Z dávných i nedávných historických paralel, je zřejmé, že když udeří nějaký typ rány egyptské, je najednou celá lidská racionalita pryč a lidstvo znejistí, konečně k čemu byla faraonovi racionalita, když posel boží zabíjel každého prvorozeného. V morových epidemiích si místo racionality dávali i učenci slepičí trus pod jazyk, dnes se podobným způsobem chytáme havarující racionality emitované ČT a jejími souputníky z tzv. demokratické opozice. Vypadá to, že stát, který naštěstí formálně pořád existuje, se nachází ve stádiu „stop run“, vakcína, která je evidentně nejlepší a dokonce má mít mechanismus eliminující srážení krve, z politických důvodů se nepoužívá a pokud se opozice zmocní vlády, pak všechny varianty kromě ruské budou mít přednost.
Z koronavirového, spíš evropskounijního a amerického, než planetárního chaosu, nás může zachránit jen návrat k racionalitě, která bude mít delší historii než racionalita sebenalhávání o neomezené kapacitě lidských možností, jejímž důsledkem je současný tvar západní socializace. Člověk přítomnosti je zahlušen informačním šumem, o kterém se domnívá, že jsou to fakta reality, ale je to podobná realita, jakou vyhodnocoval ze svých šumů středověký vesničan daleko od hlavního města. Dobová duchovní elita tenkrát měla adekvátnější představy o realitě než ta dnešní, která v západní socializaci je zatížena stejnými šumy jako outsider, který předčasně vypadl ze školního procesu. Poválečná unifikace dovedla západní společnosti do stavu, kdy se elita už neliší od ostatní populace, každý člověk má v podstatě elitní myšlení a pokud je dostatečně obratný, dostane se do elitní vrstvy, tj. k platu. Pokud ovšem místo elity existuje její zdání, pak krize nemá kdo řešit a důsledkem je z pandemie zmatený západní svět, vypadá to na kompletní desorientaci politických složek. Jaký bude postpandemický svět? Je jasné, že globalizační a socializační argumenty nadnárodních center budou mít zelenou a konzumem poznamenaná populace nebude proti. Říká se, že jsme trpaslíci na ramenou gigantů, těch měla Evropa v minulosti dostatek a bylo by na místě se o ně opřít při budování postpandemické Evropy. Z velkého francouzského historika a státníka Francois Guizota čerpaly téměř sto padesát evropské historické školy, Guizota obdivovali doboví velikáni jako Mill, Goethe, Tocqueville. Guizot v Historii evropské civilizace napsal, že je evidentní, že existuje něco jako evropská civilizace, která kvete v jednotlivých státech Evropy, často se vzájemně svářících. Ve velmi rozdílných zemích, ve variabilitě míst a času se z neznámých důvodů produkuje totéž. Historii této civilizace nelze odkrýt v jedné zemi, její fyziognomie spočívá v soupeření zemí a míst. Návrat k tomuto gigantovi vědy dnes není pro pohlaváry Evropské unie vůbec aktuální, stojí na ramenou jiného giganta. Píše o tom Giacomo Petrella v Barbadillo - Big Reset dnes objektivně zahajuje novou fázi, jsou tu záblesky politické satori (ze zenu), nebo banality považované za samozřejmost, které mohou osvětlit temnotu dnešního organizovaného chaosu. Petrella připomněl Mussoliniho poslední interview: „Pokud by vyhrála Osa, navrhl bych fuehrovi světovou socializaci. Eliminaci hranic, zrušení cla, volný obchod regulovaný světovou konvencí, jednotnou měnu...“. Petrella píše, že Mussolini zakázal inflaci a jeho nápady dnes dialekticky slouží k opoře globálního liberálního státu, o nějž Big Reset v nějaké formě usiluje. A absurdně tzv. populisty, kteří volají po návratu k národnímu státu a k jeho přirozeným hranicím a k uznání limit lidských možností, a kteří mají v Guizotovi inspirační zdroj, nazývají Mussoliniho program realizující liberální globalisté fašisty.
Evropa postkoronavirová
Žádné komentáře:
Okomentovat