Francie v devatenáctém století kolonizovala severní a západní Afriku, „pokrokové“ ideologie dnešní doby nám souvislosti a význam jevu úplně zastřou. Dnešní doba je schopna docela přesně popsat, jak fungovala ekonomika včetně daní v třetí dynastii Střední říše, ale časově bližší jevy jsou zatíženy „pokrokovým“ ideologickým balastem do té míry, že to neumožňuje pochopit jev v historických souvislostech, celá úžasná dynamika doby je z paměti lidstva vymazána. Není to jen záležitost kolonizace, je to např. i zjednodušující a deformující náhled dnešní doby na předpřevratovou minulost Československa, z mediálně politické voluntaristické manipulace s fakty vyplývá, že v zemi žila malá kvalitní populace havlovců a ztupělý stádní národ. Nejde o žádnou nadsázku, tento výklad minulé doby se běžně používá v zahraničním politickém referování o nedávné české minulosti. Tento konstrukt české mediální a kulturní fronty bude mít hrůzný deformující dopad na budoucí chápání českých souvislosti.
Francouzský prezident provádí nekonečnou řadu očistných harakiri před politiky a televizními kamerami bývalých francouzských kolonií, francouzský (i evropskounijní) mainstream argumentují tím, že údajné zločiny minulosti proti Africe zakládají na právo Afričanů dnes kolonizovat Evropu. V absurdním pojímání minulé i dnešní reality se úplně ignoruje skutečný relikt dominance, který je téměř záměrnou brzdou ekonomické dynamiky bývalých kolonií a je silným nástrojem ideově „pokrokového“ diktátu západních zemí Africe. Před deseti lety v kontroverzních prezidentských volbách v Pobřeží Slonoviny došlo ke sporu o vítězství mezi stávajícím prezidentem křesťanem Gbagbem a muslimem Quattara. V objektivitě, o jejímž charakteru si už málokdo dělá iluze, vydávala západní média za vítěze voleb Quattaru, který měl silnou oporu na muslimském severu země. Mediální a politický tlak na Gbagba se stupňoval do té míry, že byl obviněn z genocidy, pomocí francouzských vojáků zatčen a vydán mezinárodnímu soudu do Haagu. Po deseti letech šetření a mediálních lží kolem, byl Gbagbo loni prohlášen za nevinného a dnes se vrací do Pobřeží Slonoviny zpátky. Západními politiky a médii hýčkaný muslim Quattara se nechal nedávno proti smyslu ústavy zvolit potřetí prezidentem, přitom před deseti lety vydávala západní propaganda argument o protiústavnosti třetího mandátu prezidenta Gbagba za hlavní důvod nelegitimity jeho mandátu. Po prezidentských volbách 2010 se zdálo, že pozice prezidenta Gbagbo jsou velmi silné a Quattara, sice podporovaný pařížskými bobos novináři a Sarkozym, nemůže v Abidjanu uspět, ale došlo k něčemu, čeho si tenkrát málokdo všiml a Gbagbo to musel rychle zabalit. V roce 2010 Francie favorizovala muslima Quattaru, centrální banka zóny západoafrického franku, což je měna země a kterou má v Francie pod dozorem, jednoduše zablokovala veškeré finanční toky v místní i zahraniční měně a Gbagbo to musel vzdát. Tato forma ekonomické represe je velmi efektní, Řecko se v době sporu o státní dluh s Evropskou unií nejvíc obávalo něčeho podobného, Varoufakis tenkrát nařídil, aby se připravoval tisk bankocetlí. Justin Koné Katigan, tehdejší ministr financí Gbagbovy vlády prohlásil, že jediný francouzský úřední škrabák na ministerstvu financí může lehce zablokovat celou zemi. Nic není víc politického než měna.
Měnou zemí západní a střední Afriky je frank CFA s centrálou měny v Paříži, kurs k francouzskému franku a dnes euru byl nastaven tak, aby favorizoval export Francie do této oblasti a zdražil západoafrické výrobky. CFA nepřináší africkým zemím nic kromě povinností a vytváří stav politické závislosti na Francii. Jak to funguje ve světle monetární teorie? V bývalé francouzské Africe existují dvě měnové zóny, BEAC tj. frank centrální Afriky a frank BCEAO, kterým se platí v západní Africe. Paradoxně tato platidla nejsou vzájemně konvertibilní. Existuje volný pohyb kapitálu mezi oblastmi afrického franku a Francií. Země oblasti platnosti těchto franků musí polovinu svých finančních valutových rezerv uchovávat ve francouzském ministerstvu financí, úrok na tyto rezervy je vesměs negativní. Africký frank dává Francii a dnes celé eurozóně nepředstavitelné ekonomické výhody. Volný pohyb kapitálu např. znamená, že ekonomický profit se z oblasti vesměs transferuje do Francie. Evropská unie otvírá hranice masové africké imigraci a téměř, aby podpořila tuto politiku, deformuje ekonomickou i politickou rovnováhu v afrických zemích. V každém případě bohatá eurozóna ekonomicky parazituje na chudých zemích zón CFA.
Nic není víc politického než měna
Žádné komentáře:
Okomentovat