fasismus antirusismus

Fašismus neprojde (v Mnichově)

Bigotní antirusismus, který nám ordinují tajné služby, televize a většina politické kasty, je lakmusovým papírkem testu vyššího druhu. Národ přijal pasívně a bez odporu protiruské štvaní a může tedy následovat vyšší stupeň zapojení do struktur kolektivního západu. Tím vyšším stupněm jsou ty nejrozplizlejší antirasistické ideologie, které ovládly západní svět. Antirusismus chápe západ jako jednu z forem antirasismu. Česká republika nabízí např. romskou problematikou západním antirasistickým ideologiím a jejím strukturálním nosičům velký prostor. V případě antirusismu se ukázalo, že adekvátní mediální, politické a bezpečnostní struktury v republice byly na převzetí antitiruské ideologie dobře připraveny, překvapuje frontální antirusismus havlistů, kteří se vždy tvářili, že ke kultuře nemají daleko, ale jak vidět po třiceti letech antikulturního konzumismu ztratili o kultuře pojem. Jeden jejich významný velikán hořekuje v TV nad zúženými možnostmi pro Český dům, ale to jsou spíš hospody než kultura, významný havlista neregistroval ve svém pražském obvodě Dům ruské kultury, zde nejde o hospody, ale o kulturu, kterou vaše demagogie zardousí.

      Spuštění akce plošného antirusismu bylo svým způsobem snazší než to bude s antirasismem. Implikované struktury, které se k tomu propůjčily, jsou svým způsobem přímo nebo nepřímo zkorumpované a otevřené vydírání, u antirasismu to u nezbytných strukturálních složek zatím není tak zřejmé, tam bude nezbytná široká účast pedagogického personálu, vyškolené profesionální organizační kádry, důležitá je i široká podpora firem, kde nonkonformním zaměstnancům může hrozit ztráta místa, celý ideologický proces zaštiťuje  nasměrování státních institucí, jak k tomu došlo v západní Evropě a v USA, kde objektivita rozhodování i zpravodajství má sankci v abstraktních utopických frázích. Předpoklady pro spuštění akce plošný antirasismus v Čechách nejsou zatím splněny, ovšem na případě antirusimu je vidět, že stupeň bigotnosti a adaptace na perverzi je u nás vysoký.
        Antirasismus sám o sobě je abstraktní kategorií, které nelze nic vytknout, humanita nesená evropskou civilizací neznala rasismus, klidně se můžeme v tomto ohledu ztotožnit s prohlášením papeže z konce 15. století - Indiáni jsou lidé a mají duši a tudíž španělští dobyvatelé Ameriky je musí takto brát. Člověk a má duši, nic noblesnějšího humanita nevymyslela. Černí otroci a jejich utrpení nemají rasistický podtext, v moderní době to byla hrůzná vykořisťovatelská perverze především anglosaského světa, Angličané brutálně vykořisťovali i Indii, černé Afričany dlouhá staletí zotročovali Arabové, Arabové v severní Africe pořádali lovy na bílé otroky ve Středomoří. Belgičané zanechali velkou antihumánní stopu v Kongu atd., ve všech těchto případech by otrokáři klidně poslali na plantáže a do dolů otročit i Slovany, kdyby tenkrát byli po ruce.
      Ideologická kategorie antirasismus je formující kategorií, která má vymodelovat universální rozbahnělé lidstvo tvárné v rukou globální kapitalistické elity. Eliminovat vědomí národní identity, která v člověku indukuje jinou morálku a hodnotový systém než má v rejstříku globální kapitalismus a jeho elity. V českém případě akce „antirasismus“ určitě musí přijít, protože i po dvaceti letech permanentní mediální intoxikace, je zde stále silné vědomí národní identity a dějin. V západní Evropě antirasismus zahrne všechny jevy, které nejsou konformní s ideologií vládnoucí kasty, kritika islámských středověkých principů je rasistická, volání po prvcích přímé demokracie je rasistické, podobně referendum o opuštění Evropské unie atd. V Německu panuje specifická forma rasismu, pokud etnický Němec, jako třeba Sarazin, kritizuje islámské normy, okamžitě je označen za rasistu a vesměs úplně ignorován a společensky izolován, odvážit se kritizovat mohou jenom příslušníci jiných etnik, např. pouze žid může kritizovat pokryteckou antisemitskou horlivost levicových antisemitů, podobně v případě islámu. O rozsahu společenské zmatenosti svědčí fakt, že německé noviny považují za důležité diskutovat výrok levicové političky Sahry Wagenknecht. že ne všichni voliči AfD jsou nacisté. I mainstream recenzuje knihu arabského filozofa Hamad Abdel Samada o islámu. Píše totéž co Sarazin. Antirasismus má stejný efekt jako nejhorší rasismus, rozděluje a polarizuje společnost, jedna etnická grupa z nějakých důvodů pohrdá druhou a to ve jménu tolerance. Antirasismu nejde o člověka, ale o atributy, které mu antirasisté přisuzují. Antirasisté netolerují názor, útočí na voliče AfD, které vydávají za rasisty, násilně znemožňují přednášet Sarazinovi, Luckemu, Baberowskému atd. Filozof  Hamad Samad je nositelem vyznamenání duesseldorfské židovské obce za boj proti rasismu a antisemitismu, ale německé univerzity, kde přednášel ho od 2018 nezvou s odůvodněním, že je rasista, filozof totiž kritizuje islám. Při jedné přednášce v Mnichově, kde analyzoval Mohameda, ho levičáci napadli pěstmi do obličeje s hesly fašismus neprojde.