antiliberal revoluce

Antiliberální revoluce

Na stránkách intelektuálního centra Nové pravice Institutu Iliade recenzuje Hugo Le Bougnat  knihu manifest spoluzakladatele Generation Identitaire a viceprezidenta Academia Christiana Juliena Langella. Langella nazval svoji knihu Refaire le peuple (vytvořit lid), knihu uvozuje citát Primo de Rivery: „Když svět vykolejí ze svých kolejí, zlo se nenapraví technickými terapiemi; musí přijít nový řád“. Langella navrhuje postupy, které se mohou zdát zastaralé a zpátečnické nebo dokonce směšné, ale může být něco směšnějšího než konzumní infantilismus, který se zmocnil naší doby, americké častušky i ze supermarketových toalet a unifikované dobrovolné hajlování před evropskounijním befelem? Francouzský vládnoucí režim nevidí v Generation Identitaire směšnou organizaci, zjara letošního roku ji postavil mimo zákon, režim toleruje všechny možné islamizující a protifrancouzké organizace, imámy vyškolené v Saúdské Arábii atd., ale organizace, která má v programu francouzskou identitu, je vrcholně nebezpečná.

         Manifest Juliena Langella je koncentrován na akci, kterou nazývá populistickou revolucí, prvním krokem této revoluce je vystoupení  z letargie. Naši předkové zde pracovali, milovali zemi, za kterou bojovali, jsme povinni ji bránit proti liberální rozkladné ideologii. Langella jde do detailů popisujících současný svět, charakterizují ho termíny ošklivost, korupce, levičáctví – ztráta suverenity v důsledku průmyslové a energetické závislosti, sny mládeže podbarvované Disneylandem, pak Netflixem a americkými stars, žijeme ve světě hodnotové perverze – peníze se staly králem...  Langella popisuje v historické perspektivě od osvícenské  revoluce až do dnešní doby události, které západní svět dovedly do nezáviděníhodné situace. Za prokázaný důvod zla považuje liberální ideologii a generalizované materialistické aspirace, opozice levice-pravice, bohatý-chudý jsou podle něho manipulované velkým kapitálem, „rozděl a panuj“ je politickou strategií doby. Projekt světové liberální vlády je postaven na velkém vykořenění národů a na dekonstrukci národní identity.
        Dekonstrukce se maskuje ušlechtilým obsahem – světový mír a materiální prosperita zásluhou  obchodu v globalizovaném liberálním světě. Bezpodmínečné odevzdání se tržním „ctnostem“ proměňuje celý svět ve zboží s neviditelnou rukou trhu, nebo jako v jedné bajce, privátní perverze porodí veřejné dobro. Svobodný trh definitivně fixoval superioritu ekonomiky nad politikou, ta se redukovala na nástroj tržních vztahů. Langella demaskuje fráze mýtu o moderním pokroku a jeho apoštolech (Soros, Atali atd.). Pokrok operuje na nejmenším atomu, na individuu. Individuální práva se dnes stala středobodem práva a jsou nadřazena veřejnému právu. Ohrožuje to ideu veřejného práva samotnou. Dnešní doba nejen zvrátila tradiční svět, ale invertovala ho. Doba skrývá jediné materialistické paradigma, které svým morálním relativismem je též nihilistické: jediným kompasem doby je hledání profitu.  Langella vidí v liberalismu příčinu zla moderní doby, ale stejně tak v kolaborujícím etatismu.
            Znovuzískání svobody je na pořadu dne. Nejde o svobodu iluzorních voleb (Big Mac nebo salát, Netflix nebo Canal+..), ale o reconquistu moci, tj. o autonomii, která naplní tradiční instinktivní potřeby člověka a jeho rodiny. Podle Langelly je to možné návratem ke komunitnímu životu a ke kořenům. Jedině separace od finančních elit umožní opravdovou svobodu. Politika v komunitě, na nejnižších úrovních, může otřást elitami. Autonomie teritoriální komunity prochází decentralizací a návratem ke strukturám, které stojí nejblíž člověku - řešit problém co nejblíž jeho vzniku. Člověk je sociálním tvorem, být součástí komunity je pro něj vitální nezbytností, populistická politika musí pozvednout tento aspekt nad ostatní, veřejné blaho je fundamentálním a regulativním pojmem sociálního života. Populistická politika zrestauruje sociální spravedlnost, tj. každému podle potřeb a zásluh.
        Populismus je rovněž stav ducha, staví na diskriminaci a afirmaci: existují přirozené limity a existují základy, které nejsme oprávněni narušit. Příroda nastoluje své zákony a jejich modifikace je scientistickou iluzí. Národním fundamentem je jeho identita tj. historie, tradice, půda a řetězy vazeb. Populismus identity je předehrou k renezanci vlasti člověka ve všech formách tradice: zpěv, tanec, hry…, až k nejvyšším etickým hodnotám. Langella specifikuje 27 konkrétních propozic populistické politiky. Individuum se neneguje, ale centruje se v projektu širší komunity. Populismus je radikální, protože znamená inversi k dnešnímu světu, oproti globalizaci aspiruje na vkořenění do komunity. Jde o konzervativní revoluci, která se zaštiťuje Benoistovou sentencí: „Dobrá společnost není fundamentálně ta, která dává prostředky k existenci; ale je to ta společnost, která dává důvod k životu, tj. dává smysl“.