cop26

Užiteční idioti a věčné rozvojové ekonomiky

Jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa na Cop26 v Glasgow hovořil o jihoafrickém národním příspěvku pro universální cíl 2050 nulových uhlíkových emisí. Vláda schválila ambiciózní program, jak se zbavit závislosti na uhlí, které je hlavním energetickým zdrojem, o kterém ovšem musí mít vážné pochyby všichni, kdo občas čtou zprávy z této země, někdejší ekonomický zázrak se po dlouhé vládě pokroku a Afrického národního kongresu rozsypal. Ramaphosa v projevu po vágních příslibech bez studu otevřel to pravé – jihoafrické úžasné ambice se neobejdou bez finanční asistence, kterou západní země slíbily jeho zemi a celé Africe.  Pomoc, kterou požaduje má konkrétnější fazónu než kroky k bezuhlíkové ekonomice: granty, půjčky, koncese, investice od privátního sektoru i od mezinárodních institucí. Podle prezidenta nejde o charitu, ale o spravedlnost a vzájemný profit. Rozvinuté ekonomiky jsou podle prezidenta hlavními původci planetárních klimatických změn a mají největší zodpovědnost za vadný stav klimatu, rozvojové africké ekonomiky jsou nejvíc dotčeny. Přesně řečeno věčné rozvojové ekonomiky v Africe jsou nejvíc dotčeny a hlavním důvodem není CO2 v atmosféře, ale něco jiného, když už se rýsoval ekonomický zázrak v jižní Africe, pokroková demagogie často hraničící se zločinem vyhnala miliony bílých z této části světa. Búrské obyvatelstvo bylo jediným garantem prosperity a rozvoje na jihu Afriky, Africký národní kongres s nimi vede válku.  Pokud by nějaká energetická transformace v této části světa měla být smysluplná, měli by o ní v Glasgow referovat právě oni a ne Ramaphosa.

      Čína vypouští do atmosféry 4krát tolik CO2 než EU, čínská strategie spočívá v tom, že nabídne obyvatelstvu možnosti, kterými se má řídit, aby se pomalu nastolila energetická transformace, poselství vlády lidu: prioritou je politika ekonomického růstu, bude však pomalejší a pro lidi komfortnější, bude lepší environment. Číňané si v Shenzenu postavili vitrínu ekologické budoucnosti, tato před padesáti lety rybářská vesnice dnes působí modernějším a silnějším dojmem než nedaleký Hongkong. Hektická a neobyčejně tichá fascinující megapolis, nenajde se zde auto,  které by nemělo elektrický pohon. Amerika v ekologickém příspěvku planetě si odhlasovala v Kongresu 1800 miliard investic do infrastruktury, něco z toho půjde i do energetické transformace.  
      Bohužel Evropská unie se stala užitečným idiotem v klimatickém boji, otevřená všem ekosociálním demagogiím. Sama si nasazuje podstatně větší restrikce než ostatní, krajinu si ničí větrnými mlýny, které kromě ošklivosti a lukrativního byznysu pro čínské výrobce nikam nevedou. Evropská unie masochistickým způsobem sankcionuje vlastní perspektivní podniky, které zabezpečují hospodářský růst. EU není schopna nebo ochotna zdaňovat zahraniční produkty, které přichází od největších znečisťovatelů. Unie svou neschopnou politikou čelit dumpingu likviduje vlastní průmysl, dodnes není jasné, zda-li se půjde cestou atomových elektráren nebo jejich likvidace. Aby mohla financovat reálnou energetickou transformaci, musí mít Evropa dostatečný technologický náskok před konkurenty a to dnes není splněno.