Černá listina
Na černé listině litevského ministerstva zahraničí je Soubor písní a tanců A. V. Alexandrova, zpěváci Leps, Gazmanov, Turetského soubor atd., absurdně i sympatický zpěvák a král ruské estrády Kirkorov, což je něco podobného jako zakázat vstup do nějaké země Waldemaru Matuškovi, oprávněně bychom považovali dotyčného ministra zahraničí za vola. Kirkorov zamýšlel koncertovat na Litvě, ale na pět let mu místní zamini zakázalo vstup do země, ministerstvo ho vneslo do spisku nežádoucích osob – zdůvodnili to tím, že při návštěvách Krymu odmítl teritoriální integritu a suverenitu Ukrajiny. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Zacharová to komentuje slovy, že blbost nepotřebuje komentář.
Pro Rusko je zchromlý litevský stát nezajímavý a zcela lhostejný, ovšem litevská propaganda se nedá neslyšet, „zlý ruský voják se hodlá vloupat do selského domu, znásilnit, co dobře vypadá, ostatní do Gulagu“. Litevská státní doktrína se dá vměstnat do této věty. Velký literární kritik Reich-Ranicki, který přežil vašavské ghetto, píše v pamětech, že Němci závěrečnou fázi likvidace ghetta, což asi bylo to nejzrůdnější, co kdy planeta vyplodila, svěřili Litevcům a Ukrajincům, v ruském tisku se dnes cituje řada fakt o litevské spolupráci s nacisty a podílu na vraždění židů a Rusů. Litva má desetiletí dobrovolný status americké kolonie, co je nepředstavitelné pro Portoričany, vládne na Litvě, asi je to jediný stát na světě, který se zasnoubil s americkými atomovými hlavicemi, nikde na světě není tak americká soldateska populární jako v této zemi, poněkud neobvyklá představa o štěstí.
Litevský ministr zahraničí Landsbergis dnes v hovoru s Frankfurter Allgemeine. Noviny, které štvou proti Rusku, ale Landsbergisovi přiznaly, že v Evropě je v tom Litva šampionem. Landsbergis zahájil hovor tím, že Německo a Litva mají společný úkol, pečovat o hroby Němců na Litvě, hanobení pomníků sovětských hrdinů, kteří padli v boji s německými vrahy, je litevským národním sportem. Člověk je svobodný ve výběru svých mrtvých. Ministr by okamžitě zablokoval Nord Stream 2, musí se podle něj proměnit v páku proti Rusku, až do vítězství ruské svobody. Energovody z Alžírska a Ázerbájdžánu proudí do Evropy gigantická masa velké svobody, která ministrovi tak konvenuje. Litva a EU se nevměšují do běloruských vnitřních záležitostí, ale tamní režim se rozpadá a Litva podporuje občanskou společnost, musí přece zabránit Rusku, aby tam někoho nepodpořilo. Ministr je hrdý na to, že on a jeho vrstevníci píší historii. To se ale jen domnívá. Litevský ministr svým válečnickým štvaním a nehoráznými tlachy o údajné svobodě svých favoritů připomíná úvahu Thomase Manna z knihy Doktor Faustus: „Jak si může Německo v budoucnosti v jakékoliv podobě vůbec troufat v lidských záležitostech jen otevřít ústa..“.
Nad litevskou minulostí se totiž vznáší stejné obvinění jako nad německou. Před pár lety, když se litevský establishment chtěl vyvázat z odpovědnosti Litevců za holokaust na židovské populaci, Evropská rada rabínů odpověděla, že v období německé okupace bylo zabito 200 000 židů, tj. 90% židů a podíleli se na tom tehdejší politikové, dnes tak vynášeni, i obyvatelstvo. Podle evropských rabínů nelze přepsat historii podle politické výhodnosti. Efraim Zuroff, hlava jeruzalémského oddělení Wiesenthalova centra tenkrát nazval projekt litevského zákona odporným pokusem vyvázat se ze zločinu holokaustu. Ruth Vanagaite dala dohromady dokumentární knihu „Naši“, kde se dokladuje účast Litevců na masových vraždách, píše o tom, že vesměs bez donucení a dobrovolně se podíleli na likvidaci židů. Spisovatelka: „Četla jsem protokoly o exhumaci – množství dětí s neporušenými lebkami, znamená pohřbeny zaživa“. Podle archívních dokumentů pracovalo v období hitlerovské okupace v litevské administrativě 20 000 Litevců, jenom 3% z nich byly Němci. Do Litvy byli transportování k vyvraždění židé z Rakouska a Francie, Litevci tak dobře pracovali, že batalion Antanasa Impulevičiusa nasadili Němci v Bělorusku, kde likvidovali 15 000 židů, napsala Ruth Vanagaite. Ministr Landsbergis by měl trochu rozšířit svoji omezenou optiku a vidět věci v širších historických souvislostech a umravnit se podle rady Thomase Manna.
Litevský ministr zahraničí Landsbergis dnes v hovoru s Frankfurter Allgemeine. Noviny, které štvou proti Rusku, ale Landsbergisovi přiznaly, že v Evropě je v tom Litva šampionem. Landsbergis zahájil hovor tím, že Německo a Litva mají společný úkol, pečovat o hroby Němců na Litvě, hanobení pomníků sovětských hrdinů, kteří padli v boji s německými vrahy, je litevským národním sportem. Člověk je svobodný ve výběru svých mrtvých. Ministr by okamžitě zablokoval Nord Stream 2, musí se podle něj proměnit v páku proti Rusku, až do vítězství ruské svobody. Energovody z Alžírska a Ázerbájdžánu proudí do Evropy gigantická masa velké svobody, která ministrovi tak konvenuje. Litva a EU se nevměšují do běloruských vnitřních záležitostí, ale tamní režim se rozpadá a Litva podporuje občanskou společnost, musí přece zabránit Rusku, aby tam někoho nepodpořilo. Ministr je hrdý na to, že on a jeho vrstevníci píší historii. To se ale jen domnívá. Litevský ministr svým válečnickým štvaním a nehoráznými tlachy o údajné svobodě svých favoritů připomíná úvahu Thomase Manna z knihy Doktor Faustus: „Jak si může Německo v budoucnosti v jakékoliv podobě vůbec troufat v lidských záležitostech jen otevřít ústa..“.
Nad litevskou minulostí se totiž vznáší stejné obvinění jako nad německou. Před pár lety, když se litevský establishment chtěl vyvázat z odpovědnosti Litevců za holokaust na židovské populaci, Evropská rada rabínů odpověděla, že v období německé okupace bylo zabito 200 000 židů, tj. 90% židů a podíleli se na tom tehdejší politikové, dnes tak vynášeni, i obyvatelstvo. Podle evropských rabínů nelze přepsat historii podle politické výhodnosti. Efraim Zuroff, hlava jeruzalémského oddělení Wiesenthalova centra tenkrát nazval projekt litevského zákona odporným pokusem vyvázat se ze zločinu holokaustu. Ruth Vanagaite dala dohromady dokumentární knihu „Naši“, kde se dokladuje účast Litevců na masových vraždách, píše o tom, že vesměs bez donucení a dobrovolně se podíleli na likvidaci židů. Spisovatelka: „Četla jsem protokoly o exhumaci – množství dětí s neporušenými lebkami, znamená pohřbeny zaživa“. Podle archívních dokumentů pracovalo v období hitlerovské okupace v litevské administrativě 20 000 Litevců, jenom 3% z nich byly Němci. Do Litvy byli transportování k vyvraždění židé z Rakouska a Francie, Litevci tak dobře pracovali, že batalion Antanasa Impulevičiusa nasadili Němci v Bělorusku, kde likvidovali 15 000 židů, napsala Ruth Vanagaite. Ministr Landsbergis by měl trochu rozšířit svoji omezenou optiku a vidět věci v širších historických souvislostech a umravnit se podle rady Thomase Manna.
Žádné komentáře:
Okomentovat