zemmour melanchon

Debata ostře sledovaná

Včera mezi devátou a jedenáctou v televizi BFM zažívala Francie velkou událost, ostře sledovaná téměř  prezidentská debata mezi Éricem Zemmourem a vůdcem levicové France Insoumise Jean-Luc Mélenchonem. Debatu zpovzdálí sledují velká jména francouzské žurnalistiky Natacha Polony, šéfredaktoři Valeurs Actuelles, Figara a fanatický anti Zemmour šéfredaktor Regards, podle kterého s extrémní pravicí, což má být Zemmour, se nedebatuje, ale bojuje. Po straně deset novinářů ověřuje fakta, kterými debatéři budou operovat. Polony říká, že debata je velkou prohrou Marine le Pen (MLP), jak roste pravděpodobnost vstupu Érica Zemmoura do prezidentské kampaně, ztrácí  MLP preference, v posledních dnech ztratila 10 bodů, padla na 19%, Zemmour má 11%, Mélenchon  o dva tři body  méně. Není jasné, jak mohou s člověkem tak znalým jako je Zemmour, jehož ideje jsou prokádrovány desetiletími debatních střetů a neseny hlubokým studiem typu polyglot, obstát profesionální politruci, jejichž mozek je v zajetí dlouhodobé ideologické tmy. Debata dík Zemmourovi měla velkou úroveň, nikdy na rozdíl od Mélenchona debatní protějšek nenapadal, Zemmour byl elegantní. Fascinující fyzionomie tisíciletého žida prošlého Afrikou a zamilovaného do Evropy, který má aureolu velkých, oproti politrukovi, který kromě demagogie nemá nic. Mélenchon je důležitou součástí francouzského establishmentu, jeho demagogie svede část nespokojené populace, ale v praxi politik vždycky zůstane jen u pseudorevolučních žvástů a propagandy muslimské imigrace. Zemmoura mainstream nenávidí, je totiž hlasatelem změny. Moderátoři BFM uvádí žhavá témata: imigrace, ekologie, sociální fraktura, EU.., a do debaty moc nevstupují. Po debatě na otázku jaký z ní mají pocit, odpovídá moderátor debaty, jinak viditelně lepší a inteligentnější než jeho kolegyně: „Šlo o velkou debatu, zřídkakdy se v televizi vidí něco takového, oba byli úžasně připraveni, Zemmour koncentrovaně studoval poznámky i bezprostředně před vysíláním..“. 

           Na otázku proč přistoupili na návrh televize účastnit se debaty, Zemmour odpovídá, že demokracie je konfrontace idejí a příští prezidentské klání je závažnější než kdykoliv jindy, jde o civilizaci. Mélenchon se chce postavit proti nebezpečné kontaminaci typu Zemmour. To je postoj celé nabubřelé a mocné levice a pseudopravice ovládající EU, kdo má jiný názor je virus, který patří  do blázince nebo do lágru. Zemmour odmítne Mélenchonovu tezi, že Francie neuspěla v integraci imigrantů, Francie je ve velkém nebezpečí, protože podobní jako Mélenchon (byl Jospinovým ministrem) nechali přijít za čtyřicet let miliony neintegrovatelných a nemající vůli se integrovat. Zemmourův asimiliční příklad: „Váš dědeček si pofrancouzštil jméno (přišel z Maroka), to byla integrace..“, vyvolá v Mélenchonovi záchvat vzteku, totiž on a celá levice tvrdí, že asimilace není dobrá, preferují multikulti. Mélenchon a podobní dali právo imigrantům rozhodovat o imigraci do Francie. Jen 14% imigrantů přišlo za prací, ostatní se natáhli za nimi. Za Macrona přišly do země 2 miliony legálních imigrantů a nepočítaní ilegálové. Mélenchon oponuje, nezajímají ho cifry, podle něho cifry plodí strach, klidně mohlo přijít 10 milionů imigrantů, mnozí z nich jsou studenti, imigraci považuje Mélenchon za pozitivní. Mélenchon odmítá asimiliaci, preferuje kreolizaci. Tvrdí, že v islámu je podobné dobro jako v křesťanství, muslimové respektují francouzské zákony. Kreolizace znamená novou kulturu, která vychází z lidských práv. Zemmour připomíná, že cifry platí, ať chce nebo nechce. Zemmour uvádí, že není křesťanem, ale Francie je postavena na křesťanství, Francii stmelil katolicismus a král, kreolizace je slaboduchá chiméra pseudopoetické globalizace, ve Francii islám konkuruje francouzským zákonům. Mélenchon mluví o lidských právech, ale islám znamená  podřízení a fundamentální nerovnost ve vztahu muž-žena, věřící-nevěřící.
        Dalším tématem je bezpečnost v civilním životě. Zemmour odmítne Mélenchonovy teze, že chudoba plodí násilné činy a důvodem je též policejní brutalita. Podle Zemmoura  je to urážka chudých a policie, která je etnickými Francouzy milována, nenávidí ji imigrační periferie. Zemmour mistrně pracuje se statistikami, ve vězeních nejsou chudí, ale imigranti. Jak pojmenovat zemi, kde se řežou hlavy učitelům a podřezávají policisté? Zemmour požaduje bezpodmínečný odsun všech kriminálníků z imigrace.
        Oba se shodnou, že Francie nemá v NATO co pohledávat. NATO je mašina na zotročování zemí a zabíjení lidí. Zemmour dodává, že Francie se musí přiblížit Rusku a okamžitě zrušit sankce. V ekonomických otázkách se Mélenchon nevzdálil od tradičních klišé, které levice stále opakuje, ale naštěstí když vládne neaplikuje – zvednout minimální mzdu, sdílet práci a redukovat délku  pracovní  doby, Francie je podle Mélenchona bohatou zemí, je nutné správně rozdělit bohatství. Zemmour má adekvátnější diagnózu – Francie už dávno není bohatou zemí, tyje z minulosti, před pár desetiletími měla vyrovnanou obchodní bilanci, v kupní síle čtvrtá na světě, od aplikací Mitterandových receptů, na nichž se Mélenchon též podílel, rostl rok za rokem deficit a země se pomalu rozprodávala. Opustila se národní solidarita a nahradila se univerzální solidaritou, ročně to  stojí Francii desítky miliard. Zemmour požaduje redukování sociálních výdajů věnovaných imigrantům. Solidarita pouze k Francouzům. Zemmour je pro zachování a posílení atomové energetiky, Mélenchon pro pomalé vycouvání a nahrazení atomu obnovitelnými zdroji.