indie rajput

Muslim v Indii

Po překvapivé porážce Rajputů v bitvě u Tarainu 1191 se otevřela islámu cesta do severní Indie, k islámu konvertovaly především nejvyšší kasty a nedotknutelní, mix vysokých elit a nejnižších. Muslimští mogulové pohrdali méně bojovnými, ale politicky a ekonomicky chytřejšími Hindy. V roce 1947 na indickém subkontinentě vznikly muslimský Pákistán a převážně hinduistická Indie. V Indii dnes žije 200 milionů muslimů, tj. 15% obyvatel. V době vzniku byl Pákistán ekonomicky nesrovnatelně rozvinutější než Indie, hrubý produkt na hlavu několikrát převyšoval indický, dnes hrubý produkt na hlavu v Pákistánu je ve srovnání s indickým čtvrtinový. O Indii panuje představa obrovských demografických přírůstků, ale reprodukční koeficient je zde 1.09, v Pákistánu podstatně vyšší 1.59. Gándhí v roce 1945 prohlásil „muslimové jsou náboženští fanatici, nemůžeme odpovídat na jejich fanatismus fanatismem“. Salman Rushdie v románu Půlnoční děti vytváří dojem rozdílu mezi civilizačně modernějšími muslimy a trochu zaostalejšími Hindy.

       Jaký je rozdíl mezi muslimy a hinduistickou většinou? V Hindustan Times (HT) píše specialista na vzdělávání John Kurrien, že muslimové jsou vzdělanostně nejzaostalejší populační skupinou v Indii, mají nejnižší procento všech typů vzdělání, včetně základních škol. Muslimové jsou nápadní svou absencí v národních průzkumech a statistikách vědeckých a pedagogických úspěchů. Národní průzkum úspěchů vyhodnocuje kvalitu 2.2 milionů studentů v matematice, jazycích, vědě a environmentálním studiu. Pedagogické statistiky z koloniální Indie naopak ukazovaly, že procentní podíl muslimů v kategoriích vzdělávání byl vyšší než u jiných populačních skupin. Indické statistiky ukazují, že kromě muslimů všechny populační segmenty, včetně nejnižších, šly ve vzdělávání nahoru, muslimové po desetiletí ve vzdělanostní spirále dolů. Ghazala Wahab v knize „Narozen jako muslim“ píše, že umírněný muslim to nemá v Indii snadné. Na jedné straně devótní, konzervatiní muslimové jím pohrdají, na druhé straně hinduisté jsou podezíraví. Muslimové by měli jít mimo mully a ztotožnit se s moderností, píše Wahab. Podle HT Wahab věří, že existují vnější a vnitřní síly, které drží muslimy v kleštích. Vnější je sociálně-politická diskriminace v indické společnosti, což muslimy nutí, aby se stáhli do ghett, tím se omezí jejich možnosti vzdělání a povolání. Vnitřní silou je ďábelský kruh udržovaný negramotností a nepřiměřeným vlivem mullahů, to způsobuje velké procento málo vzdělaných a proto nezaměstnatelných lidí v muslimské komunitě a rovněž to brání vzniku sekularizovaného muslimského vedení. Mnozí mladí muslimové, aby unikli ze začarovaného kruhu, se vydávají za hinduisty, často si změní jméno a jsou připraveni konvertovat. Umírněného muslima v Indii trápí jeho vlastní komunita i okolní svět.