zemmour macron

Šestá republika

V sobotní francouzské televizi CNews od sedmi do osmi dávají sestřih z politických komentářů Erica Zemmoura z minulého týdne, od osmašedesátého snad poprvé televizní rozkoš z politiky a metapolitiky v evropském televizním prostoru, možná některé pořady ruské televize, kam si moderátor pozve ředitele politických ústavů akademie věd se tomu podobají. Majitel CNews, miliardář Bolloré, je výjimka v této sociálně patologické skupině lidí, z CNews udělal nejsledovanější francouzskou televizi v oblasti politiky a současně nejvíc nenáviděnou mainstreamem. Frazeologie mainstreamu obvykle dává do spojitosti populismus a pravicové ideje, kterým podsouvá jednoduchost, v případě pořadů Erica Zemmoura toto mainstreamové schema není možné, Zemmour je evidentně jedním z posledních polyglotů historie a politiky, ve střetu se Zemmourem jsou ideje evropskounijního mainstreamu trapně primitivní.

         V Expressu předevčírem napsali, že Zemmour okupuje každý den téměř hodinu vysílací čas na CNews a za necelý rok zdesetinásobil auditorium, něco takového se ve francouzské publicistice nikdy nevidělo, Zemmour odsunul druhé komentátory v pořadu do role přicmrndávačů. Zemmour podle Expressu nakazil francouzskou populaci svou pravicovou obsesí – dramatické důsledky feminismu, oslabování bílého Evropana, negativní masová imigrace, de Gaullovo dědictví, katastrofická deindustrializace, brání Trumpa a Rusko.  V čase týdenního sestřihu se Zemmourem ČT viděla hlavní zahraničně politické téma v plkání amerických kongresmanů o absurdním impeachmentu Donalda Trumpa, něco jako televizní debata o pohlavních chorobách právě zpopelněného. Nejdůležitější vnitropolitické téma našla ČT ve štvaní hejtmanů proti Babišovi, jeden rozlícený hejtman nadával v šotu vládě a vinil ji z neschopnosti. Hejtman je prvním mužem kraje s velkými pravomocemi v krajské samosprávě, proč hejtmani čekají jako nesvéprávní na pokyn seshora, žádné iniciativní opatření, které by situaci pomohlo, od hejtmanů nikdo nezaregistroval. Eric Zemmour považuje za nešťastné, že Evropská unie je ve vleku staleté nenávisti Poláků, Litevců, Lotyšů proti Rusům. Polská nenávist proti Rusku má historické kořeny, pramení v podílu Ruska na dělení Polska v osmnáctém století a v národní žárlivosti Poláků na historicky úspěšnou roli Ruska, ovšem řadu staletí předtím Poláci a Litevci patřili v ruském prostoru k největším predátorům. Starost o lidská práva v Rusku ze strany Poláků a baltských zemí je projevem jejich patologické nenávisti, o žádná lidská práva jim nejde. Ve Francii Macron navrhuje změnu volebního systému a zavést poměrné parlamentní zastoupení. Dnešní dvoukolový volební systém, pokud by fungoval, jak byl zamýšlen, by vedl k vytváření přirozených koalic v druhém kole a v parlamentu by existovalo spravedlivé zastoupení všech politických směrů, řadu let funguje volební systém deformovaným způsobem jako bariéra proti jedné straně považované za extrémně pravicovou. Principy páté republiky podle Macronových představ mají být překonány a nastolit se tzv. šestá republika. Zemmour říká, že se vrátí čtvrtá politicky nestabilní republika.
        Podle Zemmoura principy vládnutí vůbec jsou dnes ohroženy, ve Francii de Gaulle zavedl hierarchizovaný demokratický systém směrem dolů, který se v minulosti osvědčil, silný prezident volený lidem a systém dotazování lidu tj. referenda v důležitých otázkách, de Gaulle odešel ze scény, když lid odmítl jeho referendum, Sarkozy byl v referendu odmítnut a nechal si evropskou ústavu schválit parlamentem, od té doby se důležitý pilíř francouzské demokracie referendum nevypisuje. Dnes je politický systém deformován byrokratickým mocenským centrem v Bruselu, které znemožňuje rozhodování nejvyšší francouzské autority, prezidenta. Francouzský prezident principiálně může být limitován jen vůlí lidu, jinak není prezidentem. Podle Zemmoura druhá závažná deformace politického systému pochází od německého pojetí právního státu. V demokratických systémech moc jednoznačně pramení v lidu, žádný další prostředník mezi autoritou lidu a centrem moci nemůže existovat. Němci po válce, aby zabránili podobným zločinům, které spáchali, vnutili Evropě názor, že i lid se může mýlit a jako pojistka proti omylu je soud. Je sporné tvrdit, že Hitlera dovedlo k moci rozhodnutí lidu, volil ho parlament, kde neměl většinu. Německé soudy, dnes i evropský soud a v jeho vleku francouzské soudy, jsou arbitry rozhodování, jejich vliv na rozhodovací proces je čím dál tím větší, podlamují autoritu zvoleného orgánu a zpochybňují demokratický princip samotný, podle kterého vůle lidu je zákonem.