antisionismus

Antisionismus v EU pokrokové epoše

Bůhvíkým placené „ušlechtilé“ neziskovky, Evropský parlament, hlasovací mašina OSN a další, nikdy nezapomenou na vyvolený národ a na stát Izrael, i kdyby se stokrát víc zdálo, že už jim dají pokoj a právo existovat jako jiným, je to jenom zdání a fikce. Dvakrát za týden se musí ve francouzském rádiu RFI emitovaném i do Prahy oprášit „genocida“ Palestinců páchaná státem Izrael, i když zrovna tohoto etnika se namnožilo za posledních sedmdesát let pětkrát víc a na státu Izrael dovedně parazituje. Praha se může chlubit, jak ozřejmil ve svých pamětech Max Brod, byla důležitou kolébkou sionismu. Kromě toho, že sionismus vedl k založení státu Izrael, zanechal gigantickou civilizační stopu, možná největší, která vzešla ze středoevropského prostoru, jeho kulturní a filozofické dimenze nám vesměs už unikají. 

         Pokrokem zglajchšaltované univerzity zdebilizovaly své osazenstvo do té míry, že většinou není schopno rozlišit pravdu od zarážejících nesmyslů a lží provázejících stát Izrael v mediálním obraze v Evropě. Absurdně v epoše hlubokého socialismu si na rozdíl od evropskounijní totality občan uchoval vysoký stupeň kritického myšlení, v šestidenní válce v roce 1967, navzdory státní propagandě, velká většina národa docela přesně znala pravdu a význam střetu, orientovala se i bez univerzit.  Evropskounijní mainstream, stejně jako tenkrát socialistický mainstream, se nám snaží přímo nebo nepřímo sugerovat, že sionismus je totéž co rasismus. Esejista Yves Mamou píše v Causeur, že levicové hnutí woke znovu přivedlo na scénu otázku starou jako sionismus samotný, antisionismus je kamufláž antisemitismu? Filozof Vladimír Jankevič první ukázal na podlou podstatu antisionismu: „Antisionismus je neuvěřitelná záležitost, dá nám dovolení nebo lépe právo a ještě lépe povinnost – být antisemitou ve jménu demokracie! Antisionismus je „zdůvodnitelný“ antisemitismus, navíc všem po ruce. Je to povolení být ve jménu demokracie antisemitou. A co když židé samotní jsou nacisty? Bylo by to  úžasné“. Macron  při příležitosti 75 let Vél d´Hiv deklaroval: „Nikdy se nevzdáme antisionismu neboť sionismus je forma antisemitismu“. Antisionismus je sofistikovanější formou antisemitismu, od šestidenní války v 1967 se vytvarovala radikálně nová forma nenávisti k židům. Židé se dneska neviní z toho, že otravují studny, šíří mor a korumpují rasu, ani deicida se nepoužívá. Obviňují se z toho, že vytvořili stát, který je principiálně rasistický, protože vyloučil Araby, má to být funkční apartheid nebo stát kolonizující palestinskou půdu. Židé už se nekriminalizují proto, že jsou Židy, kteří mají automaticky kriminální charakteristiky, ale proto, že jejich návrat  k národní formě penalizuje jinou národní aspiraci, která se vydává ze prioritní, tj. palestinská aspirace. Po Shoa nebylo možné použít nacistických metod proti Židům, antisemitismus neměl jinou možnost než nacifikovat židovský národ, a tak se narodil antisionismus, je to prototyp politického antirasismu, který dnes řádí.
       Antisionismu a politickému antirasismu je společná viktimizace, v prvním případě Palestinců, v druhém případě muslimů. Viktimizace leží v jádru antisionismu/antirasismu. V prvním případě oprávnit eradikaci státu Izrael, ve druhém případě přinutit Evropany a nyní obzvlášť Francouze, akceptovat masívní muslimskou imigraci, kterou jim předepsala aliance levičáků a nadnárodních korporací. Funkcí antirasismu i antisionismu se kriminalizovat stát Izrael a etnické Francouze, americké bělochy atd., vinit je ze strukturálního rasismu nebo antimuslimského rasismu (z islamofobie). Dimenze kolonialismu se též nachází v záběru antirasismu a antisionismu, jedni  kolonizují Palestinu, druzí diskriminují v koloniálním typu své etnické minority. Neziskovky ve jménu lidských práv obviňují Izrael z válečných zločinů a zločinu proti humanitě při sebemenším pokusu se bránit proti islámské agresi. Tytéž neziskovky, které odpírají sionistům právo obrany proti teroristům, v Evropě napomáhají šířit muslimské znaky ve veřejném prostoru, vždy ve jménu lidských práv, tytéž neziskovky se mobilizují proti imigračním limitám do Evropy. Do poloviny 20. století trpěli důsledky antisemitismu pouze Židé, od poloviny 20. století se peripetie antisionismu rozšířily na celý západní svět. Všichni bílí, kteří chtějí bránit svoji kulturu a identitu na svém vlastním území, jsou považováni za rasisty. Oni jsou dnes sionisty Evropy.