Patrušev interview
Tajemník ruské bezpečnostní rady generál Nikolaj Patrušev v interview v ruském listu Kommersantu. Hovor přetiskly Asia Times (AT) a odtud některé americké noviny. Andy Marshall byl považován za velkého znalce strategických hrozeb Spojeným státům, pro jeho kvality svědčí mj. fakt, že v Pentagonu přes 40 let vedl důležitý odbor, do důchodu šel v 93 letech, čínští vojenští odborníci mu přezdívali „Yoda“ Pentagonu, Pepe Escobar, který Patruševův hovor v AT uvedl, píše, že čínský bezpečnostní „supremo“ Yang Jiechi je „Double Yoda“ a Nikolaj Patrushev „Triple Yoda“. Rusko-americké vztahy padly do nejhorší možné polohy od doby studené války – Triple Yoda, diskrétní, diplomatický a vždycky ostrý jako dýka, ale působí uklidňujícím hlasem rozumu, jak dokazuje ohromující interview v Kommersantu.
Situace na východní Ukrajině se vyhrotila, má Rusko nějakou červenou linii, při jejímž překročení vstoupí do konfliktu?
Neplánujeme nic takového, situaci však pečlivě sledujeme a na základě jejího vývoje budeme jednat.
S čím podle vás souvisí dnešní vyostření na Donbase?
Jsem přesvědčen, že je to důsledek ukrajinských vnitřních problémů, vládnoucí se tímto směrem snaží připoutat pozornost. Řeší své problémy na úkor Donbasu, kapitál dlouho proudí ze země do zahraničí, ekonomika funguje jen dík zahraničním kreditům, dluh roste a zbytky průmyslu, které se tak tak udržely, Kyjev rozprodává cizincům, a jak se dnes říká, po demokratických cenách. Dokonce i znamenitá ukrajinská černozem a dřevo jsou ve velkém exportovány do zahraničí, země se zbavuje těchto předností. Na oplátku – ty samé pirohy, které Američané rozdávali na Majdanu.
Jak vážným úderem pro již tak špatné americko-ruské vztahy se stalo skandální vyjádření Joe Bidena, v kterém nazval ruského prezidenta zabijákem.
Nechci jít k paralelám, ale zrovna před 75 lety v březnu 1946 Churchill pronesl v přítomnosti prezidenta Trumana slavnou Fultonskou řeč, v které naši zem nazval nepřítelem, svého nedávného spojence v antihitlerovskou koalici, tím začala studená válka.
Chcete říct, že dnes přichází nová epocha konfrontace na hraně války?
To bychom opravdu nechtěli. U ruského i amerického národa není důvod pro nepřátelství, nerozděluje nás jako tenkrát ideologie, existuje široké pole spolupráce. S ohledem na pandemii, která je výzvou a hrozbou globální stabilitě, roste nutnost naší spolupráci. V řadě regionech eskaluje vojenské napětí, sílí mezinárodní terorismus a extrémismus, rostou mezistátní spory, chudoba, hlad, komplikovaná ekologická situace…, seznam by byl dlouhý a každý problém znamená přímou hrozbu lidstvu. Politická situace není dobrá, vzájemné vztahy na nejhorším bodě od dob studené války. Dlouhodobá historie našich vztahů však naznačuje, že v rozhodující momenty naše státy ukázaly schopnost naladit spolupráci nehledě na rozdíly. Proto všichni doufáme, že ve Washingtonu zvítězí zdravý rozum a začne věcný rusko-americký dialog o sporných otázkách, které bez konstruktivního přístupu obou stran nelze řešit.
Tedy ruská strana je připravena k dialogu, o čem by se dalo hovořit na prvním místě?
Na prvním místě je to sféra strategické stability a kontrola zbrojení. V tomto směru došlo k pozitivnímu kroku, prodloužení Smlouvy o strategických útočných zbraních (START), což pro americkou administrativu nebylo snadné. Tento krok zakládá na naději, že se naladí normální spolupráce nehledě na to, že problémy jsou velmi složité a naše zájmy rozdílné.
S Trumpovou administrativou se za čtyři roky nepodařilo dohovořit.
Snažili se na nás vyvíjet tlak, prosazovat řešení, která byla výhodná pouze pro USA. Nemohli jsme na to přistoupit i když jsme projevili ochotu ke kompromisům. Nestačilo jim to, Washington chtěl diktovat. S novou administrativou jsme se operativně dohodli, přitom na těch podmínkách, které už na počátku definovala ruská strana.
V jakých oblastech je možná spolupráce?
Určitý potenciál vzájemné spolupráce v takových záležitostech jako je boj s mezinárodním terorismem, organizovaný zločin apod. a řada regionálních témat jako je např. Sýrie, řešení blízkovýchodního problému, jaderná hrozba na korejském poloostrově, jednání s Íránem. Spolupráce v humanitárních záležitostech, jako hlad, změna klimatu, destabilizační důsledky pandemie. Nazrál čas posoudit problémy kybernetické bezpečnosti, obzvlášť s ohledem na protiruská obvinění, která se poslední roky objevují.
Vladimír Putin minulý rok zaslal do Bílého domu komplexní návrh na spolupráci v kybernetické bezpečnosti, má nová administrativa o to zájem?
V této sféře s námi nechtějí spolupracovat a absolutně neodůvodněně nás viní z hackerských útoků na svoje zdroje. Žádné důkazy o účasti ruské strany v těchto incidentech nemají, ale vydávají Rusko za hlavního agresora v kyberprostoru. Americká vládní moc podezírá Rusko, že jeho tajné služby stojí za prolomením programového zabezpečení SolarWinds, důsledkem toho měly být ohroženy desítky tisíc zařízení ve státním a soukromém sektoru. Je to nehorázné obvinění proti Rusku. Náš stát s tím nemá nic společného. Nevylučujeme, že v těch či oněch počítačových útocích mají svůj podíl i hackeři s ruským občanstvím, ale stát s tím nemá nic společného. Mnohokrát jsme říkali Američanům, pokud máte podezření, pošlete nám konkrétní fakta, přijdeme na to. Nezajímá je to.
V rámci Rady bezpečnosti, budou pokračovat kontakty s USA?
Pokračují. Koncem března jsem měl telefonní hovor s poradcem amerického prezidenta v otázkách národní bezpečnosti panem Sullivanem..
Odkud přišla iniciativa?
Z americké strany, hovor proběhl v klidné a pracovní atmosféře, dostatečně konstruktivní. Podobné kontakty se dějí i po linii našich zástupců a na expertní úrovni. Existuje i tzv. diplomacie druhého treku a její potenciál je velmi solidní, mám na mysli kontakty mezi vědeckými komunitami, kulturní sféru, umění a humanitární spolupráci.
Zpátky k Bidenově prohlášení, jaký vliv na dvoustranné vztahy bude mít jeho vyjádření o ruském prezidentovi, posléze byl odvolán ruský velvyslanec v USA. Dá se to chápat jako bezprecedentní?
Těžko najdu něco podobného i v dobách sovětsko-amerického soupeření. I velmi fanatičtí nepřátelé jako Reagan a Truman se snažili ve veřejných vystoupeních o zdrženlivost. I když dnes, kdy se odkrývají staré archívy a publikují osobní dokumenty jejich poradců, vychází najevo jejich zarytá rusofobie. Ale oni chápali, že v politice existují hranice a je třeba je ctít. Nedá se vyloučit, že amerického prezidenta k tomu vyprovokovaly kruhy zainteresované na vyostření vzájemných vztahů…
Jsou po něčem takovém vůbec možná setkání na nejvyšších úrovních?
Nepřáli bychom si, aby tento incident eliminoval tyto perspektivy. Jak jsem řekl, je bezprecedentním. Doufáme, že ve Washingtonu si též uvědomují situaci.
Kreml očekává omluvu?
Ne. Jak ukazuje praxe, Američané nejsou v principu schopni uznat svoji vinu za žádných okolností.. I Bush starší veřejně prohlásil, že Amerika se nikdy nikomu nebude omlouvat. Pro americkou elitu je snazší na každou chybu najít sofistikovanou teorii vysvětlující proč bylo nutné to učinit. Nazval bych to hirošimským syndromem. Američané bezdůvodně svrhli atomové bomby i když velmi dobře věděli, že Rudá armáda začíná bojové akce proti japonským vojskům v Mandžurii, věděli, že Tokio už bylo ochotné kapitulovat. A tři čtvrtiny století tvrdí Japoncům a ostatnímu světu, že atomové údery byly nezbytné. Vydávají to ze jakýsi trest shůry. Vzpomeňte, co řekl Obama ve své řeči v Hirošimě: „Smrt přichází z nebes“. Dál už neřekl, že tato smrt spadla z amerického letadla, na příkaz amerického prezidenta. Před našima očima se přepisuje hostorie, není divu, že japonské děti nechápou, která země zničila Hirošimu a Nagasaku. Někdo si dokonce myslí, že to byl SSSR.
Co dnes Moskva očekává od Washingtonu? Smířlivá gesta?
Musíme být střízliví. Je nejvyšší čas přiznat, že pro americký establishment nejsou vztahy s naší zemí rozhodující. Rusko je pro ně zajímavé v prizmatu vnitřního politického boje. Pokud vycházíme z toho, že vnitropolitická situace v USA je velmi složitá, pak prognózy vývoje našich vztahů nejsou moc povzbudivé. Nicméně chceme vést dialog ve sférách společného zájmu a doufáme, že druhá strana projeví zájem.
Americká moc vydává Rusko za hrozbu své bezpečnosti. Rusko v nich též vidí hrozbu?
Dnes vidíme hlavní hrozbu v pandemii. Pro USA se ukázala být okamžikem pravdy. Problémy, které američtí politikové zastírali, mj. i tím, že pozornost odkláněli k legendám o agresívním Rusku, se staly zjevnými. Ukázalo se, že hlavní hrozbou americkému životu není Moskva. V USA počet mrtvých převýšil 560 tisíc lidí – víc než ztráty v obou světových válkách. Přitom Amerika se domnívá, že může diktovat pravidla celému světu, řídit osudy lidstva, nabízí se otázka, zda-li může mít takové právo země, která nemohla ochránit víc než půl milionu lidí od koronavirové smrti? V Rusku statistiky mluví o pětkrát menším množství mrtvých.
Mise WHO neobjevila stopy po umělém vzniku COVID-19, nicméně šíří se teorie o tom, že Čína záměrně pandemii vyprovokovala?
Chtěl bych upozornit na skutečnost, že v celém světě rostou americké biolaboratoře jedna za druhou, a kupodivu nejvíc kolem ruských a čínských hranic. Tvrdí se, že to jsou výzkumná centra, kde Američané pomáhají místním vědcům v boji s nebezpečnými chorobami. Vlády zemí, kde k tomu dochází nemají reálné tušení, co se v těchto zařízeních děje. My a naši čínští partneři máme otázky. Říkají nám, že poblíž našich hranic se nachází mírové sanitární a epidemiologické stanice, které z mnoha důvodů připomínají Fort Detrick v Marylandu, kde Američané desetiletí pracují v oblasti vojenské biologie. Je čas obrátit pozornost na fakt, že v přilehlých oblastech k těmto zařízením se zaznamená růst chorob tak netypických pro dané regiony.
Chcete říct, že Američané vyvíjí biologické zbraně?
Máme důvodná podezření, že tomu tak je.
Co s tím ruská strana může dělat?
Musíme pracovat s našimi partnery, především v oblastech bývalého SSSR, uzavírat s nimi dohody o spolupráci ve sféře biologické bezpečnosti. S chemickými zbraněmi není u Američanů též vše v pořádku. Ve štábu Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) v Haagu neuplyne den, aby Američané a jejich spojenci nepřišli s kapitolou protiruské chemické dokumentace. Obviňují Rusko z použití chemických zbraní např. na otrávení Skripala a jeho dcery a též Navalného. Ale důkazy žádné, jenom smyšlenky, které neprojdou testem elementární verifikace. Klasik říká: „Kdo je soudcem?“ Rusko v součinnosti s OPCW rychle zničilo všechny zásoby chemických zbraní. A USA? Leží ve skladech. Konečně to likvidují, ale bez entuziasmu. Lhůta do roku 2023, OPCW to neznepokojuje. Zatímco když došlo v Sýrii k chemickým incidentům, závěry byly okamžité s informační oporou od Modrých helem. Tak efektivní organizace, že často plodila závěry z incidentů ještě dřív než k nim došlo. Vinen vždy Asad a Rusko.
V předvečer pandemie vyzvalo Rusko západ, aby v naléhavých případech upustil od sankcí proti Sýrii, Venezuele a dalším státům, iniciativa nenašla odezvu, co o tom soudíte?
Plyne to z geopolitické strategie USA a jejich spojenců, ničí svět, aby bránily svoji hegemonii, kterou považují ze jedinou variantu světového řádu. De Gaulle řekl, kráčejte po dvojicích za USA, jinak to bude špatné. Západ na každém rohu vykřikuje o nadřazenosti zákona, svobodném trhu, lidských právech, o suverenitě. Ale západní liberalismus je pro vyvolené. Se zeměmi, které USA a Evropa nepovažují za demokratické, platí zcela jiný způsob hovoru. Lze použít všechno, co uznají za vhodné. Libovolné sankce pod sebebanálnějšími záminkami, vydírání, konfiskace majetku, hanebné vměšování do vnitřních záležitostí, nemluvě o honbě americké justice na občany suverénních států. Tady neplatí zákon, ale gangsterství. Pokud se nějaký člověk nebo stát znelíbí západním elitám, věřte, že v tom případě je nespasí žádné mezinárodní úmluvy o imunitě nebo pokrokové zákony o nedotknutelnosti vlastnictví a bankovním tajemství. Co se stalo s libyjskými financemi po Kaddafiho zabití. Kam se poděly venezuelské finanční rezervy? Západu se zdá normální žít na úkor jiných zemí. Američané zapomněli, že kdysi byli kolonií a je samotné vykořisťovala Británie. V preferansu je termín „americká pomoc“, hráč dostane nějakou pomoc, ale ve skutečnosti výrazně ztrácí. Nedej bůh nějaké zemi dožít se takové pomoci. Po první světové válce Wilson poslal vojska do Evropy na pomoc Británii a Francii, kolik potom museli zaplatit nejen poražení Němci, ale i Británie a Francie? Až v okamžiku, kdy Hitler vyjevil, že se chystá k pochodu na východ, Německu dluhy odepsali. Jak se choval Washington ke spojencům během druhé světové války, vzpomněli jsme Churchillův výrok, citujme další: „Myslel jsem, že nás jen sedřou z kůže, ale chtěli i maso a kosti“. Prohlásil to, když ho USA přinutily vyměnit tucet základen v koloniích za padesát rezavých torpédoborců, rozřezaných na šrot. Úžasná atlantická solidarita. Na západě se tvrdí, že NATO je nezbytné, aby brzdilo Rusko. Koho NATO vůbec brzdí? Zdálo by se, že v době krize zastavíte harašení zbraněmi a budete se zabývat naléhavějšími záležitostmi. Nic takového. Výdaje NATO na zbrojení narostly, oprášeny výzvy k navýšení o 2%, rozpočet aliance je 24krát vyšší než vojenský rozpočet Ruska. To v absolutních číslech, reálný rozdíl potenciálu nebude tak podstatný. Nabízí se otázka, kdo koho brzdí? Washington a Brusel brzdí Moskvu nebo jejich úkolem je brzdit Německo, Francii, Itálii a druhé evropské země? NATO se nedá nazvat vojensko-politickým blokem. Vzpomeňte na feudální časy, kdy vazalové se museli dostavit k vládci se svými vojáky. Dnes jsou ještě povinni si nakupovat od patrona zbraně bez ohledu na svoji finanční situaci, jinak se objeví otázky o jejich loajalitě. Stačí projít všechny kandidáty do NATO, kteří se účastní v programech typu „Partnerství ve jménu míru“. Cíl všech těchto iniciativ je jeden, suverénní země nesmí zvednout hlavu a provádět pragmatickou politiku cílenou na svůj vlastní rozvoj.
Spolupráce s USA a EU se dříve nebo později znormalizuje?
Dialog pro dialog a ještě víc k výměně vzájemných obviňování není zajímavý. Domníváme se, že scénář normálních vztahů by byl optimální, odpovídal by zájmům celého lidstva. Ve světě dnes existuje řada problémů, které bez spolupráce vedoucích hráčů nelze řešit. Dnes nežijeme v epoše, kde by pro globální hegemonii stačila armáda a flotila. V dnešním světě mohou vyhrát ty země, které mají pozitivní cíle, v jejichž agendě není vytváření dělících linií, ale sjednocení lidského úsilí ve jménu universálního rozvoje lidstva. Rusko takový program má.
Neplánujeme nic takového, situaci však pečlivě sledujeme a na základě jejího vývoje budeme jednat.
S čím podle vás souvisí dnešní vyostření na Donbase?
Jsem přesvědčen, že je to důsledek ukrajinských vnitřních problémů, vládnoucí se tímto směrem snaží připoutat pozornost. Řeší své problémy na úkor Donbasu, kapitál dlouho proudí ze země do zahraničí, ekonomika funguje jen dík zahraničním kreditům, dluh roste a zbytky průmyslu, které se tak tak udržely, Kyjev rozprodává cizincům, a jak se dnes říká, po demokratických cenách. Dokonce i znamenitá ukrajinská černozem a dřevo jsou ve velkém exportovány do zahraničí, země se zbavuje těchto předností. Na oplátku – ty samé pirohy, které Američané rozdávali na Majdanu.
Jak vážným úderem pro již tak špatné americko-ruské vztahy se stalo skandální vyjádření Joe Bidena, v kterém nazval ruského prezidenta zabijákem.
Nechci jít k paralelám, ale zrovna před 75 lety v březnu 1946 Churchill pronesl v přítomnosti prezidenta Trumana slavnou Fultonskou řeč, v které naši zem nazval nepřítelem, svého nedávného spojence v antihitlerovskou koalici, tím začala studená válka.
Chcete říct, že dnes přichází nová epocha konfrontace na hraně války?
To bychom opravdu nechtěli. U ruského i amerického národa není důvod pro nepřátelství, nerozděluje nás jako tenkrát ideologie, existuje široké pole spolupráce. S ohledem na pandemii, která je výzvou a hrozbou globální stabilitě, roste nutnost naší spolupráci. V řadě regionech eskaluje vojenské napětí, sílí mezinárodní terorismus a extrémismus, rostou mezistátní spory, chudoba, hlad, komplikovaná ekologická situace…, seznam by byl dlouhý a každý problém znamená přímou hrozbu lidstvu. Politická situace není dobrá, vzájemné vztahy na nejhorším bodě od dob studené války. Dlouhodobá historie našich vztahů však naznačuje, že v rozhodující momenty naše státy ukázaly schopnost naladit spolupráci nehledě na rozdíly. Proto všichni doufáme, že ve Washingtonu zvítězí zdravý rozum a začne věcný rusko-americký dialog o sporných otázkách, které bez konstruktivního přístupu obou stran nelze řešit.
Tedy ruská strana je připravena k dialogu, o čem by se dalo hovořit na prvním místě?
Na prvním místě je to sféra strategické stability a kontrola zbrojení. V tomto směru došlo k pozitivnímu kroku, prodloužení Smlouvy o strategických útočných zbraních (START), což pro americkou administrativu nebylo snadné. Tento krok zakládá na naději, že se naladí normální spolupráce nehledě na to, že problémy jsou velmi složité a naše zájmy rozdílné.
S Trumpovou administrativou se za čtyři roky nepodařilo dohovořit.
Snažili se na nás vyvíjet tlak, prosazovat řešení, která byla výhodná pouze pro USA. Nemohli jsme na to přistoupit i když jsme projevili ochotu ke kompromisům. Nestačilo jim to, Washington chtěl diktovat. S novou administrativou jsme se operativně dohodli, přitom na těch podmínkách, které už na počátku definovala ruská strana.
V jakých oblastech je možná spolupráce?
Určitý potenciál vzájemné spolupráce v takových záležitostech jako je boj s mezinárodním terorismem, organizovaný zločin apod. a řada regionálních témat jako je např. Sýrie, řešení blízkovýchodního problému, jaderná hrozba na korejském poloostrově, jednání s Íránem. Spolupráce v humanitárních záležitostech, jako hlad, změna klimatu, destabilizační důsledky pandemie. Nazrál čas posoudit problémy kybernetické bezpečnosti, obzvlášť s ohledem na protiruská obvinění, která se poslední roky objevují.
Vladimír Putin minulý rok zaslal do Bílého domu komplexní návrh na spolupráci v kybernetické bezpečnosti, má nová administrativa o to zájem?
V této sféře s námi nechtějí spolupracovat a absolutně neodůvodněně nás viní z hackerských útoků na svoje zdroje. Žádné důkazy o účasti ruské strany v těchto incidentech nemají, ale vydávají Rusko za hlavního agresora v kyberprostoru. Americká vládní moc podezírá Rusko, že jeho tajné služby stojí za prolomením programového zabezpečení SolarWinds, důsledkem toho měly být ohroženy desítky tisíc zařízení ve státním a soukromém sektoru. Je to nehorázné obvinění proti Rusku. Náš stát s tím nemá nic společného. Nevylučujeme, že v těch či oněch počítačových útocích mají svůj podíl i hackeři s ruským občanstvím, ale stát s tím nemá nic společného. Mnohokrát jsme říkali Američanům, pokud máte podezření, pošlete nám konkrétní fakta, přijdeme na to. Nezajímá je to.
V rámci Rady bezpečnosti, budou pokračovat kontakty s USA?
Pokračují. Koncem března jsem měl telefonní hovor s poradcem amerického prezidenta v otázkách národní bezpečnosti panem Sullivanem..
Odkud přišla iniciativa?
Z americké strany, hovor proběhl v klidné a pracovní atmosféře, dostatečně konstruktivní. Podobné kontakty se dějí i po linii našich zástupců a na expertní úrovni. Existuje i tzv. diplomacie druhého treku a její potenciál je velmi solidní, mám na mysli kontakty mezi vědeckými komunitami, kulturní sféru, umění a humanitární spolupráci.
Zpátky k Bidenově prohlášení, jaký vliv na dvoustranné vztahy bude mít jeho vyjádření o ruském prezidentovi, posléze byl odvolán ruský velvyslanec v USA. Dá se to chápat jako bezprecedentní?
Těžko najdu něco podobného i v dobách sovětsko-amerického soupeření. I velmi fanatičtí nepřátelé jako Reagan a Truman se snažili ve veřejných vystoupeních o zdrženlivost. I když dnes, kdy se odkrývají staré archívy a publikují osobní dokumenty jejich poradců, vychází najevo jejich zarytá rusofobie. Ale oni chápali, že v politice existují hranice a je třeba je ctít. Nedá se vyloučit, že amerického prezidenta k tomu vyprovokovaly kruhy zainteresované na vyostření vzájemných vztahů…
Jsou po něčem takovém vůbec možná setkání na nejvyšších úrovních?
Nepřáli bychom si, aby tento incident eliminoval tyto perspektivy. Jak jsem řekl, je bezprecedentním. Doufáme, že ve Washingtonu si též uvědomují situaci.
Kreml očekává omluvu?
Ne. Jak ukazuje praxe, Američané nejsou v principu schopni uznat svoji vinu za žádných okolností.. I Bush starší veřejně prohlásil, že Amerika se nikdy nikomu nebude omlouvat. Pro americkou elitu je snazší na každou chybu najít sofistikovanou teorii vysvětlující proč bylo nutné to učinit. Nazval bych to hirošimským syndromem. Američané bezdůvodně svrhli atomové bomby i když velmi dobře věděli, že Rudá armáda začíná bojové akce proti japonským vojskům v Mandžurii, věděli, že Tokio už bylo ochotné kapitulovat. A tři čtvrtiny století tvrdí Japoncům a ostatnímu světu, že atomové údery byly nezbytné. Vydávají to ze jakýsi trest shůry. Vzpomeňte, co řekl Obama ve své řeči v Hirošimě: „Smrt přichází z nebes“. Dál už neřekl, že tato smrt spadla z amerického letadla, na příkaz amerického prezidenta. Před našima očima se přepisuje hostorie, není divu, že japonské děti nechápou, která země zničila Hirošimu a Nagasaku. Někdo si dokonce myslí, že to byl SSSR.
Co dnes Moskva očekává od Washingtonu? Smířlivá gesta?
Musíme být střízliví. Je nejvyšší čas přiznat, že pro americký establishment nejsou vztahy s naší zemí rozhodující. Rusko je pro ně zajímavé v prizmatu vnitřního politického boje. Pokud vycházíme z toho, že vnitropolitická situace v USA je velmi složitá, pak prognózy vývoje našich vztahů nejsou moc povzbudivé. Nicméně chceme vést dialog ve sférách společného zájmu a doufáme, že druhá strana projeví zájem.
Americká moc vydává Rusko za hrozbu své bezpečnosti. Rusko v nich též vidí hrozbu?
Dnes vidíme hlavní hrozbu v pandemii. Pro USA se ukázala být okamžikem pravdy. Problémy, které američtí politikové zastírali, mj. i tím, že pozornost odkláněli k legendám o agresívním Rusku, se staly zjevnými. Ukázalo se, že hlavní hrozbou americkému životu není Moskva. V USA počet mrtvých převýšil 560 tisíc lidí – víc než ztráty v obou světových válkách. Přitom Amerika se domnívá, že může diktovat pravidla celému světu, řídit osudy lidstva, nabízí se otázka, zda-li může mít takové právo země, která nemohla ochránit víc než půl milionu lidí od koronavirové smrti? V Rusku statistiky mluví o pětkrát menším množství mrtvých.
Mise WHO neobjevila stopy po umělém vzniku COVID-19, nicméně šíří se teorie o tom, že Čína záměrně pandemii vyprovokovala?
Chtěl bych upozornit na skutečnost, že v celém světě rostou americké biolaboratoře jedna za druhou, a kupodivu nejvíc kolem ruských a čínských hranic. Tvrdí se, že to jsou výzkumná centra, kde Američané pomáhají místním vědcům v boji s nebezpečnými chorobami. Vlády zemí, kde k tomu dochází nemají reálné tušení, co se v těchto zařízeních děje. My a naši čínští partneři máme otázky. Říkají nám, že poblíž našich hranic se nachází mírové sanitární a epidemiologické stanice, které z mnoha důvodů připomínají Fort Detrick v Marylandu, kde Američané desetiletí pracují v oblasti vojenské biologie. Je čas obrátit pozornost na fakt, že v přilehlých oblastech k těmto zařízením se zaznamená růst chorob tak netypických pro dané regiony.
Chcete říct, že Američané vyvíjí biologické zbraně?
Máme důvodná podezření, že tomu tak je.
Co s tím ruská strana může dělat?
Musíme pracovat s našimi partnery, především v oblastech bývalého SSSR, uzavírat s nimi dohody o spolupráci ve sféře biologické bezpečnosti. S chemickými zbraněmi není u Američanů též vše v pořádku. Ve štábu Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) v Haagu neuplyne den, aby Američané a jejich spojenci nepřišli s kapitolou protiruské chemické dokumentace. Obviňují Rusko z použití chemických zbraní např. na otrávení Skripala a jeho dcery a též Navalného. Ale důkazy žádné, jenom smyšlenky, které neprojdou testem elementární verifikace. Klasik říká: „Kdo je soudcem?“ Rusko v součinnosti s OPCW rychle zničilo všechny zásoby chemických zbraní. A USA? Leží ve skladech. Konečně to likvidují, ale bez entuziasmu. Lhůta do roku 2023, OPCW to neznepokojuje. Zatímco když došlo v Sýrii k chemickým incidentům, závěry byly okamžité s informační oporou od Modrých helem. Tak efektivní organizace, že často plodila závěry z incidentů ještě dřív než k nim došlo. Vinen vždy Asad a Rusko.
V předvečer pandemie vyzvalo Rusko západ, aby v naléhavých případech upustil od sankcí proti Sýrii, Venezuele a dalším státům, iniciativa nenašla odezvu, co o tom soudíte?
Plyne to z geopolitické strategie USA a jejich spojenců, ničí svět, aby bránily svoji hegemonii, kterou považují ze jedinou variantu světového řádu. De Gaulle řekl, kráčejte po dvojicích za USA, jinak to bude špatné. Západ na každém rohu vykřikuje o nadřazenosti zákona, svobodném trhu, lidských právech, o suverenitě. Ale západní liberalismus je pro vyvolené. Se zeměmi, které USA a Evropa nepovažují za demokratické, platí zcela jiný způsob hovoru. Lze použít všechno, co uznají za vhodné. Libovolné sankce pod sebebanálnějšími záminkami, vydírání, konfiskace majetku, hanebné vměšování do vnitřních záležitostí, nemluvě o honbě americké justice na občany suverénních států. Tady neplatí zákon, ale gangsterství. Pokud se nějaký člověk nebo stát znelíbí západním elitám, věřte, že v tom případě je nespasí žádné mezinárodní úmluvy o imunitě nebo pokrokové zákony o nedotknutelnosti vlastnictví a bankovním tajemství. Co se stalo s libyjskými financemi po Kaddafiho zabití. Kam se poděly venezuelské finanční rezervy? Západu se zdá normální žít na úkor jiných zemí. Američané zapomněli, že kdysi byli kolonií a je samotné vykořisťovala Británie. V preferansu je termín „americká pomoc“, hráč dostane nějakou pomoc, ale ve skutečnosti výrazně ztrácí. Nedej bůh nějaké zemi dožít se takové pomoci. Po první světové válce Wilson poslal vojska do Evropy na pomoc Británii a Francii, kolik potom museli zaplatit nejen poražení Němci, ale i Británie a Francie? Až v okamžiku, kdy Hitler vyjevil, že se chystá k pochodu na východ, Německu dluhy odepsali. Jak se choval Washington ke spojencům během druhé světové války, vzpomněli jsme Churchillův výrok, citujme další: „Myslel jsem, že nás jen sedřou z kůže, ale chtěli i maso a kosti“. Prohlásil to, když ho USA přinutily vyměnit tucet základen v koloniích za padesát rezavých torpédoborců, rozřezaných na šrot. Úžasná atlantická solidarita. Na západě se tvrdí, že NATO je nezbytné, aby brzdilo Rusko. Koho NATO vůbec brzdí? Zdálo by se, že v době krize zastavíte harašení zbraněmi a budete se zabývat naléhavějšími záležitostmi. Nic takového. Výdaje NATO na zbrojení narostly, oprášeny výzvy k navýšení o 2%, rozpočet aliance je 24krát vyšší než vojenský rozpočet Ruska. To v absolutních číslech, reálný rozdíl potenciálu nebude tak podstatný. Nabízí se otázka, kdo koho brzdí? Washington a Brusel brzdí Moskvu nebo jejich úkolem je brzdit Německo, Francii, Itálii a druhé evropské země? NATO se nedá nazvat vojensko-politickým blokem. Vzpomeňte na feudální časy, kdy vazalové se museli dostavit k vládci se svými vojáky. Dnes jsou ještě povinni si nakupovat od patrona zbraně bez ohledu na svoji finanční situaci, jinak se objeví otázky o jejich loajalitě. Stačí projít všechny kandidáty do NATO, kteří se účastní v programech typu „Partnerství ve jménu míru“. Cíl všech těchto iniciativ je jeden, suverénní země nesmí zvednout hlavu a provádět pragmatickou politiku cílenou na svůj vlastní rozvoj.
Spolupráce s USA a EU se dříve nebo později znormalizuje?
Dialog pro dialog a ještě víc k výměně vzájemných obviňování není zajímavý. Domníváme se, že scénář normálních vztahů by byl optimální, odpovídal by zájmům celého lidstva. Ve světě dnes existuje řada problémů, které bez spolupráce vedoucích hráčů nelze řešit. Dnes nežijeme v epoše, kde by pro globální hegemonii stačila armáda a flotila. V dnešním světě mohou vyhrát ty země, které mají pozitivní cíle, v jejichž agendě není vytváření dělících linií, ale sjednocení lidského úsilí ve jménu universálního rozvoje lidstva. Rusko takový program má.
Žádné komentáře:
Okomentovat