Inzko, Vjosa Osmani a genocida
V interview ve Spiegelu k velké radosti Němců prohlásila prezidentka neuznané republiky Kosovo Vjosa Osmani, že Srbové se provinili proti Albáncům genocidou a dotyčná očekává, že před Albánci budou klekat na kolena. Jak potom pojmenovat masové mučení Srbů a obchodování s jejich tělesnými orgány, jak zdokumentovala řada francouzských serverů. Genocida a holocaust jsou navždycky spojeny se zločiny beze jména spáchanými německým národem na židech a pak následuje arménská genocida od Turků. Svržení atomové bomby nad japonskými městy a bezdůvodné anglo-americké bombardování Drážďan v únoru 1945, které nediskriminovaně zabilo 50 tisíc lidí, se dají též považovat ze genocidu, z neznámých důvodů se o tom nehovoří. Další zločiny spáchané v Evropě mohou být odporné, ale charakter genocidy nemají. Termín genocida odvozený z latiny pochází od židovského právníka Lemkina, znamená likvidaci rasy, plemene, etnosu, náboženské skupiny atd., termín má k ostatním zločinům zahrnutým v trestním právu exkluzívní charakter. Dnes je tendence relativizovat obsah pojmu a deformovat ho cílenou propagandou, např. etnické čištění území není genocidou.
Jedním z posledních výnosů, který vydal gauleiter konfederace Bosna a Herzegovina (BaH) Inzko (vysoký komisař v konfederaci BaH, de facto ustanovený západem a muslimskými zeměmi), byl zákon o trestném postihu negace genocidy v Srebrenici v letech 1992-95. Výnos jednoho člověka je v konfederaci zákonem, i v Hitlerově Německu musel zákon formálně projít parlamentním procesem, pravděpodobně to platí i v severní Korei, v údajné demokracii EU rozhoduje v državě, která stojí mimo zájem veřejnosti, nad miliony lidí jeden Rakušák. Milorad Dodik, za srbskou stranu člen tříčlenného prezidia konfederace BaH prohlásil, že srbská policie nedopustí zatýkání občanů Republiky Srpska (RS), která je jednou ze dvou entit tvořící konfederaci, z důvodů obvinění o odmítání genocidy. Inzkův zákon je velmi bizarní záležitostí. Rakušák Inzko sám popírá genocidu spáchanou Rakouskem na židovské populaci celé Evropy, salzburgské SS spáchalo nejodpornější čin na této planetě, závěrečnou likvidaci varšavského ghetta, oficiální rakouská politika však zarputile tvrdí, že Rakušáci byli obětí hitlerovského nacismu, ale zabití několika tisíců muslimských mužů, navíc v ozbrojeném konfliktu, je genocidou. V ruském a srbském tisku se píše o zprávě speciální komise vedené izraelským historikem Gideonem Greifem, která prováděla hluboké šetření srebrenické tragedie a dospěla k závěru, že tato událost nemá charakter genocidy. Podle ruského tisku to znamená úder západní a muslimské propagandě a Srbům to dává šanci, aby účinně čelili protisrbské propagandě.
Inflace genocidy v evropskounijní Evropě má hlavní důvod v relativizaci jediné genocidy, která odpovídá definiční podstatě termínu, vyhlazení židovského národa německým národem, Inzko a spol. udělají všechno pro relativizování tohoto faktu, v Rakousku je rétorika typu „was machen die Juden mit den Palestinensern, das ist gleich“, zcela běžná. Druhým důvodem je permanentní denigrace srbského národa, pokud si někdo v Evropě kromě židů může nárokovat nejhorší stupeň zla, který proti němu byl nasazen, pak jsou to Srbové, za války je brutálně vraždili Chorvati, bosenští muslimové, jejichž divizí si Němci už tenkrát velmi cenili, Němci atd. Zde budou kořeny jejich společné nenávist proti Srbům.
Inzko za dvanáct let ve funkci protektora konfederace BaH plnil v podstatě jediný úkol od svých evropskounijních chlebodárců, zlikvidovat autonomii bosenských Srbů a polonezávislost RS. Inzkovy výnosy vedly k centralizování moci v konfederaci v rukách muslimského sarajevského centra, zcela proti duchu Daytonských dohod. Srbové jsou vystaveni širokospektrálnímu nátlaku Evropské unie, v tomto geografickém prostoru, navíc podbarvené EU propagandou antihumánních Srbů a agresívní a genocidní enklávy Republika Srpska, je evropskounijní nátlak zcela bez skrupulí, srbský národ v RS, který si nepřeje ani NATO, ani EU, je terorizován a ponižován stalinskými metodami. Profesor trestního práva Siniša Karan prohlásil v srbské tiskové agentuře, že Inzko proklamoval sporný zákon, kterým se mění tragické historické události a antifašistický a svobodymilovný národ se prohlásí genocidním. Jaký konkrétní záměr mohl Inzko a jeho evropskounijní chlebodárci sledovat?
Od prvního okamžiku bylo jasné, že Srbové něco takového nemohou akceptovat a akt povede k velkému zostření mezietnické atmosféry, pokud bylo možné nějaké dorozumění, tento akt je zablokuje a na výbušném Balkáně není vyloučen ani ozbrojený střet. Evropskounijní struktury se nejspíš domnívají, že mají v rukách všechny trumfy, aby udusily srbskou autonomii, oč jim šlo od prvního okamžiku, proces konce EU však může být spuštěn právě zde, jako tomu bylo často v minulosti. Republika Srpska zahájila bojkot všech institucí konfederace, tj. konfederálního prezidia, vlády a parlamentu atd. Srbský vůdce Dodik prohlásil, že RS bude dodržovat pouze regule stanovené v Daytonských dohodách a zablokuje všechno ostatní vnucené republice protektory EU v posledních pětadvaceti letech, tj. budování konfederálního státu a centrálních bezpečnostních sil. Dodik řekl v interview v srbské televizi Pink, že pokud nový nejvyšší komisař Němec Christian Schmidt nezruší tento zákon, Srbové zahájí politické povstání, konfederace BaH nemůže bez jejich účasti existovat. Srbský prezident Vučič pojmenoval situaci jako nejnebezpečnější od konce války. V hlavním městě Republiky Srpska v Banja Luce i v dalších městech stojí řady lidí, aby podepsaly petici s odmítnutím doplňku do trestního zákoníku, který tam vnesl Inzko. V prohlášení svazu novinářů RS se praví, že nikdo se nemůže postavit nad princip ústavy, která garantuje svobodu názoru a slova. Předseda svazu novinářů Daniel Simič říká, že není jasné, jakým způsobem budou soudy konfederace BaH vznášet obvinění proti občanům RS a jak bude vládní moc RS zatčením bránit. Žurnalista říká, že historická zkušenost mu nedovoluje dávat optimistické prognózy k vývoji situace, situace se zostří, bosenští muslimové a jestřábi z NATO a z EU demonstrativně odsoudí několik klíčových politiků republiky, předseda svazu novinářů se domnívá, že republice hrozí vojenské obsazení.
Novinář Oleg Chavič ve web novinách Balkanlist rezumuje tragické události minulé doby. Všechno začalo 1. května 1992, tenkrát v souladu s dohodou mezi jugoslávskou svazovou vládou a muslimskou republikánskou mocí v Sarajevu 92. brigáda motostřelecké divize jugoslávské armády beze zbraní opustila svá kasárna na muslimském území v Tuzle a vydala se směrem k hranicím Srbska. Na kolonu 600 srbských branců bez zbraní začalo střílet 3000 příslušníků muslimských ozbrojených sil a příslušníci vojenského křídla strany pozdějšího prezidenta Alii Izetbegoviče, byly použity i těžké zbraně. Na trasu dohodnutého pochodu muslimové nakladli miny. Několik stovek srbských vojáků bylo okamžitě zabito a ranění dobíjeni. Nikdy nikdo nebyl za tento zločin pohnán k odpovědnosti, mezinárodní tribunál tento dokladovatelný zločin ignoruje. Zavražděné srbské vojáky připomínají v Tuzle jenom kulky, píše Chavič. Nynější politická moc Republiky Srpska přiznává, že došlo k masovým vraždám na zajatých muslimech, ale v oblasti došlo k dalším zločinům stejně závažným, vláda RS tvrdí, že je třeba ctít památku všech obětí, nejenom těch, které považují politruci Evropské unie a bosenští muslimové za oběti hodné uctívání. Muslimští členové městské skupštiny v Srebrenici se nezúčasnili 11.7. zasedání rady, které uctilo památku všech obětí, nejen muslimů. Předseda rady Mladen Grujičič říká, že muslimové a západní propaganda tvrdí, že v Srebrenici byli zabiti neozbrojení lidé, kdo ale zabil tři a půl tisíce Srbů v nejbližší oblasti města. K prvnímu masovému zabíjení došlo na Petra a Pavla v roce 1992 na pravoslavném hřbitově, o události existují pamětníci a záznamy. V masovém hrobu v Srebrenici se nachází kosti několika tisícovek lidí, podle západní interpretace je jich 8000, Srbové doznávají, že došlo k masové likvidaci zajatých muslimských vojáků, argumentují, že zabitých bylo něco ke třem tisícům, šlo o brigádu Nasera Oriče, která terorizovala srbské obyvatelstvo oblasti, část jeho vojáků padla v boji, část byla likvidována Mladičovou armádou, jen malé skupině muslimských vojáků se podařilo probít do Sarajeva. Podle srbské strany do masového hrobu byly svezeny kosti lidí ze vzdálenosti několika set kilometrů od místa činu a nacházejí se tam i ostatky lidí, kteří zemřeli dávno po události.
Inflace genocidy v evropskounijní Evropě má hlavní důvod v relativizaci jediné genocidy, která odpovídá definiční podstatě termínu, vyhlazení židovského národa německým národem, Inzko a spol. udělají všechno pro relativizování tohoto faktu, v Rakousku je rétorika typu „was machen die Juden mit den Palestinensern, das ist gleich“, zcela běžná. Druhým důvodem je permanentní denigrace srbského národa, pokud si někdo v Evropě kromě židů může nárokovat nejhorší stupeň zla, který proti němu byl nasazen, pak jsou to Srbové, za války je brutálně vraždili Chorvati, bosenští muslimové, jejichž divizí si Němci už tenkrát velmi cenili, Němci atd. Zde budou kořeny jejich společné nenávist proti Srbům.
Inzko za dvanáct let ve funkci protektora konfederace BaH plnil v podstatě jediný úkol od svých evropskounijních chlebodárců, zlikvidovat autonomii bosenských Srbů a polonezávislost RS. Inzkovy výnosy vedly k centralizování moci v konfederaci v rukách muslimského sarajevského centra, zcela proti duchu Daytonských dohod. Srbové jsou vystaveni širokospektrálnímu nátlaku Evropské unie, v tomto geografickém prostoru, navíc podbarvené EU propagandou antihumánních Srbů a agresívní a genocidní enklávy Republika Srpska, je evropskounijní nátlak zcela bez skrupulí, srbský národ v RS, který si nepřeje ani NATO, ani EU, je terorizován a ponižován stalinskými metodami. Profesor trestního práva Siniša Karan prohlásil v srbské tiskové agentuře, že Inzko proklamoval sporný zákon, kterým se mění tragické historické události a antifašistický a svobodymilovný národ se prohlásí genocidním. Jaký konkrétní záměr mohl Inzko a jeho evropskounijní chlebodárci sledovat?
Od prvního okamžiku bylo jasné, že Srbové něco takového nemohou akceptovat a akt povede k velkému zostření mezietnické atmosféry, pokud bylo možné nějaké dorozumění, tento akt je zablokuje a na výbušném Balkáně není vyloučen ani ozbrojený střet. Evropskounijní struktury se nejspíš domnívají, že mají v rukách všechny trumfy, aby udusily srbskou autonomii, oč jim šlo od prvního okamžiku, proces konce EU však může být spuštěn právě zde, jako tomu bylo často v minulosti. Republika Srpska zahájila bojkot všech institucí konfederace, tj. konfederálního prezidia, vlády a parlamentu atd. Srbský vůdce Dodik prohlásil, že RS bude dodržovat pouze regule stanovené v Daytonských dohodách a zablokuje všechno ostatní vnucené republice protektory EU v posledních pětadvaceti letech, tj. budování konfederálního státu a centrálních bezpečnostních sil. Dodik řekl v interview v srbské televizi Pink, že pokud nový nejvyšší komisař Němec Christian Schmidt nezruší tento zákon, Srbové zahájí politické povstání, konfederace BaH nemůže bez jejich účasti existovat. Srbský prezident Vučič pojmenoval situaci jako nejnebezpečnější od konce války. V hlavním městě Republiky Srpska v Banja Luce i v dalších městech stojí řady lidí, aby podepsaly petici s odmítnutím doplňku do trestního zákoníku, který tam vnesl Inzko. V prohlášení svazu novinářů RS se praví, že nikdo se nemůže postavit nad princip ústavy, která garantuje svobodu názoru a slova. Předseda svazu novinářů Daniel Simič říká, že není jasné, jakým způsobem budou soudy konfederace BaH vznášet obvinění proti občanům RS a jak bude vládní moc RS zatčením bránit. Žurnalista říká, že historická zkušenost mu nedovoluje dávat optimistické prognózy k vývoji situace, situace se zostří, bosenští muslimové a jestřábi z NATO a z EU demonstrativně odsoudí několik klíčových politiků republiky, předseda svazu novinářů se domnívá, že republice hrozí vojenské obsazení.
Novinář Oleg Chavič ve web novinách Balkanlist rezumuje tragické události minulé doby. Všechno začalo 1. května 1992, tenkrát v souladu s dohodou mezi jugoslávskou svazovou vládou a muslimskou republikánskou mocí v Sarajevu 92. brigáda motostřelecké divize jugoslávské armády beze zbraní opustila svá kasárna na muslimském území v Tuzle a vydala se směrem k hranicím Srbska. Na kolonu 600 srbských branců bez zbraní začalo střílet 3000 příslušníků muslimských ozbrojených sil a příslušníci vojenského křídla strany pozdějšího prezidenta Alii Izetbegoviče, byly použity i těžké zbraně. Na trasu dohodnutého pochodu muslimové nakladli miny. Několik stovek srbských vojáků bylo okamžitě zabito a ranění dobíjeni. Nikdy nikdo nebyl za tento zločin pohnán k odpovědnosti, mezinárodní tribunál tento dokladovatelný zločin ignoruje. Zavražděné srbské vojáky připomínají v Tuzle jenom kulky, píše Chavič. Nynější politická moc Republiky Srpska přiznává, že došlo k masovým vraždám na zajatých muslimech, ale v oblasti došlo k dalším zločinům stejně závažným, vláda RS tvrdí, že je třeba ctít památku všech obětí, nejenom těch, které považují politruci Evropské unie a bosenští muslimové za oběti hodné uctívání. Muslimští členové městské skupštiny v Srebrenici se nezúčasnili 11.7. zasedání rady, které uctilo památku všech obětí, nejen muslimů. Předseda rady Mladen Grujičič říká, že muslimové a západní propaganda tvrdí, že v Srebrenici byli zabiti neozbrojení lidé, kdo ale zabil tři a půl tisíce Srbů v nejbližší oblasti města. K prvnímu masovému zabíjení došlo na Petra a Pavla v roce 1992 na pravoslavném hřbitově, o události existují pamětníci a záznamy. V masovém hrobu v Srebrenici se nachází kosti několika tisícovek lidí, podle západní interpretace je jich 8000, Srbové doznávají, že došlo k masové likvidaci zajatých muslimských vojáků, argumentují, že zabitých bylo něco ke třem tisícům, šlo o brigádu Nasera Oriče, která terorizovala srbské obyvatelstvo oblasti, část jeho vojáků padla v boji, část byla likvidována Mladičovou armádou, jen malé skupině muslimských vojáků se podařilo probít do Sarajeva. Podle srbské strany do masového hrobu byly svezeny kosti lidí ze vzdálenosti několika set kilometrů od místa činu a nacházejí se tam i ostatky lidí, kteří zemřeli dávno po události.
Žádné komentáře:
Okomentovat