putin bundestag

Promarněná šance

Před 20 lety po Schröderově iniciativě pozval Bundestag Putina, 20.9.2001 pronesl ruský prezident v Bundestagu zajímavý projev, učinil Evropě a západu  nabídku o míru a spolupráci. Západ  nereagoval, převládal názor, že Rusko je už do té míry slabým a rozkládajícím se státem, že lze jenom diktovat. Jednalo se o kardinální geostrategickou chybu západní politiky. Krátce předtím se Putin stal ruským prezidentem, bylo několik týdnů po islámských atentátech v New Yorku, Putin navrhl Americe mezinárodní koalici v boji proti mezinárodnímu teroru: místo expanze NATO až k ruské hranici, bojovat společně proti teroru. Německý kancléř Schröder, který byl s Putinem v přátelských vztazích,  zorganizoval jeho parlamentní vystoupení. Putin obdržel obrovský aplaus poslaneckých lavic když prohlásil studenou válku za ukončenou. Schröder a ostatní západní politikové tenkrát vážně uvažovali o asociaci Ruska s NATO a EU.

         Putin před Bundestagem pronesl řeč v němčině, mj. řekl: „S duchem svobody a demokracie se ztotožňuje většina  Rusů. Právě v důsledku politického rozhodnutí ruského lidu došlo ke stržení berlínské zdi. Toto rozhodnutí rozšířilo hranice evropského humanismu, Rusko se už nikdy nevrátí do minulosti“. Západní politika volila jiné možnosti, které deset let poté dovedly ruského prezidenta k prohlášení, že rozpad SSSR byl velkou chybou a cílem západu bylo eliminovat Rusko. Západ se stal protivníkem usilujícím o pád národního režimu v Rusku stejně jako na Ukrajině. Putin před dvaceti lety  prohlásil před Bundestagem: „Jsem přesvědčen, že Evropa může upevnit svoji roli ve světové politice když spojí svoje síly s lidskými, teritoriálními a přírodními zdroji Ruska. Rusko prošlo desetiletími válečných katastrof, stabilní mír je ruským cílem..“.  Ruský prezident viděl evropskou perspektivu v Evropě od Lisabonu až po Vladivostok, a vidí ji tak na rozdíl od evropskounijních politiků dodnes. Evropa převzala americkou vizi od Kalifornie po Ukrajinu, bez Ruska, které má být vytlačeno do Asie. Dvacet let trvání této politiky a ukazuje se, že Evropě došel civilizační dech, v letech studené války sovětský nepřítel mobilizoval evropský potenciál, nebezpečí zmizelo a evropský potenciál se vyčerpal, spolupráce s Ruskem by otevřela obrovské rozvojové možnosti. NATO navzdory závazkům, ke kterým se zavázalo, expandovalo až k Petrohradu. U ruských hranic se konají nekonečné manévry a provokace. Místo mírové perspektivy, oživil západ stav nové studené války. V retrospektivě je zřejmé, že rozšiřování NATO východním směrem je důvodem všech konfliktů s Ruskem. Americká natovská politika má oporu v nenávisti východoevropských států proti Rusku, které lživě ztotožňují Rusko se Sovětským Svazem, přitom totalitní komunismus byl nesen příslušníky těchto národů a až na posledním místě Ruskem. V stalinském období byly periody, kdy členem politbyra nebyl žádný etnický Rus. Konflikt Ruska a západu měl akcelerační potenciál v pocitech nadřazenosti západních zemí nad ruskou civilizací a ruským typem národní demokracie. Rusko si nemohlo dovolit aplikovat falešný princip formální demokracie, kdy se vychází z předpokladu, že jednou za čtyři roky stačí hodit hlas do urny, abychom žili v demokratickém systému. Rusko nezbytně potřebuje politický demokratický model řízení společnosti, který by byl zároveň efektivním rozvojovým modelem.
        V okamžiku, kdy Putin podvázal možnosti oligarchů, kteří se beztrestně zmocnili v Rusko všeho, včetně médií, západní propaganda začala hlásat teze o Putinově diktatuře, holandský soud nedávno odsoudil Rusko k 50 miliardové náhradě škod zloději  Chodorovskému. Jak v úžasných demokratických normách žijeme. Pokud by Evropská unie měla aspoň minimálně schopné politiky ve svém čela, mohly se otevřít některé možnosti, které Putin v Bundestagu otevřel. Během dvaceti let došlo k evoluci politika Putina. Z přítele západu se stal politikem, který rozpoznal podstatu západní politiky. S odchodem Schrödera, Chiraca, Berlusconiho ztratil ruský prezident spoluhráče na úrovni, politici, kteří nebyli ve své době považováni za velikány, měli nesrovnatelně vyšší kvality než dnešní. Samozřejmě Bushe, Obamu atd. nikdo za velikány nepovažuje. Merkelová má sice velký podíl na satanizaci Ruska,  její formální účelové akcenty na tzv. lidská práva, liberální pseudohodnoty a pidiaféry přispěly ke zborcení evropsko-ruských vztahů, přece jenom nebyla k Rusku úplně negativní, má zásluhu na tom, že Nord Stream 2 bude dokončen, odolala tlakům USA a štvaní východoevropských států proti této evropské prioritě. Merkelové též vetovala vstup Ukrajiny a Gruzie do NATO.