epilepi happy

Epilepi, ale pořád happy

Dobrý německý spisovatel tureckého původu Akif Pirinci patří mezi nejostřejší kritiky evropskounijního režimu a mainstreamu. Na svém webu se zamýšlí nad proměnou Německa, bilancuje minulé, ale jako by to psal o dnešním Česku, které má za západní Evropou pár let psychologického zpoždění.  Poválečná nenávist Evropanů k Německu se v šedesátých a sedmdesátých letech proměnila v zamilovaný obdiv. Za dobrou práci, dobré peníze, lukrativní job není přes postel nebo dobré známosti a intervence, ale za schopnosti a vzdělání. Země, kde dobré komunikace a celá infrastruktura nejsou  pokřivené, ale odpovídají DIN normám. Země, kde úřednický aparát každý měsíc nenabobtná, protože děti a bratranci úředníků taky chtějí nic nedělat se státní apanáží. Byl to stát, kde lidé vstupovali do politiky proto, aby pomohli jiným lidem a ne proto, aby  skrze politickou korupci přišli k penězům. Tenkrát to bylo v pohádkovém Německu jiné než jinde, jinde to nešlo. Říkejte tomu mentalita, neschopnost se vymanit ze zaběhnuté struktury, nedisciplinovanost, lenost, nechtít brát věci příliš vážně. Do Německa utíkali lidé z Jugoslávie, Portugalska, Itálie, Turecka atd., když už to u nich doma nebylo možné jako v Německu. S upevněním a rozšířením Evropské unie začal stabilní německý systém korodovat. Německu se v devadesátých letech říkalo „nemocný v Evropě“,  poněkud směšné, když ostatní Evropané toužili být právě takto nemocní a chudí.

         Německé silnice už nejsou nejlepší na světě, ale mají zde úžasný sociální systém. Vlastním lidem odcizené německé politické larvy vysílaly všem kolem signály o tom, že přijdou orgie radosti, když se nasypou německé peníze do krku havarujících jižních států Unie. Zavedením špinavého eura se naplnil zrádcovský sen, přehlédnutelným manévrem se ekonomicky odlišná Evropa zploštila, pracovitější sponzorují krásný život tradičního pohodlí línějších. Nenávist Němců k Němcům se nikdy neomezovala na slogany antify, ale vždy hnízdila ve vyšších kruzích moci.
        Jak to všechno dopadne se dnes už ví: Němci budou muset víc pracovat na tyto polochromé, pokud k tomu už nedošlo, zchudnou. Žádný vlastní dům, dnes je to nedostupné i pro střední třídu, v evropských státech, kterým se pomáhá, je to běžné. Německá většina věří, že když má na supermarket a večer seriál Netflixu, je bohatá, zatímco financuje dech beroucí výhled z terasy privátního domicilia Italů, Francouzů a Španělů. Polopomatení dlouholetí studenti sociologie a vzdušných věd o nekonečných možnostech lidského mozku, postupně dostali státní svěcení a nyní jsou tito teoretici a jejich vědy posledním hřebíkem do rakve Deutschland as. Podle jejich výkladů je německý lid úplně na hov.., pokud se nevymění za nekvalifikované misogynní analfabety, zaostalé, kognitivně řekněme méněcenné. Imigrant v Německu, tj. především muslim, následován černochem, mají zde rychlou biologickou základnu, svým způsobem je to nevyčerpatelná energie pro úřad sociálních dávek. Momentálně 790 000 Syřanů, 73% jich bere sociální dávky. V šedesátých a sedmdesátých letech žilo v Německu přesně tolik cizinců, kteří se museli nejen živit vlastní prací, ale generovat pro Německo i přidanou hodnotu, pokud nechtěli být vypovězěni ze země. Imigranti, kteří dnes přišli do komfortního, budou vesměs dostávat sociální podporu až do konce svého života, pokud vládní zločinci nepřijdou s dalšími dávkami zejména za produkci dětí. Kdo má takové politiky, nepotřebuje nepřátele. Němci by se raději navzájem postříleli, než by pochopili, že jsou zemí Němců. Jak říká badatelka o integraci Naika Faroutan, „Každý, kdo žije v Německu, je Němec“. I kdo se vloupá do domu a drancuje ho, je přece členem rodiny. V krátké budoucnosti bude Němec folklórem pro imigrované, směšnou figurou, bezdětný, epilepi, ale šťastný, že může fachčit a zajistit blahobyt novým spoluobčanům. Imigrant je tak vzácnou bytostí, že k jeho ochraně byl zřízen mnohomiliardový protipravicový průmysl, zaměstnávající bezpočet lidí, kteří jsou pro normální práci překvalifikovaní, ale jsou nadrženi na to, aby se uživili. Slavná ochránkyně imigrantů v Amadeo Stiftung je bývalou agentkou Stasi, začala tam od píky a dnes za státní peníze pilně předává své velké znalosti novým denunciantům.
     Dnes je universitní diplom povinně vydán všem, kteří se rozhodnou vstoupit do školní budovy. Obzvlášť ženy a mladí z imigrace zaplavili duchovní obory, v hlavě není třeba něco mít, pár plků stačí k universitnímu diplomu. Dnes pozorujeme nadproporciální chrlení absolventů obskurních oborů a profesí, kteří nic neumí a které žádná firma nepotřebuje. Co dělat s inflací imigračních výzkumníků, když během půl hodiny je každý schopen pochopit, co imigrace pro rozvinutou zemi jako Německo znamená: národohospodářskou katastrofu apokalyptického rozměru a tisíce zbitých, znásilněných a mrtvých. Který normální člověk si začne něco se studiními obory gender, oblast, která je zaplněná schizo-lesbo a pomatenými trans a halucinacemi o pohlaví. Co lze očekávat od politickovědních oborů, všichni ví, že se tam nemůže vyškolit žádný politik, ale propagandisté antify  a  marxističtí papoušci. Jak se mohou vyškolit kunsthistorici a teoretici umění na universitě, kde se hlásá, že umění objevil Nigérijec a obraz „Dívka s perlovou náušnicí“ potencuje patriarchální chtíč. Tyto akademické vrstvy tvoří elitu, stát je nucen pro tyto nic neznající nefachčenko permanentně budovat potěmkinovské vesnice.
       Dnes žáci čtvrtých tříd neznají malou násobilku, vyrůstá generace nepotřebných  idiotů,  fundament průmyslového národa, jako jsou patentové záznamy, rok od roku klesá, nacističtí krotitelé duchů jsou vrženi do boje proti duchu nacistů, s finančními prostředky, které jinde znamenají celý státní rozpočet. Producenti prosperity jsou definitivně poraženi, sociální sračky a šílenství je vzaly jako rukojmí, přinutily je být učenlivými a blbými.