Západní strategie, jak čelit pandemii, dlouho nebyly moc jasné, ztlumení společenských rytmů v dobré víře, že se virus umoudří se neprokázalo moc validním, nyní se víra západního člověka nasměrovala na vakcínu. Prvním masovým pokusem nasazení vakcíny bude Izrael, kde už kolem dvou milionů lidí dostalo vakcínu Pfilzer, zatím to nesnížilo tempo šíření nákazy a ve čtvrtek v diskuzi ve francouzské televizi CNews uvedli, že zemřelo víc lidí v rizikových skupinách po vakcíně než ve srovnatelné skupině bez vakcíny. Čína v moři lidí zvolila zdánlivě nemožnou strategii, virus co nejdřív úplně eliminovat. Ať už Říše středu zvolila sebepochybnější strategii, výsledky jsou impozantní, jenom 4 600 mrtvých, samozřejmě západní mainstremová lži média budou zpochybňovat čínské statistiky, ale počet čínských mrtvých to nezvedne. V USA 400 000 mrtvých, v Británii 100 000, západní média kompenzují záběry americké márnice v druhém šotu sexy kočkou v letadle do Emirátů. Je zřejmé, že pokud jde o efektivnost a racionalitu řešení, mezi západem a východem je systemická propast, východoasijské vlády vykazují větší kompetentnost, dělají to, co se má, ne to, co se vydiskutuje v televizi. Dnešní západ nemá strategii a kompetentnost nejen v otázkách pandemie. V roce 1978 výkon čínské ekonomiky se blížil 5% americké, dnes počítaný ve srovnatelných cenách je čínský výkon vyšší než americký. Říká se, že čínská ekonomická transformace neměla paralelu v historii, musí se dodat, že pak paralelu neměl ani dnešní americký úpadek.
Proces akceleroval po krizi roku 2008, západ nebyl schopen vyvodit relevantní poučení z krize, po roku 2008 se začal brát jako nezvratitelný fakt, že Čína se brzo stane první světovou velmocí, odhaduje se, že v roce 2028 čínský ekonomický výkon měřený v dolarech převýší americký. Čína loni po pár jarních měsících ekonomického útlumu v důsledku pandemie, se v létě vrátila k ekonomickému růstu, v roce 2020 rostla čínská ekonomika o 2.3%, v eurozóně ekonomická kontrakce 7.6%. Pandemie má nepříjemný ekonomický dopad, ale důsledky v jiných oblastech jsou ještě méně příjemnými. Západní vědomí rozeznávalo ekonomickou výkonnost východoasijských zemí, v západní fikci se to vysvětluje „makají jako stroje“, a dál se mělo za to, že civilizačně patří do třetího světa. Moc o nich nevíme, ale pomalu se karta obrátila, můžeme být šťastni pokud v jejich optice patříme do třetího světa, nedej bože, že nás řadí k světovým atrakcím typu zoologické zahrady, s celou západní posedlostí lesbo-genderového pokroku a antirasismem proti vlastním babičkám, v Číně mají kult předků, jak se jim asi západ jeví? Čína triumfuje, nevíme do jaké míry jde o velký národní stát nebo příští impérium s planetární ambicí. V této situaci Evropa místo toho, aby vyzbrojila národní suverénní státy a koncentrovala energii evropských národů na tvorbu vlastní budoucnosti, likviduje tím nejomalenějším a nejprimitivnějším způsobem to podstatné čím byla Evropa silná, jak psal John Stuart Mill: „Síla Evropy, to je variabilita cest, obdivuhodná diverzita kultur. Individua, třídy, národy tak extrémně si vzájemně nepodobné. Evropa za všechno vděčí této pluralitě cest“. Soutěžení mezi evropskými národy dalo individuu největší možnost rozvoje a na druhé straně udělalo z Evropy první kontinent planety. Dnes unifikované trapné evropskounijní monstrum s vykastrovanou elitou rychle spěje ke třetímu světu. V USA, o které se opírala západní demokracie, jsou demokratické normy nahrazovány mafiozním pokrokem, společnost je na pokraji občanské války. Důvodů rozpolcenosti společnosti se najde mnoho, ale ten prvotní je asi nezastavitelný americký úpadek, jak akceleruje cesta dolů, akceleruje i vzájemná nenávist. Jak poroste čínská ekonomika, rozvojové země nasměrují svůj zájem na Čínu a západní svět přirozeným způsobem vypadne ze hry a stane se pro svět málo zajímavým. Nespíš se udusí svými vlastními výplody.
Žádné komentáře:
Okomentovat