyté zóny. Kdysi významný ministr ze strany příští vládnoucí koalice si přivezl autobus známých, kádrovák ministerstva lamentoval, nejsou problémem platy i když nic dělat nebudou, ale místa kam se posadí. Dotyčný ministr dělá dnes velvyslance a zvyku se člověk hůř zbaví než rakoviny. Strukturální korupce a nepotismus v zemích EU, ale jak je vidět šlape to i sní. V případě Libanonu evropskounijní pohlaváři skloňují korupci ve všech pádech, tvrdí se, že je důvodem libanonské krize, která i z zpovzdálí není dobrá. Podle Světové banky libanonská ekonomická a finanční krize patří mezi 10 nejhorších krizí od poloviny 19. století v planetárním měřítku, odmyslíme-li typické americké přehánění, bude to strašné. V šotech světových televizí vidíme hlavně mládež protestující proti korupci nějakých starých politiků a reklamující další volby, ale pak se vrátí k nihilistickému hedonismu, píše se v jedné analýze. Protestující mládež volí špatné cíle, šejk Nasrallah z Hezbollahu a bossové Amalu nemají šanci, že by jejich lidi nebyli zvoleni a neobsadili příslušné posty v mocenské struktuře země. Mládež je pravděpodobně loutkou v rukách těchto religiózních bossů. Nasrallah řekl francouzské televizi, že má 100 000 dobře vyzbrojených bojovníků, v tomto případě asi mluví pravdu. Když nebojují a netrénují, pak protestují proti korupci druhé strany a CNN z nich dělá hrdiny.

           Libanon by mohl být předobrazem evropskounijního osudu, důsledně delokalizoval práci, třicet let dováží téměř všechno. Je příkladem, jak končí multikulti soužití mezi křesťanstvím a islámem. Výbuch v libanonském  přístavu akceleroval ekonomickou krizi, soudce Tarik Bitar vyšetřující explozi, která způsobila smrt 200 lidí a 6000 zranila, vnesl světlo do případu: korupce a nekompetentnost mířící na šíitská hnutí Hezbollah a Amal. Poté co Tarik Bitar požadoval zrušení poslanecké imunity desítek poslanců, následovaly demonstrace mládeže Hezbollahu proti soudci, v centru Bejrútu se střílelo. Podle obyvatel čtvrti Tayyouné, která se nacházela v demarkační linii minulé občanské války, strašná apokalypsa. Detonace, těžší zbraně a exploze raket. Hezbollah je dobře vyzbrojen. Mládež Hezbollahu nespíš cítí velkou afinitu k Evropské unii, protestuje se proti korupci jiných, přitom problém spočívá v  klanové organizaci muslimské populace, s kterou se nedá nic dělat ani v Berlíně. Ty samé klany, které likvidují Libanon, mají volnou půdu ke své činnost v Německu, tam se dokonce subvencují. Funkcionář křesťanské charitativní organizace  Akram Nehme vysvětluje situaci v zemi: „Libanon byl před sto lety založen na lži. Celá historie národního paktu mezi třemi náboženstvími je irealistická. Chceme rozchod, pokud možno pokojnou cestou. Libanonská konfigurace dozná změny, minimálně směrem k federalismu, který nám dovolí svobodný život podle naší kultury“.