Sonia Mabrouck
Tunisko v minulosti nebylo jen frankofonní, ale i frankofilní zemí, už se ani neví, kteří velcí Evropané mají v této zemi kořeny. V posledních desetiletích došlo ke změně paradigmatu, zrodila se hluboká averze severoafrické oblasti k evropským kulturním hodnotám, lidé odtud nepřijíždí do Evropy, aby se asimilovali a realizovali svůj potenciál, severní kontinent nenávidí a chtějí jej dobýt a přetvořit k obrazu svého náboženství. Není to až tak nenormální, když si uvědomíme, že Evropská unie rozdává své ideje na počkání všude po světě, další stupněm evropskounijního dobra jsou sankce a pak bomby. Silné slovo v komisariátu dobra má „velká“ Češka Jourová.
Co způsobilo evropskounijní dobro a (málo)kvalitní politici typu Jourové, přesvědčivě popisuje francouzsko-tuniská novinářka Sonia Mabroucková, původně profesorka ekonomie, dnes je ozdobou francouzských televizních kanálů Europe 1 a CNews, v hovoru v Synthese Nationale. Mabroucková narozena v muslimské rodině, ale v Tunisu absolvovala katolickou školu s internátem, kterou vedly jeptišky. Řádové sestry naučily žačky prakticky všechno, dokonce jak se chovat při muslimské modlitbě. Mabroucková říká, že to nebyla výchova k nějakému náboženství, ale výchova k posvátnému. Novinářka uvádí, že pochází z muslimské rodiny, ale tenkrát (1977) to nepředstavovalo žádnou identitu. Vládl Burgiba a doba byla plná reflexí o místě Tuniska v Maghrebu, o Izraeli atd. Ve společnosti panoval opravdový patriotismus – lokální identita, tuniská i arabská, a to se snoubilo s láskou k Francii a s vůlí identifikovat se s jazykem a historií Francie. Dnes je něco takového nepředstavitelné! Tuniská image se spájela s filmy Claudie Cardinalové, čtvrt Goulette, kde vyrůstala, byla superpozicí různých náboženství a kultur, to všechno je pryč. Tuniští židé se vystěhovaly, jejich děti a vnukové z bezpečnostních důvodů zemi nenavštěvují.
K čemu došlo?
Politický islám se začal pomalu nastolovat tváří v tvář arabskému nacionalismu. Burgiba byl první, kdo bil na poplach. Burgiba hlásal, že se nesmí spojovat politika s náboženstvím, náboženským kádrům se nesmí povolit ovlivňovat civilní sektor. Evropská média, intelektuálové a politická třída nepochopili kam míří doba. Zrodila se coca colová demokracie. Ve jménu často noblesních pojmů, jako demokracie, svoboda, emancipace, se destabilizuje celá oblast, tragické důsledky tohoto modelu jsou patrny v Maghrebu a na Blízkém východě. Je neuvěřitelné, že stejné příčiny jsou doprovázeny stejným efektem, a opakují se stále stejné chyby. Bernard-Henri Lévy se podílel na francouzské intervenci v Libyi, když s ním diskutujete, oponuje stále stejným pavlovským reflexem: „Nechápete, že šlo o osvobození lidu z područí diktátora“. Mabroucková reaguje: „Destabilizovali jste oblast, stvořili Daech, demokratická móda nejde k té oblasti, chybí ji něco, co je pro tradici té oblasti velmi důležité - jaký hlubší smysl tato móda vůbec má?“
Liberální demokracie nemá kapacitu uspokojit potřebu hlubšího smyslu?
Islamisté dnes uřezávají hlavy, exponují náboženství, ale mají hlubší smysl, za který jsou ochotni položit život. V které moderní společnosti existuje smysl, za který je někdo ochoten položit život? Nikde! V civilizačním střetu mají islamisté náskok. Na druhé straně Středomoří existuje stále smysl pro obětování a pro posvátné, které naše západní společnosti ztratily, anesteziovány vágními idejemi a velkými banálními slovy. Stali jsme se civilizací „bez“.
Kde se bere láska k francouzské civilizaci?
Na prvním místě z literatury, pak z historie a z krajiny. Bloumáním krajinou se člověk potká s Francií. Kostelíky dokazují její křesťanské kořeny. Z jakého důvodu ti, kteří jsou jsou zde narozeni se neberou za své kořeny, mají povinnost bránit své kulturní dědictví. Prostor se vyprázdnil a zaplňuje jej islám, náboženství, jehož podstatou je hegemonie, nejen politický islám, ale islám běžně praktikovaný. Pokud se nic neudělá, islám to tu ovládne.
Kdy ztratil západní svět pojem posvátného, který tak postrádáme?
Druhý vatikánský koncil byl důvodem toho zlomu: lidové třídy se vyhnaly z chrámů, když byly připraveny o své tradiční kulty, které se vytěsnily, když se intelektualizovalo náboženství. Šlo o velmi vážnou antropologickou revoluci: lidé zbaveni víry a bez náboženství, napospas vyprázdněné civilizaci, tlačeni směrem k modernímu, za nímž jsou povinni klopýtat. Političtí představitelé se předhánějí v sekularismu. Sekularismus jako politická standarta neuškodí islámu, ale křesťanství, které se proměnilo ve skryté, stydlivé náboženství.
Macron vychází vstříc těm, kteří vyčítají Francii zločiny minulosti?
Musíme se bez komplexů smířit s naší historií. Jak chcete konstruovat národní společnost, když hodláte odpovídat v každé trafice s oběťmi. Vyhoďte tyto trafiky do povětří a zapomeňte na kolektivní pokání, jehož důsledky jsou devastující. Mnoho se mluví o postupujícím islámo-levičáctví na univerzitách, ale zapomíná se dodat, že tato ideologická úchylka je přítomná v médiích (obzvlášť veřejně právních), která kontrolují a deformují informaci.
K čemu došlo?
Politický islám se začal pomalu nastolovat tváří v tvář arabskému nacionalismu. Burgiba byl první, kdo bil na poplach. Burgiba hlásal, že se nesmí spojovat politika s náboženstvím, náboženským kádrům se nesmí povolit ovlivňovat civilní sektor. Evropská média, intelektuálové a politická třída nepochopili kam míří doba. Zrodila se coca colová demokracie. Ve jménu často noblesních pojmů, jako demokracie, svoboda, emancipace, se destabilizuje celá oblast, tragické důsledky tohoto modelu jsou patrny v Maghrebu a na Blízkém východě. Je neuvěřitelné, že stejné příčiny jsou doprovázeny stejným efektem, a opakují se stále stejné chyby. Bernard-Henri Lévy se podílel na francouzské intervenci v Libyi, když s ním diskutujete, oponuje stále stejným pavlovským reflexem: „Nechápete, že šlo o osvobození lidu z područí diktátora“. Mabroucková reaguje: „Destabilizovali jste oblast, stvořili Daech, demokratická móda nejde k té oblasti, chybí ji něco, co je pro tradici té oblasti velmi důležité - jaký hlubší smysl tato móda vůbec má?“
Liberální demokracie nemá kapacitu uspokojit potřebu hlubšího smyslu?
Islamisté dnes uřezávají hlavy, exponují náboženství, ale mají hlubší smysl, za který jsou ochotni položit život. V které moderní společnosti existuje smysl, za který je někdo ochoten položit život? Nikde! V civilizačním střetu mají islamisté náskok. Na druhé straně Středomoří existuje stále smysl pro obětování a pro posvátné, které naše západní společnosti ztratily, anesteziovány vágními idejemi a velkými banálními slovy. Stali jsme se civilizací „bez“.
Kde se bere láska k francouzské civilizaci?
Na prvním místě z literatury, pak z historie a z krajiny. Bloumáním krajinou se člověk potká s Francií. Kostelíky dokazují její křesťanské kořeny. Z jakého důvodu ti, kteří jsou jsou zde narozeni se neberou za své kořeny, mají povinnost bránit své kulturní dědictví. Prostor se vyprázdnil a zaplňuje jej islám, náboženství, jehož podstatou je hegemonie, nejen politický islám, ale islám běžně praktikovaný. Pokud se nic neudělá, islám to tu ovládne.
Kdy ztratil západní svět pojem posvátného, který tak postrádáme?
Druhý vatikánský koncil byl důvodem toho zlomu: lidové třídy se vyhnaly z chrámů, když byly připraveny o své tradiční kulty, které se vytěsnily, když se intelektualizovalo náboženství. Šlo o velmi vážnou antropologickou revoluci: lidé zbaveni víry a bez náboženství, napospas vyprázdněné civilizaci, tlačeni směrem k modernímu, za nímž jsou povinni klopýtat. Političtí představitelé se předhánějí v sekularismu. Sekularismus jako politická standarta neuškodí islámu, ale křesťanství, které se proměnilo ve skryté, stydlivé náboženství.
Macron vychází vstříc těm, kteří vyčítají Francii zločiny minulosti?
Musíme se bez komplexů smířit s naší historií. Jak chcete konstruovat národní společnost, když hodláte odpovídat v každé trafice s oběťmi. Vyhoďte tyto trafiky do povětří a zapomeňte na kolektivní pokání, jehož důsledky jsou devastující. Mnoho se mluví o postupujícím islámo-levičáctví na univerzitách, ale zapomíná se dodat, že tato ideologická úchylka je přítomná v médiích (obzvlášť veřejně právních), která kontrolují a deformují informaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat