stud

Bez studu, ale kupředu..

V BVoltaire uvádl Roland Goelner svůj fejeton mottem z Bernanose: „Být o všem informován a současně odsouzen za nepochopení všeho, je jistý druh imbecility“. V čase zrání se každá generace chlubí evolucí, kterou jí přinesl běh času. Malými kroky, ale přesvědčivě a nevratně se staví práh doby, úhelný kámen nových etap nebo znamení časů. Určitě vědomí toho není záležitostí  okamžiku, důkazy se pomalu akumulují, aniž je oko zachytí. Často jenom ti, v kterých se vzbouří svědomí, kteří jsou vesměs nepochopeni nebo ostrakizováni,  opakují rušivé evidence. Jaké jsou hlavní evoluční kroky, které přišly s naší generací? Můžeme mluvit o klimatu, o přelidnění jiných kontinentů, o asymetrických válkách o zdroje nebo o globalizaci atd. Hovořme o lidech a o tom, co se dá pojmenovat jejich mravy. Koncem tisíciletí se objevil člověk nových horizontů a změn. Lidé, kteří zráli zkušeností a prohlubováním dovedností, zmizeli pod údery nového člověka, schopného se adaptovat a otevírajícího permanentní nové. Nikdo nepřipomněl Heraklitovu ironii. Nový člověk bez ustání kráčí kupředu, naučil se pochodovat, jít kupředu je cool, tendence i teorie pro to svědčí. Chyby - anticipované starými - se akumulují, a znovu a znovu objevují v zrcadle nepříjemné empirie.

      Nový člověk nic neslyší, jistota jeho přesvědčení sílí rytmem falešných kroků, které se přičítají nezkušenosti. Nový člověk zná mnoho věcí, na rozdíl od starých, kteří neznali než jednu, ale velkou věc (Archilochos). Zná málo z mnoha oblastí, mezery si doplňuje náhledy expertů, kteří jím manipulují a sugerují své zájmy, aniž chápou, že i oni jsou manipulováni mainstreamem veřejného mínění. V obecních radách i velkoměst se nenajde člověk na něhož by padlo podezření, že je schopný se problémem kvalifikovaně zabývat. Jsou obklopeni konzultanty, bez nichž si nedovolí přijmout ani nejtriviálnější řešení. Tváří se kompetentně, ale jedinou metodou jejich kompetentnosti je konsensus. Konsensu nikdy neoponují.  Ti kteří oponují ve jménu přesvědčení, zůstanou bez mandátu. Erudovaní v 5. a 6. století volili poustevnickou jeskyni. Bez hlubokého přesvědčení, řekněme viscerálního, nový člověk je zžírán ambicí, která nedá opěrné principy jeho jednání. Nový člověk říká to, co se líbí a co se chce slyšet, svá přesvědčení lehce adaptuje jako zahradník přesazující kytky. Do svého ducha nezasadí strom, větry vanou, jak se jim zlíbí a ve větvích by se daly tušit i vzdálené hrozby.